Zaslíbený (🍎)

11)

Evan sice nesl Samuelovi tašku s věcmi, přesto si blonďatý aristokrat připadal strašně těžký. Když mu skoro u auta vypověděli nohy službu bolavě zasténal. Evan okamžitě reagoval a chytl ho kolem pasu, upravil si tašku na rameni a vzal ho do náruče. Samuel ztuhl a ani se nehnul, neulehčil svému manželovi práci, jelikož ho celé tělo pod jeho dotyky pálilo.

Šedovlasý muž nechápal jeho jednání, přišlo mu správné ho vzít do náruče. Proč se tedy tváři jakoby viděl smrt? Když řidič zahlédl své dva pány, vydal se jim na proti a zbavil Evana tašky, otevřel jim dveře a usedl za volant. Evan usadil Samuela na sedadlo a sedl si vedle něj. „Jeď domů a nikde se nezdržuj." řekl k řidiči a podíval se na blonďáka, který se pod jeho pohledem lehce třásl.

Evan nabyl dojmu, že je blonďatému manželovi zima, sundal si proto lehký kabátek a položil ho na roztřesené ramena. „Řidiči zatop trochu." poručil, zatímco se zase narovnal. Netušil, že je Samuelovi víc než teplo, chtěl mu ukázat jakousi náklonnost, kterou okoukal z různých filmů a knih. Tohle se přece sluší jeho výchově ne? Aspoň strýc mu to takto říkal. Blondýn po chvíli tichounce zívl a prozřel si oči, chtělo se mu spát a kolona, ve které se před nepatrnou chvíli ocitli, nevypadala, že by se měla v plánu pohnout.

„Klidně spi...vzbudím tě až budeme doma." sdělil mu klidně Evan a sáhl po svém telefonu. Samuelovi se nechtělo, obával se z toho jak by vypadalo ono buzení, bohužel volání vytouženého spánku bylo silnější. Schoulil se do jakéhosi klubíčka, co mu pas dovolili, a po chvíli usnul. Evan nad tím jen pozvedl obočí, jelikož se jeho manžel nacházel ve velmi bolavé poloze. Opatrně si ho k sobě přitáhl a objal ho kolem ramen, neušel mu přitom pohled řidiče, který se lehce pousmál.

„Máš snad něco co mi chceš říct?" zeptal se ostře. Neměl rád, když na něj někdo zírál. „Ne pane....jen je hezké, že ste začal mít o svého manžela zájem." přiznal řidič a vrátil oči na vozovku. Evan překvapeně zamrkal a podíval se do klidně spící tváře, která se mu opírala o rameno. „Nevím co mám dělat...většina mých vztahů byla založena na bázi jedna noc.... Netuším co mám dělat a to, že sem dostal do rukou manželství je pro mě něco naprosto neznámého." přiznal lehce zoufale, podíval se na muže za volantem a stáhl obočí.

Doteď si vzpomínal jaký vztek ho ovládl, když mu rodiče sdělili, že se bude brát. Nechtěl žádnou ženu, rodiče věděli, že ho toto pohlaví nepřitahují ani v nejmenším. Proto když dostal ruku mladého Samuela Madla, měl pocit, že mu darovali tu nejodpornější věc na světě. „Chápu vás...je těžké být smíření se sňatkem, na který vás nikdo neupozornil a který nechcete.... I tak musí u obou manželů dojít k vzájemnému akceptování... Váš manžel z vás má momentálně hrůzu... Jde o to, že byl vámi přehlížený a ač si to můžeme zapírat jak chceme, každý potřebuje lásku a uznání. Každý z nás potřebuje vědět, že je nějakým způsobem cenný. Vy jste netušil co dělat a jednal jste tak jak vás učili, jenže hledět na sebe není řešení ničeho. Jako pár se musíte doplňovat a věřte, že časem pochopíte, co znamená cítit lásku." řidič se zamyslel jak pokračovat a rovnou se rozjel, jelikož se kolona uvolnila.

„Nemůžu vám říct co dělat, Samuel vám nevěří a vy musíte přijít na to jak mu ukázat, že mu nechce ublížit. Získat si zpátky jeho důvěru a třeba i lásku, kterou bych řekl, vám váš manžel rád oplatí." vydechl nakonec a jen se zadíval na cestu, věděl, že to co teď řekl musí jeho pán zpracovat a vyvodit z toho nějaký závěr.

Evan přemýšlel a dával si do kupy vše co řidič řekl. Musí zjistit co má Samuel rád. Jistěže, nemůže měnit ostatní, musí změnit sebe, aby ho ostatní měli rádi. Unaveně vydechl a rozhlédl se, když auto zastavilo. Lehce se pousmál, když mu došlo, že je už doma, vzal opatrně Samuela do náruče a za pomoci řidiče ho dostal až do ložnice.

„Už ti neublížím slibuju..." zašeptal ke spícímu blonďáčkovi a velmi lehce ho pohladil po hebkých vlasech.