Zaslíbený (🍎)

1)

Stál před zrcadlem a zíral na sebe. Měl pocit, že je to všechno špatně. Žena se kolem něj točila a nadšeně švitořila, zatímco mu upravovala sako. 

Tohle se přece nemělo dít... Kde je jeho bezstarostnost, kterou ještě před více, než týdnem měl?

 Odpověď byla jednoduchá. Je pryč, zmizela spolu s jeho svobodou v den, kdy mu oznámili domluvený sňatek se synem nejbohatšího může v zemi a šlechticem s čistou krví. Odvrátil od sebe pohled a nechal poslední dvě slzy stéct po tvářích.

 Žena upravila poslední detaily na šedivém saku a podala mu do rukou kytici. „Vypadáte úchvatně mladý pane.... Jen... Tváříte se tak smutně... Neměl byste být ve svůj den šťastný? Vždyť si berete tak krásného muže..." zašeptala zasněně a pěstí si podložila bradu. 

'A taky pěkně arogantního, krutého a bezcitného.' Pomyslel si hořce a sestoupil ze stupínku, na kterém doteď stál. Bylo jedno jak se na to kdokoliv jiný dívá. Pro něj to byla ohavnost, domluvená za jeho zády. 

„Je čas mladý pane." zavýskla nadšeně žena, když blonďatý mladík zaslechl hudbu. Srdce se mu stáhlo tím nejbolavějším pocitem, jaký kdy zažil. Zhluboka se nadechl, zabránil dalším zbytečným slzám, kterých za necelé dva dny promrhal víc než dost, a vydal se k oltáři. Když šel s hlavou skloněnou, jako ke genocidě, zaslechl několik nesouhlasných poznámek k jeho chování.

 Bylo mu to fuk, matka mu sice den předtím kladla na srdce, že se má tvářit šťastně, minimálně pro noviny, ale nedokázal to. Ne když na konci cesty stal muž, tyčící se jako hora s pohledem arogantního spratka. 

„Evane Festusi Olwe....berete si zde přítomného Samuela Eldise Madla?" zeptal se kněží po půl hodinovém obřadu, kdy měl blonďáček pocit, že se udusí. „Ano." odpověděl monotónně Evan a pohodil hlavou s našedlými kadeřemi. „A vy Samueli.... Berete si Evana za manžela a slibujete, že při něm budete stát v dobrém a i ve zlém?" stočil pohled k blonďákovi a čekal odpověď jako všichni ostatní.

 Jenže ať se Samuel snažil sebe víc, nedokázal nic říct. Slovo, které od něj všichni očekávali ho pálilo na jazyku a příčilo se víc než kdy jindy. Jenže odmítnout nemohl, nesměl, i když si to velmi přál. 

„A-ano..." zašeptal velmi potichu, když si kněz odkašlal. „Tímto prohlašuji vaše manželství za platné...teď polibte manžela." vyzval je s naprostým klidem, jakoby o nic nešlo. Samuel ustrašeně couvl a poprvé se podíval svému novému choti do očí. Byli ledové jako kus ledu, světle modré s ostře řezanou tváři, bez jediné chybičky. 

Evan pochopil k čemu se schyluje a natáhl se pro drobného muže, hrubě mu chytl bradu a políbil ho na roztřesené rty. Samuelovi ramena se roztřásla a oči znovu zaplnili slzami. Jemné rty natřené balzámem pálili a už jen svou existencí na jeho polštářcích dávali najevo, že pro chlapce před ním nic neznamená.

Pustil ho z hrubého, a nepříjemného sevření, a šel se věnovat hostům, kteří se začali pomalu trousit na hostinu. Samuel se zhluboka nadechl a rychle se otočil na patě, s úmyslem zmizet všem z očí. 

Jenže ani toto obyčejné přání nebylo vyslyšeno a za paži ho chytla ruka, velmi pevně stiskla a donutila blonďatého aristokrata podívat se, kdo za to může. „Kam si jako myslíš že deš?!"