Dangerous love (Icy Love 2)

16

Maya

"Ale já počkám. Na tebe budu čekat."

Byl dokonalý a říkal ta nejsladší slova. Bylo těžké mu odolat.

Cítila jsem, jak se pohybuji a zapomínám na jeho trest. Cítila jsem, jak se k němu natahuji, ale on už odstupoval.

"Jdi spát, Lásko."

Přikývla jsem a lehla jsem si pod přikrývku, když zhasla světla, jen lampa vedle mě vrhala měkkou záři po místnosti. Postavila jsem se čelem ke gauči a viděla Christiana, jak leží a jak si zkřížil ruce na hrudi. Ve tmě jsem neviděla, jestli má oči zavřené nebo ne.

Zavrtala jsem se hlouběji pod přikrývku a přitiskla se na měkkou matraci, chtěla jsem se přestat bát a jen spát.

***

O několik hodin později jsem stále nespala. Podívala jsem se na Christiana a přemýšlela, jestli už spí. Aniž bych o tom moc uvažovala, tiše jsem vstala z postele a vydala se ke Christianovi.

Moje nohy se zastavily před ním. Viděla jsem jeho zavřené oči i jeho tvář klidnou spánkem. Byl takhle krásný. Když jsem se podívala na Christiana, neviděla jsem toho krutého muže, vraha ani monstrum. Viděla jsem jen jeho, muže, který mi říkal lásko. Viděla jsem jeho skutečné já.

Přetáhla jsem přes jeho tělo přikrývku a moje srdce se jen trochu zrychlilo. Doufala jsem, že se neprobudí. Když se neprobouzel, moje ruce se přesunuly k jeho hlavě a prsty jsem mu lehce přejela po čele, za smyslem odhrnout prameny jeho vlasů.

Hladila jsem ho, téměř konejšivě, přála jsem si, aby byl vzhůru, aby cítil můj dotek.

"Myslel jsem, že jsme se neměli dotýkat."

Při jeho hlasu jsem vzdálila ruku. Christian otevřel jedno oko a vyslal mi svůj vlastní úšklebek. Posmívala jsem se jeho škádlivému pohledu a zkřížila jsem si ruce na hrudi.

"Byl jsi celou tu dobu vzhůru?"

"Ano," odpověděl a podíval se dolů na přikrývku pokrývající jeho tělo.

"Proč jsi nic neřekl?" zamumlala jsem si pod vousy.

"A promarnit příležitost, že se mě dotkneš?" střelil zpět.

"No, to je podvod," odpověděla jsem.

"Ty jsi ta, kdo se mě dotkl." Zvedl obočí, než znovu zavřel oči.

"Běž spát." Tentokrát jsem to byla já, abych mu to přikázala. Jeho hruď zahučela tichým smíchem a já úsměv opětovala. Dva dny. Museli jsme to podstoupit.

S obnovenou sebedůvěrou jsem se vrátila do postele. Jakmile moje hlava narazila na polštář, zavřela jsem oči a čekala, až přijde spánek.

Byla tma. Prší a je mlha. Mé tělo se třese s každým dalším hromobitím. Kolem mě prudce fouká vítr. Byla tma. Tak tmavá. Proč byla tma? Kde jsem to byla?

Nic jsem neviděla. Jen tmu. Měla jsem zavřené oči? Snažila jsem se je otevřít...ale měla jsem je nechat zavřené.

Pomoc. Snažila jsem se křičet, ale nevyšly ze mě žádná slova.

A pak jsem uslyšela jeho hlas. Jeho zlověstný hlas. Naskočila mi husí kůže, ztuhly mi svaly a po zádech mi přeběhl mráz.

Ne. Ne. Chtěla jsem křičet.

Teď jsem pochopila, proč byla jen tma. Byla jsem zpátky v pekle. Dostal mě. Ďábel mě měl a tentokrát mě nepustí.

Chtěla jsem znovu křičet, ale můj hlas byl pryč.