Zaslíbený (🍎)

36)

Evan si to nerad připouštěl, ale těžklo mu srdce, při pomyšlení, že je oba se Samuelem vede do pasti. Chtěl mít aspoň nějakou jistotu, v tom že zůstane jeho blonďáček doma. Přesto teď s ním balil kufry a připravoval se na let rodinným letadlem. 

„Sammy vážně si to nechceš rozmyslet? Tady by si nemusel mít starosti o to co se s tebou stane..." Vydechl naposledy, při zoufalém pokusu přesvědčit manžela o čekání v rezidenci. „Nabyl si snad vědomí, že když mi odletíš někam do hajzlu tak se nebudu strachovat, jestli se vůbec vrátíš domů?" Zavrčel naštvaně Samuel, kterého už přestalo bavit poslouchat ony řeči. 

„Ne to ne já.... Myslel jsem jenom... Nechtěl jsem, aby to takhle vyznělo, jen se prostě... O tebe bojím." Vydechl nakonec, po několika přeřecích, kdy se pokoušel najít aspoň nějaké vhodné slova. Samuel pustil tričko, které se chystal složené položit do kufru, a přešel před Evana, položil mu ruce na tváře a políbil ho s nekrytou něhou, láskou a nejistotou. 

„Jestliže se má něco stát, tak ať stojím po tvém boku jak jsem slíbil." Řekl rozhodně, když se od něj Evan odtáhl. „Slib mi ale, že na sebe budeš opatrný." Zamračil se nakonec poraženě šedovlasý muž a jen svého manžela objal. „Budu přísahám." Zašeptal Samuel a schoval mu obličej do hrudi. Ani jeden nechtěl popřít jakýsi strach z toho co je čeká, přesto dojeli na letiště a nasedli na letadlo rodiny Owlů a jen čekali, než se jejich piloti připraví.

„Máš pocit, že tě zanedbávám?" Hlesl Evan po nějaké době ticha. Trápilo ho to celou noc a teď konečně dostal příležitost si pořádně promyslet jaký vztah se svým manželem vlastně má. Samuel překvapeně zamrkal a přestal sledovat mraky, spolu s miniaturní krajinou. „Jak si na to přišel Eve?" Zeptal se nejistě a prohrábl blonďaté kadeře. 

„Slyšel jsem vás s Odit... Netušil jsem, že se cítíš odstrčený. Já... Nechtěl jsem, aby to tak působilo." Přiznal provinile a sklopil oči k zemi. „Víš... možná že lehce žárlím, ale to neznamená že mi to vadí... Jsem rád, že je ten chlapec šťastný a v tvojí přítomnosti se cítí v bezpečí. Pokud to znamená, že budete spokojeni oba dva, zvládnu těch pár hodin, co mi tě ukradne." Usmál se chlácholivě a položil svou ruku na tu Evanovu. Šedovlasý muž na chvíli zavřel oči, než se zvedl a klekl si před Samuela. 

„Ale teď tu není a my poletíme ještě přes dvě hodiny." Začal a pomalu přitom pokládal ruce na blonďáčkovi boky. Samuel si nebyl jistý kam tím Evan míří, přesto se zatím nechal a jen vyčkával, co udělá. „Možná by jsme si mohli dopřát chvilku pro sebe." Dodal a stáhl si Samuela na klín. Blonďáček ztěžka vydechl a omotal Evanovi ruce kolem krku, přestože mohl působit uvolněně, srdce nepřirozeně rychle tlouklo a dlaně potili. Obával se že Evan využije své síly a výšky, i když nebyl menší o tolik.

 Evan pochopil co se honí mladému aristokratovi hlavou a chlácholivě se usmál, stoupl si i se Samuelem, a sedl si zpátky do sedačky. „Co by si chtěl dělat?" Zašeptal a lehce si ho přitáhl k sobě. Samuel se uvolnil a jen se natiskl na nabízenou hruď. 

„Nic...Nechci dělat nic, jen tě objímat a relaxovat." Vydechl a usadil se mu na klíně obkročmo, položil hlavu na rameno a s hlubokým výdechem zavřel oči. „Dobře... Nebude dělat nic." Usmál se lehce Evan a zavřel oči taktéž. Po půl hodině letu zjistil, že Samuel v koalím objetí usnul. Lehce se usmál a políbil bledé líčko, blonďáček byl velmi sladký, když spal.

 Nechal ho přitisklého u sebe a pustil si nějaký kratší film. Když přistávali šetrně Samuela vzbudil, z vlastní zkušenosti věděl, že není dobrý spát při poklesu. Teď už jen stačilo dojet k rezidenci Louise Clintona Vuittona