Dangerous love (Icy Love 2)

14

Maya

"Jednou jsi mě nazval andělem. Když jsem se zhroutila," zamumlala jsem.

Christian se usmál. "Ano. Vždycky jsem věděl, že jsi můj anděl, ale byl jsem příliš tvrdohlavý, abych to přiznal."

Už nezáleželo na tom, jestli byl tvrdohlavý nebo ne.

"Ty jsi můj anděl."

Ano, byla jsem. Byla jsem jeho. Byla jsem jeho Anděl.

A on byl můj. Můj zachránce. Moje monstrum. Ať to byl kdokoli, ať už to byl vrah nebo milý muž, který se mnou byl, přijala jsem ho.

Vdechl mi smysl na život.

Zavřela jsem oči a nechala své smysly, aby se ovládly, cítila jsem se jako Christian, vychutnávala jsem si jeho dotek a hlas. Nemohla jsem bez něj žít. Tento krásný zlomený muž mi dal své srdce a já jsem na oplátku vložila své do jeho dlaní.

Byli jsme dvě zlomená srdce. Dvě zlomené poloviny tvořící celek.

"Nemůžu ti slíbit, že všechno bude perfektní." Při Christianově hlasu jsem prudce otevřela oči a čekala jsem, až bude pokračovat. "Můj život není dokonalý. Můj svět je podělaný a nebezpečný. Život nebude vždy růžový. Ale mohu slíbit, že ho udělám tak dokonalý, jak jen budu moci. Vím jen, že tě potřebuji. To ze mě dělá sobce, Mayo. Měl bych tě nechat jít. Bylo by ti lépe beze mě, ale když jde o tebe, nevadí mi být sobecký."

Moje prsty zamířily k jeho rtům, aby ho umlčely.

"To je v pořádku. To je vše, co jsem potřebovala slyšet, Christiane. Ani já bez tebe nemůžu žít. Tohle mi stačí. je toho víc než dost. Nic jiného nepotřebuji ani nechci. Prostě chci jen tebe."

Než jsem stačila říct cokoliv jiného, ​​Christian si mě přimáčkl k hrudi a tak mě pevně objal. Moje žebra měla pocit, jako by se měla zlomit.

"Nemůžu dýchat," vypískla jsem, ale stále jsem ho objímala a opětovala to stejně zuřivě.

Políbil mě na čelo a jeho rty tam zůstaly. "Ty jsi moje láska."

Tady to bylo. Zase ta sladká slova.

Spokojeně jsem si povzdechla. Miluji tě nebylo potřeba. Byli jsme víc než to. Slova, která mi Christian pošeptal, znamenala víc než ta obyčejná dvě slova.

Ty jsi moje láska. Ty měly větší moc.

"A ty jsi muž, který mi přináší mír." Zašeptala jsem ta slova tak tiše.

"Muž, kvůli kterému se mi třese srdce a plní můj žaludek motýly. Jen jeden tvůj pohled, jednoduché slovo, jen jeden sladký polibek nebo jedno jemné pohlazení, to stačí k tomu, abych se stala nejšťastnější ženou. Jsi moje síla, Christiane."

Jeho paže mě sevřely pevněji a já se usmála. Ach ano, moje slova na něj měla stejný účinek jako jeho slova na mě.

Christian měl málo slov, a přesto mi toho dokázal tolik říct. Přála jsem si, abych měla co říct. Přála jsem si, abych měla více slov, abych ukázala, co mám na srdci...co jsem skutečně cítila. Ale neudělala jsem to.

Raději bych mu to jen ukážu. Přiblížila jsem jeho rty ke svým a políbila jsem ho. Jemně a procítěně. Polibek nebyl rychlý ani tvrdý. Bylo to sladké a pomalé. Dali jsme si na čas, naše rty se pohybovaly synchronizovaně a vychutnávali jsme jeden druhého. Christian mě nechal vést polibek. Na víc netlačil. Nechal mě ho políbit. Tak jsem to udělala, pomalu a dlouze.