Dangerous love (Icy Love 2)

17

Maya

Klouzala jsem po místnosti a pohybovala se v rytmu písně, když jsem skládala Christianovo oblečení. Broukala jsem si, mé tělo bylo lehké.

Byly to dva dny od mé noční můry. S Christianem jsme o tom znovu nemluvili. Nikdy netlačil na víc ani nepokládal další otázky. Dával mi čas, který jsem potřebovala, a byla jsem za to navždy vděčná.

Měla bych počítat své dny. Měla bych říct pravdu. A pravda byla že jsem to brzy musela udělat.

Chtěla jsem jen prožít tento okamžik ještě chvíli, než svěřím svůj život do rukou osudu.

Jakmile dám Christianovi svou pravdu, bude soudcem, porotou a katem. Nezbyde mi nic jiného, ​​než přijmout jeho rozhodnutí, i kdyby to znamenalo mou smrt.

Jen jsem se chtěla ještě chvíli vyhřívat v tomto štěstí. Možná jsem proto byla hrozný člověk.

Netušila jsem co se stane, ale také mi to bylo jedno. Jen jsem chtěla být i nadále šťastná.

Po složení posledních Christianových obleků jsem si rychle svázala vlasy do culíku. S úsměvem jsem myslela na to, jak je Christian znovu rozpustí.

Byly to dva dny. Christianův trest skončil. Brzy si pro mě přijde. Očekávání a touha si prokluzovali cestu mým tělem a já se chvěla a tiskla stehna k sobě.

Už jsem se chystala odejít od postele, když jsem si všimla své knihy na podlaze. Zavrtěla jsem hlavou, sklonila jsem se a prsty jsem sevřela knihu.

Chtěla jsem se postavit. Záda jsem měla skoro narovnaná, ale nikdy jsem nedostal příležitost.

Kolem mě se omotalo tvrdé tělo. Vykřikla jsem a ústa mi zakryla ruka, která mě tlumila. Bojovala jsem, protože mě v očích pálily slzy, ale silné tělo mě udrželo na místě.

Strach se mi vloudil do těla a moje mysl se rozběhla a srdce mi bušilo. Byla jsem postrčena dopředu a spadla jsem na postel, oči se mi zavíraly před nárazem.

Mé tělo bylo převráceno tak, že jsem byla na zádech, a tělo se usadilo na mé. Pevně ​​jsem zavřela oči a odmítala se na toho muže podívat.

Co kdyby mě našel ďábel?

***

Myšlenky se mi rozběhly. Muž se usadil na mém těle a já jsem ztuhla ve strachu, co bude dál. Rozechvěle jsem se nadechla a přiměla jsem se uvolnit a přemýšlet. Moje mysl odmítla spolupracovat. Jediné, na co jsem myslela, byl Dmitryho zlověstný smích.

Uběhla vteřina a pak další. Nehýbal se a já také ne. Jak sekundy ubíhaly, strach, který mě dusil, začal pomalu klouzat ven. I přes mé zmatené myšlenky a alarmy jsem měla pocit, jako bych toho člověka znala.

Způsob, jakým se jeho tělo tisklo do mého, každý jeho centimetr, jsem to věděla. Strávila jsem noci tím, že jsem to zkoumala, cítila jsem to. Jeho vůně mě obklopila a já cítila, jak mi začínají povolovat svaly.

Moje tělo ho znalo a podle toho reagovalo.

Znala jsem ho. A nebyl to ďábel.

Moje ruce instinktivně sjely na jeho ramena a skoro zoufale jsem se držela. Moje oči se prudce otevřely a setkaly se s modravými ocelovými. Dívala jsem se do jeho roztavených očí. Byly tvrdé, ale plné touhy a chtíče.

Uběhla další vteřina a moje tělo se rozplynulo pod jeho, strach se vypařoval, moje svaly se odblokovaly, když jsem mu dala kontrolu.

A pak se ušklíbl, vypadal tak hříšně pohledně a ďábelsky sexy.