Dangerous love (Icy Love 2)

11

Doufám, že se máte dobře, zlatíčka<3. Přeji krásný zbytek večera a užitou kapitolku. 

Maya

Jeho modré oči, naplněné bolestí a touhou, přejížděly po mé tváři, když mě přijal s žalostným výrazem. Jeho oči mluvily za mnohé.

Poprvé mě nechal vidět, co cítí. Bylo to přímo tam, jeho oči zářily zranitelností, něco, o čem jsem si byla jistá, že to ještě nikdy nikomu neukázal.

Ale byl tady a dal mi další část sám sebe.

Jeho ruka se pomalu zvedla, dokud jeho prst nepřejížděl po mé tváři. Jeho dotek byl jemný, skoro jako pírko.

"Mayo," zašeptal a moje jméno mu klouzalo kolem rtů, jako by šeptal modlitbu. Jeho palec přejel po mých rtech, zatímco jeho oči zůstaly na mých.

Když byl Christian tak blízko, ztrácela jsem se v jeho podmanivých, bolestí naplněných očích. Mé tělo k němu bylo instinktivně přitahováno dřív, než jsem stačila přemýšlet.

"Christiane," vydechla jsem a přiblížila se o něco blíž. Při zvuku mého hlasu mě pohladil po tváři a jemně ji držel.

Pak se ale spojení přerušilo. Kouzlo, které nás v tu chvíli spojilo, zmizelo ve vzduchu.

"Šéfe."

Cítila jsem, jak mi Christianův vřelý dotek mizí z tváře, když se odtáhl a otočil se k hlasu, který ho volal. Roman se podíval mezi nás a pak upřel oči na Christiana .

Rychle jsem se podívala dolů a vypustila dech, který jsem si ani neuvědomila, že zadržuji. Roman něco říkal, ale já ho neposlouchala.

Cítila jsem se zklamaná, že moje chvíle s Christianem byla přerušena, vyhýbala jsem se očnímu kontaktu s ním a Romanem a pokračovala v cestě dolů.

Celou dobu jsem na sobě cítila Christianovy oči, jeho pohledy mi pálily díry do zad. Mé tělo bylo napjaté a já si třela zpocené ruce o šaty a usilovně jsem se snažila ovládat svůj dech a bušící srdce.

Když jsem vstoupila do kuchyně, poslala jsem Mie rychlý úsměv a tvářila se, jako by bylo všechno v pořádku, ikdyž jsem se cítila jinak než dobře.

Už jsem v tom nemohla pokračovat. Jen mě to bolelo. Ale během toho to bolelo i Christiana. A pomyšlení na to, že je zraněný, mi připadalo jako nůž bodající do mé hrudi.

Byl to sebevědomý muž. Arogantní a tak jistý sám sebou, ale ten Christian, který stál na těch schodech, byl úplně jiný muž.

Pro dobro nás obou jsem chtěla být silná.

Z přemýšlení mě vytrhla ruka na mé paži. Mia na mě zírala a tázavě zvedla obočí.

Nervózně jsem polkla, podívala jsem se dolů na své nohy a znovu vzhlédla, konečně jsem vyslovila svou myšlenku.

"Potřebuji tvou pomoc."

***

Moje nohy téměř zběsile poskakovaly nahoru a dolů. V jejich nervózním pohybu byl nalezen náhodný rytmus. Odpovídalo to tlukotu mého bušícího a divoce uhánějícího srdce.

Pokud poskakování mých kolen nestačilo k tomu, aby projevilo úzkost, pak to mé ruce jasně ukázaly. Mé třesoucí se ruce spočívaly na mém klíně, prsty se mi pevně sevřely a pak se uvolnily kolem látky mých šatů.

Nebylo překvapením, že jsem pomalu šílela napětím.

Koneckonců jsem seděla u klavíru a čekala, až se Christian objeví.