Dangerous love (Icy Love 2)

34

Christian

Můj vražedný úmysl se musel projevit v mé tváři, protože Dmitri se usmál a pak se svůdně podíval na Mayu. "Budu čekat, lásko."

Ucítil jsem na paži Romanovu ruku, díky níž jsem si uvědomil, že jsem sáhl po zbrani. Vibrovala ve mně potřeba ukončit život toho bastarda. Pomalu a bolestivě.

Ten den přijde. Teď ne. Ale brzy.

Sledoval jsem odjíždějící auta, než jsem konečně sebral odvahu a otočil se k Maye. Viděla jsem, jak se předklonila a začala na sucho dýchat, přímo na příjezdové cestě. Její drobné tělo se prudce třáslo a její vzlyky mě nutily pevně sevřít pěsti.

Chtěl jsem ji vzít do náruče, bezpečně ji obejmout a říct jí, že všechno bude v pořádku. Ale zarazil jsem se.

Věděl jsem, že bych se na ni vrhl a ublížil jí. A to poslední, co jsem chtěl, bylo jí ublížit... i když právě ona byla důvodem mé bolesti.

Tak jsem odešel. Od ní.

Udělal jsem to, abych ji ochránil.

Už dříve jsem byl postřelen. Několikrát. Ale Mayina zrada byla bolestivější než kulky pronikající mým tělem.

Volala za mnou, mé jméno na svých rtech. Prosila mě, abych ji vyslechl, ale já byl otupělý. Příliš otupělý, než aby mě to zajímalo. Příliš otupělý, abych pochopil její lži, její zradu. Důvěřoval jsem jí, ale ona mi za to nic nedala.

I když jsem jí dal sám sebe a otevřel jí své srdce, stále lhala.

Ale i přes přívaly hněvu jsem pochopil proč.

Sopravissutto jsem nenáviděl.

A ona byla jednou z nich. Dcera muže, který zabil mou matku a sestru.

"Kurva!" Zaklel jsem a praštil pěstí do zdi vedle dveří. Musela mít strach. Musela se zatraceně bát. Není divu, že to nikomu z nás neřekla.

A co ti, kteří jsou nevinní? Zahynou také? Jen proto, že byli odsouzeni k tomu stát se Italem - Sopravissuttem?

Mayina otázka mi zazněla v uších a já se frustrovaně zatahal za vlasy a prsty se mi zaryly do kůže na hlavě. Chtěla mi to říct. Tolikrát to chtěla říct, ale moje nenávist k Sopravissuttům ji vždycky zastavila.

Stále jsem si jasně pamatoval svá slova, jako by byla řečena den předtím.

V té rodině není žádná zasraná nevinnost. Všichni jsou zplozenci ďábla. Jsou poskvrnění krví mé matky a sestry.

Jak jsem mohl čekat, že mi Maya řekne pravdu, když jsem ji těmihle slovy živil?

Říkal jsi, že zabiješ každého, kdo se ti postaví do cesty. Ale co nevinní?

Když mi to došlo, udělalo se mi špatně. Mluvila o sobě. Ona byla nevinná.

Utíkala jsem z domova, když jsem tě našla a schovala se v tvém autě. Tak jsme se poznali. Nejsem špion, Christiane. Jsem jen někdo, kdo utíká před svou noční můrou a zoufale hledá klid.

Všechno, co řekla, se mi vybavilo, až se mi myšlenky splašily. A tehdy jsem nad sebou ztratil kontrolu.

S řevem jsem sáhl po konferenčním stolku a převrátil ho, čímž jsem ho poslal na zeď. Všude se rozletěly stovky skleněných střepů.

Ruce se mi sevřely v pěsti a já znovu udeřil do zdi, silněji než předtím. Kůže nad klouby se mi roztrhla, ale to nestačilo.

Lapal jsem po dechu, bojoval jsem o dech, bojoval jsem s monstrem, které se chtělo vypustit.

Z náhlého přívalu uvědomění se mi zatočila hlava. Plíce se mi stáhly. "Kurva!" Zařval jsem.

Muž, kterého jsem nenáviděl, muž, kterého jsem přísahal zabít... můj nepřítel, to on ublížil mé Lásce. To on jí způsobil bolest. Důvod jejích nočních můr.

Dmitri. On zničil mou Mayu.

Krev mi pulzovala touhou ho zabít. Ukončit jeho život. Ukončit Mayinu noční můru.

Otočil jsem se a uviděl stát Cessara, Alexe a Romana. Jejich tváře byly netečné, hleděli na mě a čekali, až jim dám rozkazy.

Ale mou pozornost upoutalo něco jiného. Někdo chyběl. Srdce se mi v panice zrychlilo, když jsem se téměř zuřivě rozhlédl po místnosti.

"Kde je Maya?" Zavrčel jsem a klouby mě bolely, jak jsem zatínal pěsti.

Alexovo obočí se tázavě zvedlo a on se ohlédl za sebe. "Byla hned za mnou," zabručel a tvář se mu zkřivila mírnou panikou.

"Nechal jsi ji samotnou!"

Vrhl jsem se na něj pěstí a ta se mu zastavila o obličej. Místností se ozvalo prasknutí, ale mně to bylo jedno. "Nechal jsem ji s tebou. Měl jsi ji přivést dovnitř."

Věřil jsem Alexovi, že ji dovede dovnitř, že ji udrží v bezpečí, zatímco já se budu snažit dostat pod kontrolu.

"Myslel jsem, že mě bude následovat. Nejspíš je venku. Uklidni se, kurva," řekl Alex a držel si krvácející ústa.

Cessar se postavil vedle mě. "Já ji přivedu, šéfe."

Přikývl jsem a odtáhl se od Alexe. "Přiveď ji dovnitř," nařídil jsem. Cessar přikývl a bez jediného pohledu odešel. Potřeba chránit ji, ochránit ji před jakýmkoli utrpením, byla zdrcující. Dmitri se k ní nesměl přiblížit.