Dangerous love (Icy Love 2)

27

Christian

"Dobře!" oznámila nadšeně. Rozmotala své nohy kolem mě a zatlačila mi na hrudník. Neměl jsem jinou možnost než ji pustit.

Maya se naklonila a políbila mě.

"Udělám pro tebe ten nejlepší čokoládový dortík."

Než jsem stačil říct něco dalšího, už vybíhala z pokoje.

Zavrtěl jsem hlavou a nemohl jsem si pomoct, ale zasmál jsem se. Vyšel jsem za ní, ale až když jsem zahlédl klavír v rohu místnosti. Dal jsem si záležet, abychom ho měli uvnitř ještě před naším příchodem.

Klavír byl naší součástí. Věděl jsem, jak moc pro Mayu znamená. I když jsme nebyli na panství, stejně pro nás chtěla hrát.

Vešel jsem do kuchyně a uviděl Mayu, jak živě mluví do telefonu, zatímco pokládá ingredience na pult. "Mám všechno. Mio, nech toho. To není vtipné."

Chvíli poslouchala, co Mia říká, a pak otráveně zavrčela. "Tentokrát to zvládnu. Udělám ten nejlepší dort... jsi tak nepříjemná."

Nevěděl jsem, jak dlouho jsem tam stál a pozoroval Mayu, jak mluví, zatímco se snažila péct. Poslouchal jsem, díval se a usmíval se.

A pak mě z toho vytrhl její andělský hlas. "Christiane, můžeš to ochutnat?"

Maya mi ukázala lžičku naplněnou čokoládovým těstem. Namočila do něj prst a mávla na mě. Přistoupil jsem blíž, vzal její ruku do své a prst jsem olízl. Slyšel jsem, jak Maya zalapala po dechu, a pak si olízla rty.

"Hmm... sladké," zamumlal jsem a olízl jí prst dočista. "Jako ty."

"Umm... dobře," odpověděla omámeně.

"Ahoj, Christiane!" Z reproduktoru jsem uslyšel Miin hlas. Zasraná holka.

"Ahoj," zamumlal jsem a podíval se na ten pitomý telefon.

Maya se trochu zasmála, než se znovu otočila. Přistoupil jsem k jejím zádům, ovinul jí ruku kolem pasu a přitiskl ji k sobě, když pokračovala v pečení.

Maya se ohlédla přes rameno a její zelené oči se setkaly s mýma, když se vesele zatřpytily.

Měl jsem pravdu. Byla příliš sladká.

Maya

"Kam jedeme?" Zeptala jsem se asi podesáté, když jsme s Christianem nastupovali do auta.

"Uvidíš," zamumlal v odpověď.

"To není odpověď." Pohlédla jsem na něj, ale on se jen usmál a věnoval mi ten ďábelsky sexy pohled, kterému jsem nedokázala odolat.

"Je to překvapení, kotě. Zatáhni drápy."

"Ale já to chci vědět."

"Je to překvapení, holka. Dej tomu zamilovanému štěněti pokoj, baby girl," ozval se Alex zepředu. Roman se zasmál.

Musela jsem zabránit vlastnímu chichotání, když se na něj Christian smrtelně zahleděl.

"Jdi do prdele," vyhrkl Christian. " Řiď."

"Ach, dneska ráno je podrážděný. Copak se mu včera večer nedostalo trochu lásky?"

Alex měl opravdu chuť zemřít.

"Zastřelím tě. Nepokoušej mě," varoval Christian smrtícím tónem.

"Dej šéfovi pokoj. Jestli tě zastřelí, budu po něm muset uklízet nepořádek," zamumlal Roman.

"To je jedno. Zastaví se jen kvůli své baby girl. Nechceme jí přece pošpinit její nevinné oči."  Alex na mě mrkl přes zpětné zrcátko.

Viděla jsem, jak se Christianovi sevřely ruce v pěst, a rychle jsem si položila ruce na jeho. Uvolnila jsem si bezpečnostní pás a posunula se dopředu, až jsem mu seděla bokem na klíně.

Se rty u jeho ucha jsem zašeptala další slova tak, aby je slyšel jen on. "Nemáš na co žárlit, Christiane . Jsem tvoje. Celým svým srdcem. Máš mě. Moji mysl, tělo i duši. Nic a nikdo na tom nikdy nic nezmění."

Jeho tělo se okamžitě uvolnilo. "Vždycky víš, kdy říct správnou věc," zamumlal.

" Byla to pravda, Christiane."

"Já vím, lásko." Dal mi pusu na čelo a já si položila hlavu na jeho rameno. Zůstali jsme tak, dokud auto úplně nezastavilo.

"Jsme tady," oznámil Christian. "Zavři oči."

Udělala jsem, co mi řekl, a důvěřovala mu. Dveře se otevřely a pak mě vytáhli ven. Najednou jsem byla ve vzduchu, když mě Christian přitiskl na svou hruď.

"Můžu už otevřít oči?" Zeptala jsem se a najednou se mi zatočila hlava, srdce mi poskočilo vzrušením.

"Ne. Řeknu ti, až to přijde," odpověděl stroze.

Několik minut jsme se procházeli a pak mě Christian položil na zem, až jsem opět stála vedle něj. "Včera večer jsi říkala, že se ti bude stýskat po potoku. Otevři oči, zlato."

Udělala jsem to a srdce se mi zadrhlo. Panebože.

Krása přede mnou mi vyrazila dech. Pole plné květin. Bylo jich tolik a měly různé barvy.

"Není to potok. Ale je dost podobný."

"To je nádhera," vydechla jsem v naprostém úžasu. "Nemám slov, Christiane."

V očích mě štípaly slzy, když jsem zírala na krajinu před sebou. Stála jsem uprostřed pole, kde kvetly tisíce pestrobarevných květin.

Lehký vánek se dotkl mé tváře a já se usmála. Takový klid.