Dangerous love (Icy Love 2)

28

Maya

Otočila jsem se čelem ke Christianovi, vběhla mu do náruče a objala ho tak pevně, jak jen to šlo. Než jsem se od něj odtáhla, zasypala jsem ho polibky a šťastně se zasmála.

"Děkuji ti za to. Miluju..." tě. Rty se mi sevřely dřív, než jsem stačila vyslovit poslední slovo. Ta slova jsem měla neustále na jazyku a prosila o vypuštění.

Ale stále jsem se nedokázala přimět k tomu, abych Christianovi řekla, co k němu doopravdy cítím. Něco v mém srdci mi bránilo. Pokaždé, když jsem mu to chtěla říct, sevřel se mi hrudník a rozbolelo mě srdce. A tak ta dvě slova zůstala nevyřčena.

Nervózně jsem polkla, když na mě Christian téměř v očekávání zíral, a snažila jsem se o co nejlepší úsměv.

" Miluji to," řekla jsem místo toho.

Objal mě kolem pasu a znovu si mě přitáhl k tělu. Když promluvil, dívali jsme se jeden druhému do očí. "Já vím, zlato. Já vím. Taky to miluju."

A bylo to. Jeho potvrzení. Nepotřebovali jsme slova mezi námi. Bylo to tam, aniž by to bylo vysloveno. Z našich činů a z našich očí. Věděla jsem, co cítí, a on věděl, komu patří mé srdce. To nám stačilo.

Neusmál se, ale jeho něžné oči mluvily za vše. Ach, jak jsem ho milovala. Byl vším, co jsem potřebovala a chtěla. Byl dokonalý... pro mě.

Ale já jsem nebyla... pro něj.

Při té myšlence se mi sevřel hrudník.

Už jsem nedokázala lhát.

Trvalo to už příliš dlouho a já ho už nemohla dál zrazovat. Každý den jsem musela žít s vědomím, že zrazuji muže, kterého miluji. Nejen jeho, ale i svou nově nalezenou rodinu.

Každou noc jsem se modlila, abych našla odvahu mu to říct, zatímco každý den jsem se mučila vědomím, že jsem slabá a zrádce. Pro něj a jeho srdce. Byla jsem zrádce nás všech. Naší lásky.

Bolelo mě... moje srdce a moje duše. Cítila jsem se prázdná. Byla jsem uvnitř prázdná.

Musela jsem mu říct pravdu.

I kdyby to mělo znamenat mou smrt. Byla jsem připravená přijmout jakýkoli trest, který mi Christian chtěl udělit. Snesla bych jeho vztek a nechala ho, aby se pomstil, ale nehodlala jsem už dál lhát.

Viděla jsem, jak se Christian mračí, a věděla jsem proč. Ztratila jsem svůj úsměv. Pohladila jsem ho po tváři a tiše řekla: "Můžeme se vrátit do domu na pláži?"

Tady jsem mu to říct nemohla. Ne na místě plném klidu. Nehodlala jsem ho zkazit naší drsnou realitou.

"Musím ti něco říct."

Christian se zatvářil ustaraně. "Mayo, co se děje?"

"Prosím, Christiane," zašeptala jsem. Ve svých slovech jsem dokonce slyšela porážku. Spodní ret se mi chvěl, jak jsem se snažila udržet slzy na uzdě, a žaludek se mi sevřel v uzlech.

"Je to něco důležitého. Ale nechci to říkat tady," podařilo se mi konečně dostat ze sebe přes ztížené dýchání.

Nepropadej panice. Teď ne, Mayo. Musíš to udělat.

Christianův pohled se přesunul na můj obličej, a když tam uviděl úzkost, tělo se mu stáhlo panikou a v očích se mu zableskl strach, ale rychle zmizel.

Objal mě kolem ramen a přitáhl si mě k hrudi. "Ať je to cokoli, bude to v pořádku," zašeptal roztřeseně.

Mírně jsem se vymanila z jeho objetí, abych mu viděla do tváře. Prsty jsem sledovala jeho rty a nos, až jemně spočinuly na jeho tvářích. "Mé city k tobě jsou opravdové, Christiane. Cokoli je mezi námi, je skutečné. Prosím, nezapomeň na to."

Christian ztěžka polkl a jeho paže se kolem mě sevřely. Vypadal zmateně, ustaraně, ale přesto přikývl.

Přitiskla jsem se k jeho tělu a otřela se rty o jeho. "Jsi moje všechno, Christiane. Důvod, proč jsem ještě naživu. Důvod, proč se každý den usmívám."

"Mayo, proč..." začal se ptát, ale já ho přerušila polibkem.   Zavrčel a můj polibek stejně prudce opětoval, majetnicky mě ovládl.

"Až ti řeknu svou pravdu, prosím, pamatuj si ta slova," zašeptala jsem.

Christian nic neřekl, ale znovu mě políbil. Líbal mě, až jsme oba lapali po dechu. A já mu polibek oplácela, jako by to byl můj poslední polibek. Možná byl. A já si ho chtěla zapamatovat.

Vraceli jsme se k autu ruku v ruce a jízda byla zahalena tichem. Nikdo neřekl ani slovo. Hlavu jsem měla položenou na Christianově rameni a on si hrál s mými vlasy. Ticho mezi námi bylo stále naplněné klidem. Milovali jsme ticho a možná to bylo naposledy, co jsem ho mohla zažít.

Oči se mi naplnily slzami a já je rychle zamrkala.

Nemůžu - neměla bych plakat.

Koneckonců jsem se pro jednou chystala udělat správnou věc. Něco, co jsem měla udělat už mnohem dřív, ale teď jsem byla připravená. Poté, co jsem dostala ten malý kousek štěstí a Christian mě z celého srdce miloval , jsem byla připravená čelit všemu, co mě čeká.