Dangerous love (Icy Love 2)

25

Christian

Poslední zastávkou byla naše ložnice. Maya otevřela dveře.

"Páni, můžeme odtud vidět na pláž." Běžela k balkonu a pousmála se.

"Christiane , to je nádhera. Zbožňuju to!"

"Jsem rád, že se ti to líbí." Díval jsem se, jak Maya poskakuje na špičkách, zatímco já jsem mířil ke skříni.

"Mayo," zavolal jsem na ni a přitáhl její pozornost zpět ke mně.

Otočila se a oči se jí rozšířily.

"Jak?" Udiveně ke mně přistoupila.

"Když jsem dům koupil, najal jsem si služebnou. Postarala se o čistotu a řekl jsem jí, aby ti nakoupila nějaké oblečení."

"To není jen nějaké oblečení. Toho je spousta!" Maya zamumlala, podívala se na skříň a pak zpátky na mě.

Pokrčil jsem rameny a najednou jsem si uvědomil, že se pod jejím intenzivním pohledem chvěju. Maya přistoupila blíž a vsunula svou ruku do mé. Na tváři se jí objevil úchvatný úsměv.

"Jsi tak roztomilý."

Skvělé. Teď jsem byl roztomilý já.

"Tohle už jsme jednou řešili, kotě."

Zuřivě přikývla. "A jistě jsme došli k závěru, že ty jsi roztomilá."

"Ne. Ty jsi došel k závěru, že jsem roztomilá."

"A co je na tom, že jsi roztomilý, tak špatného?" hádala se a její úsměv se teď změnil v zamračený pohled, který na mě upírala.

Cítil jsem, jak se mi rty zkřivily v malém úsměvu. Chytil jsem ji za pas a přitáhl si ji k sobě, její tělo se přitisklo k mému. Jemné proti hrubému. Nervózně se kousala do rtů. "Chceš, abych ti ukázal, proč nejsem roztomilý?"

"Teď mě škádlíš," zamumlala. "Beru to zpátky. Jsi bestie."

"Ach, kotě, až se vrátím domů, tak ti ukážu, jaká jsem bestie," slíbil jsem, než jsem se odtáhl. Poté, co jsem ji důkladně políbil na rty, jsem se vypotácel z našeho pokoje.

Když jsem vyšel ven, uviděl jsem Maxima, Alexe, Cessara a Romana stát vedle auta. "Alexi, chci, abys zůstal s Mayou. Nechci ji nechávat samotnou."

Alex přikývl a šel dovnitř. Beze slova jsem s ostatními nastoupil do auta. Nemusel jsem nic říkat. Už znali postup.

Měl jsem několik podzemních boxerských gangů, které fungovaly v několika státech. V průběhu roku proběhlo několik kontrol a tento měsíc to byla právě Florida.

Bylo načase nabrat další členy. Jen ti nejlepší boxeři-zabijáci měli tu čest pro mě pracovat.

Teď, když byla Maya v mém životě, bylo třeba větší ochrany. Nechtěl jsem nic riskovat. Hodlal jsem ji ochraňovat vším, co jsem měl.

Když se auto řítilo k zastávce, už jsem byl nabuzený. Šel jsem ke dveřím, Maksim, Cessar a Roman těsně za mnou.

Muži sklonili hlavu, když jsem vstoupil. Když jsem kráčel dál dovnitř, uslyšel jsem křik z davu. Lidé jásali, tlačili se k dalšímu, skandovali o smrti.

Vyšel jsem nahoru do VIP lóže, odkud byl nejlepší výhled na zápas. Když jsem se posadil, můj pohled zůstal na proskleném okně.

Při sledování zápasu mi tuhla krev v žilách. Ring vypadal spíš jako žalář. Byla to klec a po zápase z ní vyšel jen jeden člověk. Jen vítěz. Bojovníci se řezali, bodali, tekla jim krev a bojovali, aby přežili. Jejich útoky byly brutální, téměř až zvířecí.

Po několika minutách sledování jsem už měl svého favorita a věděl jsem, že vyhraje on. Koneckonců byl bezohledný. Sledoval jsem, jak si hraje se svým soupeřem a svými pohyby z něj dělá loutku.

"Jak se jmenuje?" Zeptal jsem se.

"Je známý jako KILLER. Je mu třiadvacet let a bojuje od třinácti. Je jeden z nejlepších a nikdy neprohrál žádný zápas. Za každý zápas vydělá asi pět milionů dolarů," hlásil Maksim rychle.

"Hmm... najmi ho."

"Šéfe, on taky dělá špinavou práci pro Dmitryho. Dalo by se říct, že je to nájemný hráč."

"Najměte ho. Dám mu třikrát víc, než mu dává Dmitri."

"A když tě zradí?" Roman se zeptal za mnou. "Nedá se mu věřit."

"Nezradí mě. Pokud ano, pak jednoduše - vpálím mu kulku mezi oči. Pokud je to Dmitriho člověk, pak je důležité mít ho na naší straně. On nás k tomu zmrdovi dovede. A taky neodmítne peníze, které mu nabídnu."

V tomhle světě, když šlo o obchod - šlo jen o peníze. Cokoli vám přineslo zisk, po tom jste šli.

Nemusel jsem chodit daleko, abych poznal, že KILLER není věrný člověk. Možná pracoval pro Dmitriho, ale v žádném případě nebyl oddaný. Muži jako on se před ostatními neklaněli. Zabijáků, jako byl on, se všichni báli.

Zbytek zápasu jsem nesledoval. Nemusel jsem. Bylo jasné, kdo vyhraje. Když se postavil, dav vybuchl, hlasitost byla ohlušující, když byl vyhlášen vítěz.

Výkřiky mi ještě zněly v uších, když jsem kráčel k autu. Dmitriho konec se blížil. Cítil jsem, jak se potřebuji pomstít. Italové se přede mnou skloní. Všichni do jednoho. Chtěl jsem se o tom přesvědčit.