Dangerous love (Icy Love 2)

55

Maya

Maya. Anděl. Maya. Anděl.

Nedávalo mi to smysl, ale opakovala jsem si to v hlavě pořád dokola.

Kdo jsem byla já? To jsem netušila.

Odkud jsem přišla? To také nevím.

Žila jsem v mlze. V temném světě. Nebyla jsem ničím. Cítila jsem se jako nic. Byla jsem jen prázdná nádoba.

Jak je to dlouho, co jsem byla zavřená v téhle kobce?

Dny a noci mi splývaly jeden s druhým, až jsem je přestala počítat. Dny, týdny, měsíce?

Přála jsem si to vědět, ale ďábel se postaral, abych zůstala v temnotě. Zbavil mě všeho, dokonce i vzpomínek.

Schoulená u zdi, s pouty kolem kotníků a zápěstí, jsem se kolébala sem a tam. Oči se mi zavíraly, jak jsem pomalu upadala do zapomnění, do další temné propasti, odkud nebylo úniku.

Probudil mě zvuk otevírání dveří. Zabouchly se a já otevřela oči a uviděla, jak se ke mně blíží ďábel.

Čekala jsem na jeho příkaz, mé tělo i mysl byly připraveny splnit jeho rozkaz.

V ruce držel misku a vůně jídla mi naplnila nos. Žaludek se mi sevřel, jak mě náhle přepadl hlad.

Nedával mi pravidelně najíst. Někdy jsem vydržela celé dny bez jídla, až jsem měla tak bolestivé křeče v žaludku, že se mi špatně dýchalo.

Nechával mě ležet na studené zemi, až jsem se třásla tak, že jsem měla pocit, že se mi třesou vnitřnosti.

Miska byla položena na zemi mezi námi. Odkopl ji o pár metrů dál.

"Jez."

Když zazněl ten jednoslovný příkaz, nespouštěl ze mě oči. V tónu jeho hlasu byl náznak vzteku, ale také v něm nebyl prostor pro otázky.

Posadila jsem se a zadívala se na mísu několik metrů ode mě. Aniž bych ztrácela další vteřinu, poslušně jsem si klekla. To bylo to, co chtěl.

A já mu to dala. Jen proto, že jsem potřebovala jídlo, které mi nabízel.

Když jsem se plazila k misce, cítila jsem pod koleny a dlaněmi studenou tvrdou podlahu. Moje důstojnost byla už dávno roztříštěná na kousky. Moje duše byla rozdrcená a srdce se mi zlomilo.

Nic mi nezbylo. Byla jsem definicí prázdné schránky. Ďábel se o to postaral.

Když jsem se sehnula k jídlu, zase ho odkopl o pár metrů dál. Znovu jsem se odplazila. Znovu kopl do mísy.

Tento proces se opakoval ještě jednou, dokud jsem nevyužila celou délku svých pout a nenapínala se proti nim, abych dosáhla na misku.

Stále na kolenou jsem se sklonila a olízla polévku. Snažila jsem se jí do svého křehkého těla dostat co nejvíc. Žaludek se mi zvedal, jak mi teplá tekutina plnila ústa.

Byla bez chuti, ale přesto jsem jedla. Bylo to to jediné, co jsem mohla udělat.

Při každém polknutí se mi zachvělo tělo. Když jsem uslyšela, jak si ďábel rozepíná kalhoty, v hlavě se mi udělalo prázdno a já čekala, co přijde.

Pokračovala jsem v jídle, když jsem ho ucítila za sebou. Stále jsem jedla, když se nade mnou skláněl a tiskl své tělo na mé. Kdybych přestala jíst, ublížil by mi ještě víc.

Ucítila jsem jeho velkou délku u svého vchodu a zavřela jsem oči. Vtlačil se dovnitř, jen lehce pronikl dovnitř. Byla to pro něj všechno hra.

Pokračovala jsem v jídle a přijímala do sebe tolik tekutiny, kolik jsem jen mohla.

Pomalu do mě vnikal, dokud nebyl hluboko ve mně. Tiskla jsem ruce silněji do podlahy a snažila se udržet ve vzpřímené poloze.

Jeho prsty se mi zaryly do boků a já téměř ucukla bolestí. Moje pouta zarachotila, když do mě začal přirážet, pokaždé hlouběji a rychleji. Ze rtů se mu vydralo téměř divoké zavrčení, jak si mé tělo podřizoval podle svého.

Vnikal do mě silně a bolestivě. Měla jsem pocit, jako by se mi tělo roztříštilo vejpůl, když si mě znovu a znovu bral.

Zírala jsem na polévku, oči jsem měla rozmazané, mysl otupělou, tělo prázdné.

Bolestivě se mi zvedl žaludek. Hrdlo se mi sevřelo, když jsem na jazyku ucítila žluč. Ústa se mi naplnila hořkou chutí a já se nasucho nadechla do polévky.

Když ve mně skončil, nemohla jsem si pomoct. Zvracela jsem a tělo se mi vzpínalo, jak jsem zvracela. Zvratky se mi táhly po bradě a krku.

Sklepení už tak smrdělo, ale zvratky ten příšerný zápach jen umocňovaly. Stačilo to k tomu, abych se znovu pozvracela.

Ďábel se zasmál. Jeho smích mi zněl v uších. Tělo mě bolelo. Všechno mě bolelo.

Když se ze mě vytáhl, padla jsem na zem vedle své misky. Položila jsem si tvář na zem, přesně tam, kde byly zvratky. Snažila jsem se dýchat, ale bylo to příliš těžké.

Cítila jsem se ochromená bolestí.

Ďábel se zasmál, když odcházel z místnosti. I když už tam nebyl, stále jsem slyšela jeho smích. Zvonil mi v uších. Na jeho smích nikdy nezapomenu.