Dangerous love (Icy Love 2)

33

Maya

Narazil mi hlavou do dveří. Jednou. Dvakrát. Do lebky se mi vryla bolest a tvář mě zabolela. V ústech jsem cítila krev.

"Byla jsi hodně zlá, lásko. Ale už je čas, aby ses vrátila domů," řekl Dmitri a držel mi tvář pevně přitisknutou ke dveřím. Zavrávorala jsem, když mi po tvářích stékaly slzy.

Přitáhl si mě tak, abych byla čelem k němu. Dmitri se usmíval, ale oči mu planuly. Krev mi tuhla v žilách.

Moje smrt přišla dříve, než jsem čekala.

"Je čas jít spát."

Obočí se mi svraštilo a pak jsem vykřikla, když jsem ucítila bodnutí ve stehně. Podívala jsem se dolů a uviděla injekční stříkačku v jeho ruce a jehlu v mém stehně. "Ne," zamumlala jsem.

Jeho pohled byl chladný a bezcitný, přesně jako tehdy. Hřbetem ruky mě udeřil do obličeje a já jsem odletěla ke dveřím a hlava mi pod náporem křupla.

Začala jsem propadat do tmy, která mi zastřela zrak.

"Christiane," zakňourala jsem.

Dmitri zařval a přitiskl mi obličej k oknu ještě silněji. "Naučíš se už nikdy nevyslovit jeho jméno. Myslím, že jsi zapomněla, že mi tě vydal."

Snažila jsem se zavrtět hlavou a přinutila se otevřít oči, i když jsem pomalu slábla.

"Myslím, že jsem na tebe byl předtím příliš mírný. Teď pocítíš, co je to skutečná bolest." Dmitri mi zašeptal svůj slib do uší a jeho nehty se mi bolestivě zaryly do tváří.

Naplnil mě příval otupělosti a já se prudce zachvěla, mé tělo se pod jeho sevřením a drogou, kterou mi dal, rozpadalo a sláblo.

Oči se mi protočily do hlavy. Tohle bylo ono. Moje realita. Můj osud.

Mohla jsem jen plakat a nehýbat se, když mě droga ovládla a závrať mě uvrhla do mraku temnoty a zoufalství.

Podvolila jsem se těžkému sevření, které mě stahovalo pod hladinu, a oči se mi zavřely.

Moje poslední myšlenka, když mě ovládla tma, byl Christian.

Je mi to líto, Christiane. Miluji tě.

Jeho jméno bylo pouhým šepotem v mé hlavě, když jsem ztrácela vědomí.

Christian.

Christian

Při pohledu na Dmitriho se mi tělem rozlila láva vzteku. Ale snažil jsem se zůstat co nejklidnější.

Myslel jsem jen na to, aby Maya byla v bezpečí. Daleko od Dmitriho.

Nemohl vědět, že je mou slabostí.

Ale pak se na Mayu podíval, jako by ji znal. Jako by byla něčím, co by mohl vlastnit. Chtěl jsem mu vyškrábat oči, vpálit mu kulku přímo doprostřed čela. Jen proto, že se díval na Mayu. Na mého anděla.

Co jsem ale nečekal, byl šok, který přišel vzápětí. A bolest ze zrady.

Slyšel jsem za sebou Mayu kňučet a cítil jsem, jak se mi nehty zarývá do kůže. Cítil jsem její paniku. Vyzařovala z ní . Vzduch kolem nás houstl jejím strachem.

Ale v uších mi zněla jen Dmitriho slova. Všechno ostatní bylo rozmazané.

Žena, kterou právě teď chráníte za svými zády, je Maya Sopravvissuto. Dcera zesnulého Alfreda a jeho jediné dítě. A moje budoucí manželka. Italská královna. Tvůj nepřítel.

Maya Sopravvissuto. Zasraná Sopravvissuto.

Lhala mi. Celou tu dobu to byla lež.

Ramena mě bolela napětím, ale tvářil jsem se tak netečně, jak jen to šlo.

Žádná slabost. Dmitri nemusel vědět, jak na mě jeho slova působí. Maya nemusela vědět, co se mnou její zrada dělá.

Věřil jsem jí. Pustil jsem ji dovnitř.

Byla to moje zasraná Láska.

Spolkl jsem balvan emocí, který mi ucpal hrdlo, a zadíval se Dmitrimu přímo do očí.

"Alexi, dostaň ji dovnitř," řekl jsem, můj hlas byl klidný, přesto v něm byl chlad a smrtící varování.

Ta slova ze mě vyšla instinktivně. Byla nepřítelem, přesto se moje potřeba chránit ji nesnížila. Bez ohledu na to, jak moc mi v hlavě běsnilo, jsem k ní stále choval city.

Zradila mě, ale stále byla mým andělem.

Koutkem oka jsem viděl, jak Alex táhne Mayu k bráně. Dívala se na mě, její oči nespouštěly ty mé a prosily mě, abych jí dal šanci.

Viděl jsem tam všechno. Její bolest. Strach. Paniku. A nakonec její lásku.

Moje hloupé zrádné srdce na ní ulpělo. Chtěl jsem tomu pohledu věřit.

Moje rozhodnutí bylo možná hloupé, ale bylo to jediné, které dávalo smysl.

Věnoval jsem Dmitrimu plnou pozornost a vyslal k němu mrazivý pohled. "Vypadni odsud, Dmitri . Tohle je naposledy, co to říkám. Stačí, aby padla jediná kulka, a bude válka. Opusť můj pozemek, nebo budou moji muži nuceni střílet."

Dmitri zvedl obočí a začal pomalu couvat. "Máš pravdu. Necháme Mayu rozhodnout."

Byl jsem v pokušení ho hned zastřelit. Prostřelit mu hlavu, ale tím bych si jen přivolal válku.

A Maya by byla přímo uprostřed. Její bezpečí nemohlo být ohroženo.