Dangerous love (Icy Love 2)

32

Maya

"Ne. Nechte mě jít!" Řekla jsem, že ve mně narůstá beznaděj a zoufalství.

" Je mi to jedno. Musím mu vysvětlit, proč jsem to udělala."

Zasmál se a zavrtěl hlavou. "Ty máš vážně bujné představy," řekl a odplivl si na mě.

Stála jsem tam, naprosto šokovaná jeho jednáním. Zase mě tahal za sebou. Prosila jsem ho, aby přestal. Dusila jsem se výkřiky.

"Ty malá děvko. Nechce vidět tvůj obličej. Už nikdy. Chce, abys zmizela z jeho života a byla daleko od něj," pronesl a ještě víc mi zlomil srdce.

Tohle se přece nemůže stát.

Zaryla jsem mu nehty do paží a škrábala se v naději, že mě Cessar pustí. "Ne, to by neudělal. Christian by to neudělal."

Cessar se otočil a přehodil si mě přes ramena. "Ne!" Opakovaně jsem ho udeřila do zad. "Nech mě jít. Nevěřím ti! To by Christian neřekl. Neřekl by to."

"Christiane!" Křičela jsem, hlas mi chraptěl. Bylo to zbytečné. Hlas jsem měla drásavě rozškrábaný.

Zněla jsem jako novorozené kotě.

"Cessare , nech mě jít. Christian tě zabije. Nedotýkej se mě. On by nic takového neřekl. Nikdy by mě takhle nevyhnal ze svého života."

Chtěla jsem věřit slovům, která jsem na Cessara vyhrkla. Ale v hloubi duše jsem si říkala, že možná měl pravdu.

V duchu jsem se okřikla popíráním.

Musela jsem věřit v Christiana . I kdyby mě nenáviděl, byla jsem si jistá, že by se mnou sám promluvil . Ne že pošle někoho ze svých lidí . Ale co když?

Co když mě nenávidí tak moc, že nesnese pohled na mou tvář?

Ne. Christian, ten Christian, kterého jsem znala, by nikdy nic takového neudělal.

"Lžeš. Nech mě jít," kopla jsem do Cessara.

"Tvůj otec mu zabil matku a sestru. Nenávidí tě, Mayo. Cítí k tobě hluboký odpor. Jestli se mu objevíš na očích, bez váhání tě zabije. Nikdy bys nedostala šanci promluvit. Není takový, jak si myslíš. Je to vrah. A ty jsi jeho nepřítel," řekl Cessar a při posledních slovech se zasmál.

"Christiane!" Vykřikla jsem, ale můj hlas byl tichý a chraplavý od pláče. Nikdy by mě nevyslechl.

"Udělej nám všem laskavost a vypadni odsud," řekl Cessar a stáhl mě k zemi. Už jsme byli venku za branou a já pocítila nával paniky.

Strčila jsem do Cessara. "Jestli mě Christian nenávidí a opravdu mě chce dostat ze svého života, bude mi to muset říct do očí. Teprve pak mu uvěřím. Jestli mě zabije, tak ať se stane."

Chtěla jsem se vrátit dovnitř, ale Cessar mě chytil za paži a odtáhl mě pryč. "Jdi do prdele, mrcho." Bránila jsem se, ale nevzdávala se bez boje. Musela jsem bojovat - za sebe, za Christiana a za nás.

Cessar mě odstrčil a já bych spadla, nebýt dalších paží.

NE!

Jeho dotek... kůže mě pod ním pálila. Hlas mi zase zmizel, jak jsem se stáhla do své hlavy. Vnitřně jsem křičela. Křičela jsem tak moc, až jsem měla pocit, že mi vzplanou vnitřnosti.

Už jen jeho dotek stačil k tomu, abych zešílela.

Oči se mi rozšířily a hlasitě jsem zalapala po dechu, když jsem ucítila, jak se mi hrdlo sevřelo panikou. Strach mi pronikal do těla i mysli, až moje duše neznala nic jiného než strach a bolest.

Jeho stisk byl silný a já se od něj nemohla hnout. Ochromilo mě, když jsem viděla, jak Cessar odchází zpátky a nechává mě s ďáblem samotnou.

Snažila jsem se vzpírat, ale mé tělo se nechtělo pohnout. Podvolila jsem se ďáblovu sevření, protože mé tělo nevědělo, co jiného dělat. Bylo tak zvyklé podřizovat se tomuto muži, že to bylo to jediné, čeho bylo schopné.

Svaly se mi napjaly a sevřely, až to bolelo. Šířila se ve mně panika, jak jsem pomalu začínala být otupělá, bezcitná.

"Je celá tvoje," řekl Cessar, než zavřel bránu.

A pak jsem zůstala sama. S Dmitrim.

Příliš mě přemohl strach a bolest. Měla jsem pocit, že mi hlava praskne na kousky. Mé srdce už bylo zlomené. Jak může někdo žít bez svého srdce? Protože to moje se roztříštilo na tisíce kousíčků. Cítila jsem, jak se tříští. Cítilo to celé mé tělo i duše.

A tentokrát jsem věděla, že se to nedá napravit.

Dmitriho sevření zesílilo a mně se sevřel žaludek. Potlačila jsem nutkání zvracet, protože se mě znovu zmocnila závrať. Obklopila mě obludná temnota a chtělo se mi křičet.

Christiane! Ale žádná slova jsem nevyslovila.

Dmitri mě odtáhl, a když mě strčil do auta, vykřikla jsem.

"Christiane!"

Ale už bylo pozdě.

Dveře se zavřely a Dmitri seděl vedle mě. Odplazila jsem se od něj a opřela se o dveře, když se auto dalo do pohybu. Ne. Ne. Ne.

Tahala jsem za dveře a snažila se je otevřít, ale Dmitri mi obtočil ruku kolem vlasů a hrubě mě trhl, až mě pod jeho náporem pálila kůže na hlavě.