Zaslíbený (🍎)

38)

„Já to nechápu.... Proč by matka dělala něco takového? Proč by záměrně urážela Samuela, když s otcem zařizovala náš sňatek?" Vydechl nechápavě Evan a přitáhl si Samuela blíž k sobě. „Victoria je dost na peníze....svým způsobem za to ani nemůže. Jako starší syn jsem byl zaučován k vedení rodiny a chráněni jejího majetku. Přesto všechno byla Vicky matčina oblíbenkyně. Vštípila jí, aby využila všechny možnosti k vysazení svého já. Tím pádem byl sňatek s bohatou rodinou velmi přínosnou možností, jak se ukázat na veřejnosti. Samozřejmě z toho musela vyjít jako to hezká s perfektním synem, proto tutlala všechny zprávy o Samuelově bolesti a vynášela na povrch falešnou verzi." Vysvětlil klidně Louis a poupravil si černé pončo na hrudi.

„To víš odkuď? Já upřímně spíš slyšel, že si se pokusil vytáhnout na povrch sebe." Zavrčel odměřeně Evan. „Deset let Evane. Deset zatracených dlouhých let jsem žil jako mrtvý, nabyl si snad dojmu, že nemám své zdroje?" Zeptal se Louis a střelil rychlý pohled k bledému Samuelovi. „Javier apporte un verre d'eau et de la poudre contre la nausée" Poručil komornému klidně a opět se zadíval na oba muže. „Samuel nepotřebuje prášky...nic mu není." Odsekl Evan, aniž by se ohlédl jak na tom vlastně Samuel je. 

„Evane..." Zašeptal blonďatý aristokrat mdle. „Prosím...oba víme, že tu nejsme abychom se hádali.... Sir. jistě potřebuje nám oběma sdělit něco důležitého." Dodal a s díkem si vzal od Javiera vodu s práškem. „Stačí Louis, ale děkuji ti Samueli." Usmál se vlídně muž a pokynul hlavou k díku. 

„Má pravdu... Oba již přes dva týdny hledáte chlapce, který je posledním z rodu Fun. Jak ste již zjistili, tento zákon je velmi starý, tudíž ho nelze zrušit." Začal s vysvětlováním, přitom hledal nějaké papíry kolem sebe. „Víš co je s Magnusem?" Zeptal se Evan s nadějí a poposedl blíž ke stolu, jakoby mu snad mělo utéct něco důležitého. 

„Jistěže vím. Teď ale zpátky k věci. Majetek rodiny je přepsán na posledního z rodu, tím pádem. Když Magnus zemře není žádného dědice, tahle smlouva hovoří o předání přes mrtvého. Jedná se o převzetí majetku tomu, kdo posledního z rodů připraví o život. Nemluví se tu o milionech, nýbrž sta miliardách ve špercích, movitých i nemovitých věcí. Je toho opravdu hodně a s narůstajícím věkem hodnota narůstá." Vysvětlil, aniž by řešil že se ho Evan na něco ptal. 

„Takže víš kde Magnus je?" Zavrčel netrpělivě šedovlasý muž, čím víc se dozvídal, tím víc se bál kde se chlapec nachází. „Celé dva týdny je tu se mnou na rezidenci." Odpověděl jakoby nic a napil se ze skleničky, kterou Javier přinesl. 

„Cože!" Vyjel Evan naštvaně. Samuel pochopil, že pohárek jakési trpělivosti, kterou celé dva týdny držel v napjatém stavu, bouchla jako neohlášená bomba. „To si ho měl celou tu dobu a nic si neřekl?! Víš jak jsem se bál? Zanedbával manžela, kterému sem tolik ublížil a ty mi teď jen tak řekneš, že ho tu máš?! Rovnou mi můžeš sdělit, že už je mrtvej a ty si přebral ty miliardy!" Že přestřelil pochopil ve chvíli, kdy se Louis zprudka postavil.

„Teď mě dobře poslouchej, ať už mrtvej nebo živej pořád sem tvůj strýc, a ty bys mohl mít nějakou tu úctu! Nemáš proti mě nic, aby si mohl vynášet tak klamné obvinění!" Vyjel a nakrabatil nos. Samuel často viděl u Evana jak krčí nos, když se mu něco nelíbí, jenže tohle byl úplně jiný level. Louis hodně zuřil, nejspíš nečekal, že Evan řekne zrovna tohle. „Kdybych ho chtěl zabít a vybrat prachy tak tady nesedíš, nevíš že sem naživu a já neposlouchám tvou drzost!" Křikl a s bolavým výdechem si položil ruku k srdci. 

„Pane! Neměl byste se takto přetěžovat. To srdci nepomáhá." Napomenul ho starostlivě Javier a položil mu ruce v rukavičkách na ramena. „Sem v pořádku Javi... Jen to lehce zabolelo..." 

„Máte bolavé srdce Louisi?" Zeptal se Samuel posmutněle a stoupl si taktéž. „Zas tolik ne. Jen se nesmím namáhat nebo rozčilovat." Vysvětlil muž a protřel si oči. Byla chyba křičet, v tomhle zpropadeném domě byli stěny z papíru. 

„Omluvte mě na chvíli." Vydechl a rozešel se do druhého patra, otevřel opatrně dveře do jednoho z pokojů pro hosty a nakoukl dovnitř. Jeho domněnky se vyplnili ve chvíli, kdy se pokojem rozezněl tichounký vzlyk.