Dangerous love (Icy Love 2)

62

Christian

Jen vztek mě udržoval při životě. Na slabost nebyl čas. Zatlačil jsem do pozadí představu vyděšené a zraněné Mayi, krvácející Mii, která byla blízko smrti.

Alex na mě čekal přede dveřmi, jeho výraz byl zuřivý. Nic neříkal. Nebylo co říct. Jeden z našich nás zradil. Někdo, komu jsme věřili a chovali se k němu jako k bratrovi.

Ale teď jsme se tou zradou nemohli zabývat. Nebyl na to čas. Naším jediným cílem bylo získat odpovědi a najít Mayu .

Alex otevřel dveře a já vešel dovnitř, můj krok byl jistý a cílevědomý. Pomalý i přes můj hněv.

Cessar byl přivázaný k židli, čelem ke mně. Hlavu měl sklopenou, ale věděl jsem, že mě slyšel vejít. Způsob, jakým se jeho tělo napjalo, ho prozradil.

Maksim stál za ním a ve tváři měl vražedný výraz.

Šel jsem dopředu a zastavil se jen dva metry od Cessara. Místnost se naplnila tichem. Nepadla žádná slova, ale vzduch byl těžký a napjatý. Téměř dusivý.

Nechal jsem ticho táhnout ještě několik minut. Cessar byl stále napjatější. Všechno to byla hra, hra o nadvládu, a v tu chvíli jsem měl moc já a Cessar byl jen figurkou.

Když jsem cítil, že sotva visím na tenkém vlákně kontroly, pohnul jsem se kupředu. Dával jsem mu za pravdu. Nepohnul se ani prstem, ani se nezachvěl.

Chytil jsem ho za bradu a zvedl mu hlavu. Díval se na mě nepřítomně, zcela bez emocí. Poháněn hlubokou nenávistí a hněvem jsem se odtáhl a udeřil ho. Slyšel jsem, jak mu pod náporem kloubů křupl nos.

Toužil jsem po jeho křiku, po jeho krvi. Když nevydal ani hlásku, udeřil jsem ho znovu, silněji než předtím. Ozval se velmi uspokojivý zvuk. Další zlomená kost. Tentokrát zavrávoral a oči se mu bolestí pevně zavřely.

Chytil jsem ho za krk a stiskl, sledoval jsem, jak bojuje o dech. Jeho tvář se zbarvila do červena a pak do fialova. Cévy mu praskaly po kůži, drobné červené tečky, zatímco jeho široké oči na mě v panice zíraly.

Bělma jeho očí zrudla, jak se pod mým sevřením dusil. Zorničky se mu zvětšily a já se usmál a sledoval, jak bojuje o život, o další nádech a vzduch.

Koutek úst mu otékal a nad lícní kostí měl tržnou ránu. Nos už mu natékal a měnil se v ošklivý zelený odstín.

Stiskl jsem prsty ještě o něco silněji a nahmatal jeho průdušnici. Dusil se proti tlaku, který mu narůstal v krku, jak mu putoval nahoru do obličeje.

Bojoval jsem s nutkáním vysmát se jeho utrpení.

Maya trpěla kvůli němu. Byla nevinná, a přesto platila za něco, co si nezasloužila. A to všechno kvůli tomu muži přede mnou. Ať už by mu bylo uděleno cokoli, nikdy by to nestačilo. Nikdy bych nebyl spokojený.

Když jsem viděl, jak se Cesarovy oči stočily zpátky do hlavy, ještě jednou jsem stiskl, než jsem ho pustil. Hlava mu klesla dopředu a on se nebezpečně rozkašlal, zoufale lapal po dechu.

Celé jeho tělo se třáslo snahou nabrat co nejvíc vzduchu.

Když jsem si všiml, že začíná ovládat své přerývané dýchání, chytil jsem ho za vlasy a stáhl mu hlavu dozadu. Přitiskl jsem mu krk k opěradlu židle a upřel na něj pohled.

"Proč?" Prostě jsem se zeptal.

Jedno slovo. Jediná otázka. Cessar byl jedním z mých mužů. Chápal, jak pracuji. Pochopil, co chci, aniž bych se ho zeptal.

Myslel jsem, že zrada bude bolet. Bolelo to, ale většinou mě sžíral vztek. Vztek mi zastřel zrak i všechny ostatní emoce.

Musel jsem najít Mayu a Cessar byl mou jedinou nadějí. Při pomyšlení, že je v nebezpečí a že jí někdo, komu jsem věřil, ublížil, mi tělem projela vlna bolesti.

Byla to moje vina? To byla neustálá myšlenka v mé mysli, něco, co mě pomalu ubíjelo každý den od chvíle, kdy mi ji vzali.

"Proč jsi to kurva udělal?" Vyhrkl jsem mu do tváře. Neucukl, ale způsob, jakým těkal očima do stran, prozrazoval jeho strach a bolest. Věděl jsem, že můj pohled slibuje pomstu a násilí. Hlas se mi přitom třásl.

Když neodpověděl, udeřil jsem ho znovu a rychle jsem ztratil trpělivost. "Odpověz mi!"

Vedle oka měl tržnou ránu a zaúpěl, když na ni dopadla moje pěst. Vypadalo to, že mu Maksim už udělal pořádnou paseku.

Podíval jsem se na svou ruku a uviděl jeho krev. Neměl jsem na rukou rukavice a v tu chvíli jsem je ani nechtěl mít. Chtěl jsem vidět jeho krev na svých rukou, protože jsem věděl, že trpěl a měl bolesti.

Při pomyšlení na Mayu jsem mu zasadil další zuřivou ránu do obličeje. Cítil jsem, jak se mi stáhla čelist, a slyšel jsem, jak mi skřípou zuby. Kdybych mohl, pověsil bych ho za jeho zasraná střeva za to, co udělal.

***

Tak a stačí pro dnešek jinak mi ze života Christiana a Mayi hrábne. Zbývají poslední 4 kapitolky a epilog. Mějte krásný den zlatíčka<3