Dangerous love (Icy Love 2)

53

Nevím co vám dneska napsat. Tak asi jenom děkuji za všechno a krásné čtení <3.

Christian

Zastavila se vedle mě, tvářila se nezaujatě a hleděla přímo před sebe. Její sadistický úsměv zmizel a nahradil ho spokojenější, uvolněnější.

Maddie si sundala černé kožené rukavice. Rozhodně byly potřísněné krví, ale s černou barvou to bylo tak, že na ní nikdy nebyla vidět krev, kterou jsme prolili.

Podala rukavice Romanovi, který stál vedle ní a očima si prohlížel její ruce s nehty.

"Potřebuju novou manikúru," zamumlala a odfrkla si.

Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na dveře.

Maddie si všimla, kam směřuje moje pozornost, a povzdechla si. "Ryan se schovává ve Strawberry Clubu."

Obočí se mi tázavě svraštilo. "V SC?"

"Ten jediný. Pracují pro Dmitriho. V utajení. Není divu, že pomáhají ukrývat Ryana ," odpověděla Maddie s přehnaným zaúpěním.

"Anna to konečně přiznala?" Zeptal jsem se tiše.

Maddie přikývla. "Trvalo mi trochu déle, než jsem ji zlomila." Pokrčila rameny, než pokračovala. "Ale nezáleží na tom, jak dlouho to trvá, když s někým skončím, vždycky zůstane zlomený."

To byla pravda. Maddie byla v tom, co dělala, dobrá. S oblibou si říkala Smrt. To jméno si však zasloužila.

"Je dost věrná," dodala Maddie. Bohužel, když šlo o život a smrt, její oddanost vyletěla oknem.

"Je naživu?" Zeptal jsem se, i když jsem už dávno znal odpověď.

"No, byla, když jsem odcházela... Myslela jsem, že by bylo hezké nechat ji přemýšlet o životě. Měla jsem zrovna velkorysou náladu, štěstí jí přálo. Ale asi před dvěma minutami přestala dýchat," odpověděla Maddie suše a podívala se na hodinky.

Alex se ušklíbl. "Velkorysá nálada," zamumlal si pod nos.

Maddie to zaslechla a poslala mu pohled. "Najednou už nemám zrovna velkorysou náladu. Nepokoušej mě, Alexi."

Otočila se zpátky ke mně a přitom neztratila svůj pohled. Tvář měla stále chladnou, ale v očích se jí objevil náznak soucitu, pokud to vůbec bylo možné, aby něco cítila.

"Co se týče Mayi, je mi to líto," řekla lítostivě. "Vím, co je Dmitri za člověka. Viděla jsem, jak se chová k ženám v klubech, a nedokážu si představit, čím si teď Maya prochází."

Při jejích slovech se mi sevřel hrudník a tělo mi ztuhlo. Maddie zavrtěla hlavou, podívala se dolů a pak pokračovala. "Taky jí dlužím omluvu. Za to, co jsem řekla. I když jsem to nemyslela vážně. Jen jsem ji zkoušela. Abych zjistila, jestli je dost silná."

Alex zavrtěl hlavou a odfrkl si. Ostatní vykulili oči. Maddie se zatvářila a z očí jí vystřeloval jed.

"Ale prosím vás, všichni víte, že jsem jí mohla rozpůlit tělo dřív, než na mě vůbec měla šanci sáhnout," zasyčela a její hněv byl zřejmý. "To stačí jako důkaz, že jsem to tak nemyslela."

S unaveným povzdechem jsem zavřel oči. "Můžeš se jí omluvit, až ji najdeme."

Když jsem otevřel oči, viděl jsem, jak Maddie přikyvuje. Když jsme se odmlčeli, sestoupila z verandy. "Kdybys potřeboval další pomoc - ohledně čehokoli -, stačí zavolat," řekla, záda narovnaná, ve tváři výraz odhodlání a opravdové oddanosti.

"Doufám, že ji brzy najdete," zamumlala Maddie, než odešla. "Zaslouží si víc než život, který má teď."

Snažil jsem se dýchat, hruď se mi zvedala námahou, abych se ovládl. Díval jsem se na Maddiina vzdalující se záda a po několika minutách jsem se konečně uklidnil.

Ačkoli mi krev stále bušila potřebou zabíjet, udržoval jsem vztek pod vrstvami kůže.

Podíval jsem se zpátky ke dveřím. Měl jsem prostě odejít a nechat Romana, aby se postaral o úklid, ale zvědavost mě přemohla.

Vstoupil jsem zpátky do dveří a napadl mě pach krve. Zíral jsem na ženu přivázanou k židli. Nebo spíš na to, co z té ženy zbylo.

Necítil jsem žádnou bolest. Žádné výčitky svědomí. Žádné emoce.

Pomalu jsem se k ní přiblížil a zastavil se pár metrů od ní.

Alex za mnou zaklel. "Kurva jo. Tomu říkám umění."

"Kreativita v nejlepším slova smyslu," dodal Maksim tiše. Roman a Cessar se zasmáli.

Já jsem jen zíral. Hlava jí bezvládně klesla na opěradlo židle, tělo ochablo, jak se kolem ní rozlévala krev.

Na pravé ruce jí chyběly všechny prsty. Na levé ruce neměla všechny nehty. Její chybějící prsty ležely na podlaze v kaluži krve. Chybělo jí oko.

Vypadalo, jako by jí ho někdo vyřízl tím nejbolestivějším a nejděsivějším způsobem. Ne že by mě to překvapilo. Její druhé oko zíralo přímo před sebe, bez života. Světlo ji opustilo. Obličej měla celý od krve, šaty jí byly nasáklé krví.

Ve vzduchu se vznášel pach smrti. Nešťastná smrt pro nešťastnou situaci.

Válčící emoce se mi prudce prohnaly myslí, ale rychle jsem je zkrotil. Teď nebyla vhodná doba na to, abych kvůli takové smrti zeslábl.