Dangerous love (Icy Love 2)

61

Christian

Tento okamžik. Výstřel. Výkřiky. Bylo to tak povědomé.

Oči jsem upřel na podlahu, když jsem uslyšel bolestné zakňučení. Svaly se mi napjaly, jak mi ztuhlo tělo při pohledu na to, co jsem viděl.

Málem jsem se v šoku zapotácel, ale včas jsem se zarazil, protože jsem na Miu zíral v naprostém zděšení. Očima jsem sledoval kaluž krve, která ji obklopovala, a zvedl se mi žaludek.

Krev pro mě nebyla nic nového. Byl jsem zvyklý na krev a hrůzu, která s ní přicházela. Nechával jsem lidi krvácet. Smál jsem se, když krváceli. K sakru, dělalo mi potěšení vidět je, jak prosí o život, když vykrváceli.

Ne, krve jsem se nebál. Nebyl to důvod, proč se mi zvedal žaludek a podlamovala kolena.

Byl to ten okamžik, ten pocit déjà vu, který mi dělal zle. Viděl jsem to, když mi bylo sedm, když moje matka vydechla naposledy.

A teď jsem to viděl znovu.

Přispěchal jsem k Miině boku a poklekl vedle ní, než jsem ji vzal do náruče. "Mio?" Dusil jsem se.

Její další slova byla plná bolesti, ale slyšel jsem je. Jasné jako slunce. V hrudi mi vyvolaly jiný druh bolesti. Bolest a pak vztek. Tolik vzteku.

"Cessar..." zalapala po dechu přes bolest. "On... je... ten... zrádce... špión..."

Mia zavrávorala, jak se její tělo zmítalo v křečích. Dívala se na mě vyděšenýma očima a prosila mě. Nemusela mi vidět do tváře, aby věděla, že můj výraz hřmí vztekem. Cítil jsem, jak mi pulzuje v kostech.

Mia mluvila dál, i když přerývaně dýchala.

"On... ví," odmlčela se a tvář se jí zkřivila, na kůži čela jí vyrazil pot. V koutku rtů jí vytryskla krev.

Po tvářích jí sklouzly slzy, když se snažila promluvit. "On... ví... kde... je... Maya..."

Maya. Při zvuku jejího jména se mi rozbušilo srdce. Mé ruce se sevřely kolem Mii.

Otupělost byla pryč. Moje mysl byla opět jasná. Místo chladu, který mi prosakoval tělem, jsem cítil jen spalující hněv.

"Chyťte ho!" Zařval jsem. Viděl jsem, jak Alex vybíhá z místnosti. Maksim vyskočil z okna.

Cítil jsem horko, kůže mě svrběla potřebou zabíjet. Nechat ho vykrvácet.

Cessar, jeden z mých nejvěrnějších mužů. Jak to, že jsem si toho nevšiml? Věřil jsem mu, a přesto mě zradil. Jak dlouho?

Umíral, byla mu zima, byl bez domova, umíral hlady. Ale já jsem se ho ujal, dal jsem mu domov. Rodinu. I když byl jeho otec zrádce, věřil jsem v něj.

Hloupý. Tak zkurveně hloupý. Nevěřil jsem lidem snadno, ale věřit Cesarovi byla chyba. Velká chyba.

Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na Miu. Musela za to zaplatit. Maya musela zaplatit za mou hloupost.

Mia se mi rozplakala v náručí a celé její tělo se chvělo tím, jak těžce vzlykala. Položila si ruku na břicho, přesně nad místo, kudy prošla kulka.

Zavřela oči a zašeptala. Hlas měla tichý, její slova byla tak tiše vyslovená. "Moje... dítě..."

Co...?

Zíral jsem na ni, úplně vyděšený.

Slyšel jsem ji špatně. Moje mysl si se mnou hrála. Chtěl jsem se jí zeptat, pokusit se vyjasnit ten zmatek, ale na jazyku jsem měl těžký pocit.

Znovu otevřela oči. " Dítě... moje... dítě..." vykřikla mi v náručí.

Nebyla to žádná chyba. Žádný zmatek. Moje mysl si ze mě nedělala legraci. Slyšel jsem to jasně a bolelo to. Ta slova bolela a já si nedokázal představit, jak moc to Miu bolí.

Moje rty se nepohnuly. Jen jsem upřeně zíral. Ani když mi Miu vyrvali z náruče, Roman křičel, plakal, prosil ji, aby ho neopouštěla, nehnul jsem se.

Moje oči pomalu zamířily k Miinu břichu, kde silně krvácela. Nebylo možné, aby to dítě přežilo. Bylo to nemožné.

Přežije to vůbec Mia?

Nevěděl jsem kurva nic.

Z myšlenek mě vytrhl Sam, který vběhl do pokoje. Roman odnesl Miu k posteli a já se rychle postavil na nohy.

Krev mi bušila nad tou nespravedlností. Ne, bouřil jsem vztekem, potřebou odpovědí. Zuřil jsem, tělo se mi třáslo silou mého vzteku.

Očima jsem přejížděl po místnosti a navázal kontakt s Alexem, když znovu vběhl do pokoje.

V jeho výrazu jsem viděl vztek, netrpělivost a obavy. Také jsem věděl, že zápasí o kontrolu. Já taky. Všichni jsme bojovali.

Cessar se z toho nedostane živý.

Alex se na mě zadíval a před dalším odchodem mi věnoval jediné přikývnutí. Stačilo jedno přikývnutí, abych se z toho zbláznil.

Cessar byl zajat a já se přestal ovládat.

Věnoval jsem Mie poslední pohled a vyšel z místnosti. Romana jsem nevolal. Nemělo to smysl. Nehodlal se teď od Mii vzdálit.

Vydal jsem se do sklepa a nechal v sobě vřít vztek. Nechal jsem v sobě cítit vztek, protože jsem věděl, že mi později dobře poslouží.