Dangerous love (Icy Love 2)

20

Maya

"Christiane," zašeptala jsem.

"Ano?"

Moje prsty stále obkreslovaly řetěz a  Fénixe.

„Říkal jsi, že zabiješ kohokoli, kdo ti bude stát v cestě. Ale co ti nevinní?"

Christian se napjal. "Co?" řekl pomalu. Ach ne, ten tón jsem znala. Ale dál jsem tlačila. Potřebovala jsem to vědět.

Když jsem mluvila, třásl se mi hlas.

„A co ti, kteří jsou nevinní? Zahynou také? Jen proto, že byli odsouzeni stát se Italem – Sopravvissuto?"

Jako já. Slova jsem měla na jazyku, ale zastavila jsem je právě včas.

Nemluvil a mně  to připadalo, jako nejdelší doba v mém životě. Pak promluvil. A když to udělal, věděla jsem, že bez ohledu na to... můj konec bude vždy stejný.

"V té rodině není žádná zatracená nevinnost. Všichni jsou potěrem ďábla. Jsou potřísněni krví mé matky a sestry."

Přiložila jsem si ruku k ústům a udusila jsem vzlyk. Nezáleželo na tom, že jsem byla obětí a nevinná, protože na konci všeho jsem byla Sopravvissuto.

"Pověz mi něco, Christiane," řekla jsem chraplavě. "Říkal jsi, že v té rodině není žádná nevinnost.  Nesnášíš je. Ale..." Odmlčela jsem se a zhluboka se nadechla.

„Co bys dělal, kdybych byla jedním z nich? Co když ti řeknu, že jsem Sopravvissuto?"

Moje otázka se setkala s mlčením. Rychle jsem si setřela slzy a čekala. A čekala. A čekala. Ubíhaly vteřiny... a pak minuty. Stále jsem čekala, až nás zahalí ticho.

Christian se náhle pode mnou posunul, a pak jsem byla na zádech a on se nade mnou tyčil, jeho pohled byl intenzivní, obočí pochybně svraštělé.

"O čem to mluvíš?" zavrčel.

Pohladila jsem ho po tvářích a zašeptala: „To je jen otázka, Christiane... Jen se ptám."

„Mayo, to je tak hloupá otázka. Proč se na to vůbec ptáš?" Zamračil se na mě.

"Už to nikdy neříkej."

Sklonil se a dal mi pusu na nos.

"Už nikdy nechci, aby ses znovu srovnávala s těmi hajzly. Ani jako vtip. Ani jako otázku. Slyšíš mě?"

Srdce mi při jeho slovech zakoktalo, a než jsem se mohla zastavit, stáhla jsem ho dolů, dokud se naše rty nepotkaly. Líbala jsem ho se vším, co jsem měla. Líbala jsem ho, dokud jsem nezalapala po dechu. Políbila jsem ho s takovou vervou, jako by to byl náš poslední polibek.

Christian mi zavrčel do rtů a pomalu se odtáhl, oba jsme ztěžka dýchali, srdce nám bušilo ve stejném rytmu.

„Jsi příliš nevinná, sladká a jemná na to, abys byla někdy Sopravvissuto. Tvoje srdce je čisté. Můj anděl nemůže patřit k Sopravvissuto," zašeptal mi proti rtům.

Zatajila se mi dech a moje prsty sevřely jeho vlasy.

"Christiane..." řekla jsem tiše. Díval se na mě milujícíma očima. A věděla jsem, že totéž vidí v mých očích, protože jsem se mu oddala. Mým srdcem, mým tělem, mojí duší a mojí láskou.

I přes palčivou bolest na hrudi jsem se usmála.

A pak to udělal také.

Naše úsměvy si navzájem rozjasnily srdce. Viděla jsem, jak bolest z jeho očí mizela.

"Už dost s tímhle.  Měli bychom spát. Je pozdě," napomenul mě tiše. Vstal z postele, zhasl světla a nechal rozsvícenou pouze noční lampu, než se ke mně znovu připojil v posteli.

Christian nás převaloval, až byl na zádech a já na něm napůl ležela. Objala jsem ho kolem pasu a položila hlavu na jeho hruď, přímo nad jeho tlukoucí srdce. Objal mě kolem boků, přitiskl si mě k sobě a přetáhl přes nás přikrývku.

S povzdechem jsem zavřela oči.

Christianova pomsta těžce tížila jeho ramena. Věděla jsem, že Dmitriho brzy zabije. už se to blížilo. Jeho smrt se podepsala v okamžiku, kdy převzal vládu.

Poprvé v životě jsem se modlila, aby něčí smrt přišla rychleji. Modlila jsem se za den, kdy Christian ukončí život mého trýznitele a osvobodí nás z řetězů naší minulosti.

Ve chvíli, kdy Christian odmítl uvěřit, že jsem Sopravvissuto, byl tentýž okamžik, kdy jsem se rozhodla.

Byla to naivní představa. Dokonce hloupá. Možná mě moje naivita nakonec zabije.

Ale v tu chvíli jsem se rozhodla, že už nejsem Maya Sopravvissuto.

Byla jsem jen Maya.

Christianova Maya.

Christianův anděl.

To byla moje poslední myšlenka a Christianův tlukot srdce mě ukolébal do klidného spánku. Snila jsem o nás u potoka, jak se líbáme a milujeme, když kolem nás vyzařuje jenom štěstí.

***

o 2 měsíce později

Zasténala jsem při pohledu do zrcadla. Christian mi zase nechal znaménka  lásky po celém těle. Zanechal svou stopu na mém krku, aby to všichni viděli. Takže věděli, komu patřím. To byla jeho slova.