Dangerous love (Icy Love 2)

44

Christian

Když jsem se odtáhl a posadil se na židli, podíval se na mě oteklýma očima. Rozpraskané rty mu vydatně krvácely a tváře měl červené a z několika řezných ran mu vytékala krev. Nebyly hluboké, ale stačily na to, aby mu způsobily oslepující bolest.

Otevřel ústa, ale zvuk, který mu prošel skrz rty, byl téměř příliš tichý na to, aby se dal zaslechnout. "Jestli mě chceš zabít, tak to prostě udělej. Nevím, kde je."

Už to byly dvě hodiny, co byl přivázaný k židli. Jeden z Dmitriho mužů. Nevěděl však nic o tom, kde se Dmitri nachází.

Uplynul týden od chvíle, kdy Mayu odvedli. Nezáleželo na tom, že jsem už zabil osm Dmitriho mužů. Mučil jsem je, dokud neprosili o smrt. Nikdo nevěděl, kde je.

Natáhl jsem se dopředu a chytil ukazováček jeho pravé ruky. Díval jsem se mu do očí, když jsem prst ohýbal dozadu. Jeho tělo se třáslo, jak se snažil uniknout mé kruté službě. Ale neměl kam utéct.

Byl mi vydán na milost a nemilost.

Uslyšel jsem prasknutí; prst mu křupl, kost se rozdrtila. Pustil jsem zlomený prst, zatímco on naříkal. Jeho výkřiky ještě rezonovaly po místnosti, když jsem uchopil další dva prsty a ohnul je do nemožného úhlu, až jsem uslyšel další prasknutí. Nebo spíš několik prasknutí.

Tentokrát kosti prorazily kůži. Trčely ven a drásaly ho.

"Kde je?" Pronesl jsem skrz zaťaté zuby.

"Já ne... ne... ne... vím... au..." vzlykl a podíval se na své zohavené prsty.

Alex obtočil ruku kolem mužových vlasů a stáhl mu hlavu dozadu, až mu krk bolestivě zatlačil na opěradlo židle. Než stačil protestovat, udeřil ho do tváře mokrý hadr.

Alex mu držel těžký hadr, mokrý od ledové vody, na obličeji. Muž prskal a bránil se náporu, když Alex silněji přitlačil a zastavil mu krevní oběh.

Pak hadr zmizel. Nadechl se, ale sotva mohl dýchat opuchlým nosem.

"Zeptám se naposledy. Kde je Dmitri?" Vyhrkl jsem a odstrčil židli, když jsem vstal.

Několikrát zavrtěl hlavou. "On... mi... nic... neřekl... pr... prosím... věřte mi."

Pěstí jsem ho udeřil do břicha, když mu Alex znovu přikryl obličej látkou. Tentokrát byla mokřejší a já věděl, že mu voda plní ústa a nos, dusí ho.

Když jsem viděl, jak jeho tělo pomalu opouští život, kývl jsem na Alexe, aby mokrý hadr odnesl. Vztyčil jsem se nad mužovým tělem a pohlédl na něj s veškerou nenávistí, kterou jsem cítil.

Prsty jsem mu omotal kolem ruky a silně jsem ji stiskl, až se jeho zápěstí pod mým sevřením zlomilo. Oči se mu rozšířily a z hrdla se mu vydral výkřik.

"Prosím... zabij... mě..." žadonil, vzpíral se, ale byl příliš slabý na to, aby se bránil.

Věděl, že se blíží jeho smrt. A prosil o ni. Takový zasraný zbabělec.

Zúžil jsem na něj oči. Vždycky to takhle dopadlo, když mě Dmitriho muži prosili o smrt, aniž by mi dali odpověď, kterou jsem chtěl... potřeboval.

Dmitri byl chytrý. Schoval se, aniž by to někomu řekl. Šel jsem po jeho pravé ruce a ani on to nevěděl.

Ale někdo mu musel pomáhat zůstat tak dlouho v utajení. Ať už to byl kdokoli, nehodlal jsem přestat, dokud ho nenajdu.

Vytáhl jsem zbraň a zamířil mu na koleno. Padl výstřel, kulka mu prorazila kolenní kloub. Vykřikl v bolesti a já se ušklíbl. Smál jsem se jen navenek - uvnitř moje monstrum řvalo blahem. Žádalo si další prolití krve.

Více krve od těch, kteří mučili mou Lásku.

Další výstřel. Další kulka. Přímo do jeho druhého kolena. Jeho výkřik mi pronikal ušima, ale nestačilo to. Nikdy to nestačilo.

Sáhl jsem do kapsy a vytáhl spirálový nůž. Mužovy oči se rozšířily, zavrtěl hlavou a jeho skučení zesílilo. Myslel si, že se chystám snadno ukončit jeho život.

Jak naivní to od něj bylo.

Alex se usmál a také vytáhl svůj nůž. Jedním řezem mu přejel po krku. Rychle a svižně. Tak hluboko, že se kolem nás rozlila jeho krev a byly vidět kosti.

Muž vydal chrčivý zvuk, krev vytékala z rány stále rychlejším tempem.

Ale ještě nebyl konec. Ještě ne.

Pevně jsem sevřel nůž v ruce, odtáhl se a pak mu ho vrazil do hrudi, přímo do srdce. Jeho ústa se otevřela v tichém výkřiku a krev vytryskla kolem nás. Podlaha jí byla pokrytá. Vzduch byl cítit smrtí a měděným pachem krve.

Usmíval jsem se, když se zmítal v křečích a pak se zhroutil na židli, oči doširoka otevřené. Byly plné strachu, až byl bez života. Jen další mrtvé tělo.

Další krok k nalezení mé lásky.

"Co teď?" Alex se zeptal, rty zkřivené v sadistickém úsměvu. Třel si ruce v rukavicích v očekávání.

"Další muž na seznamu," odvětil jsem a z hlasu mě zamrazilo. Kdokoli jiný by se při tom tónu podělal, ale ne moji muži. Koneckonců jsme toužili po tom samém.