Dangerous love (Icy Love 2)

59

Mia

On byl zrádce, ale já ne. Jestli si myslel, že budu mlčet, tak se mýlil.

Bolela mě Cesarova zrada. Těžko se mi dýchalo, ale bylo to ještě těžší, když sáhl za záda a vytáhl zbraň.

Namířil ji na mě. "Ještě krok a zastřelím tě."

Tělem mi projel strach a na kůži mi vyrazil pot. Stála jsem jako přimražená a přemýšlela, jestli se mám dát na útěk.

Cessar se podíval mezi nás a jeho výraz jen trochu změkl. "Mio, nechci ti ublížit."

Ze rtů mi unikl vzlyk. "Zrada mé rodiny mě bolí, Cessare . Tohle mě bolí víc, než si vůbec dokážeš představit."

Ve tváři se mu mihla lítost. "Mio..."

Místnost naplnilo mé popotahování. Třela jsem si hruď a snažila se zbavit bolesti, která tam byla. "A co Maya? Co ti kdy udělala? Jak jsi jí to mohl udělat?"

Cessar zavrtěl hlavou. "Prostě se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Dmitri ji chtěl a já se chtěl pomstít Christianovi. Byl neporazitelný, ale pak mu do života vstoupila Maya. Ona je jeho slabost. Jak lépe zničit Christiana než zničit jeho jedinou slabinu?"

Zalapala jsem po dechu při jeho krutých slovech. Nikdy jsem nečekala, že uslyším taková slova od Cessara. Kde byl ten milý muž, kterého jsem znala?

Znovu jsem se začala třást, jenže tentokrát to byla směs strachu a vzteku. Vztek na Cessara, že je tak bezcitný. "Maya je nevinná. Odsoudil jsi ji k tomu samému monstru, které ji zničilo. Věděl jsi o věcech, které jí byly provedeny, a přesto jsi ji tam poslal."

Cessar pokrčil rameny. "Byly to dvě mouchy jednou ranou."

"Tohle si nezaslouží. To, co jsi jí provedl, mi stačí k tomu, abych tě nenáviděla vším, co mám." Můj hlas byl plný nenávisti a naprostého zoufalství.

Kůži jsem měla podrážděnou, jak mi tělem procházela panika. Náhle se mi zatočila hlava, jak se svět kolem mě nakláněl. Musela jsem se dostat ke Christianovi.

Udělala jsem krok zpět, ale Cessar mě zachytil. Jeho oči se rozšířily. "Mio, nenuť mě k tomu," varoval mě a očima mě prosil.

V tu chvíli mě napadlo, jestli mě opravdu zastřelí. Myšlenky se mi v hlavě zrychlovaly. Srdce mi bušilo v hrudi a žaludek se mi převaloval. Když se mi žaludek bolestivě stáhl, věděla jsem, že mi bude špatně.

Podívala jsem se vedle sebe směrem ke komodě. Moje zbraň. Už jen pár kroků a mohla jsem sáhnout po zbrani. Ohlédla jsem se na Cessara a přemýšlela, jak odvést jeho pozornost.

Olízla jsem si suché rty a polkla jsem těžký knedlík v krku. "A co my? Miloval jsi mě někdy, Cessare , nebo to bylo taky falešné?"

Rychle zavrtěl hlavou. Viděla jsem, jak mu ruka trochu poklesla. "Ne, my jsme skuteční, Mio," přiznal klidným hlasem.

Udělala jsem krok ke komodě. Zdálo se, že si toho nevšiml, a tak jsem mluvila dál. "Co se bude dít teď? S námi? Se mnou?"

Slzy mi stékaly po tváři, když jsem čekala na jeho odpověď.

"Pojď se mnou. Uteč se mnou, Mio," odpověděl. Jeho hlas byl tak jemný, dokonce sladký, jako by mě miloval.

Další krok směrem ke komodě.

Tentokrát si toho ale všiml a zbraň opět mířila přímo na mě. "Nehýbej se, Mio. Nenuť mě, abych ti ublížil."

Byla jsem jen dva kroky od komody - od své zbraně. Ruce se mi třásly podél těla, jak se mi žaludek svíral napětím.

"Opravdu mě zastřelíš?" Zeptala jsem se a tělo mi pomalu začínalo ochabovat.

Udělala jsem další krok. Cessar neodpověděl.

Ale když se místností ozval výstřel, dostala jsem odpověď.

Nejdřív jsem to necítila. Když se kulka dotkla mého těla, zapotácela jsem se. Ale byla jsem příliš překvapená, než abych ji cítila.

Uběhla jedna vteřina. Dvě. Tři.

A pak mě bolelo celé tělo. Rameno mě pálilo, jako by hořelo. Kůži jsem měla podrážděnou a málem jsem se zhroutila, jak mi bolest projela ramenem a pokračovala po celé délce páteře.

Podívala jsem se na levou stranu ramene, kde mi skrz šaty prosakovala krev a kde mi kulka prorazila kůži.

Cessar vydal lítostivé zasténání. Vzhlédla jsem a viděla, jak vykročil k otevřenému oknu. S vědomím, že to má v úmyslu, jsem se vrhla do akce.

Tělem mi zapumpoval adrenalin, sáhla jsem po zásuvce a vytáhla zbraň. Namířila jsem na něj ve chvíli, kdy se místností ozval další výstřel.

Když mým tělem prolétla druhá kulka, padla jsem na kolena. Bolest. Tolik bolesti. Bylo to nesnesitelné pálení a tentokrát jsem ji cítila v žaludku. Podívala jsem se dolů a viděla, jak se můj župan rychle nasákl krví.

Ne. Prosím, ne.

Ztuhla jsem na místě a mé tělo dál pulzovalo v bolestech. Rychle jsem ztrácela krev. Nebylo to jen bolestí mého těla. V tu chvíli se mi roztříštilo srdce i duše.