Zaslíbený (🍎)

21)

Chtěl svému nemocnému manželovi připravit s pomocí děvčat snídani, jenže ho přerušili dvě ženy, které se rozhodly, že je perfektní čas na návštěvu. Chvíli s nimi vedl klidnou konverzaci, než přišla řada na vysvětlení proč tu není jeho blonďatý manžel. Když se Odit dozvěděla, že stůně, vydala se za ním podívat. 

„Proč ho máš dobrovolně na krku?" zeptala se ostře Victoria, které se vůbec nelíbilo co ten blonďák s jejím synáčkem dělá. „Protože je to můj manžel a potřebuje mě." odpověděl s naprostým klidem a upil z teplého čaje, který přinesla Olana. „Vždyť máš na víc Evane... Proč se ponižuješ na jeho úroveň?" zeptala se a stáhla namalované obočí. 

„Mami já chápu, že se ti to nelíbí, ale už jsem mu ublížil dost...Nechci v tom pokračovat. Navíc...je mým manželem, kterého mi otec domluvil. Nemá tedy cenu se vzpírat něčemu co nejde zničit." prohlásil rozhodně a lehce se usmál na vracející Odit. Chvíli spolu ještě komunikovali v klidném duchu, než Evan zaznamenal Samuela. Hned se zvedl a vydal se do druhého patra, odkud se jeho manžel snažil dostat do kuchyně pro vodu.

„Co tu blbneš Sammy?" zeptal se starostlivě a chytil ho pro lepší stabilitu. „Mám příšernou žízeň..." přiznal blondýnek a párkrát zamrkal. „Dobře... Já ti vodu donesu ano Kolumbe? Jdi si lehnout." řekl a lehce ho popostrčil ke dveřím ložnice. Samuel přikývl a s lehkým úsměvem na matku a Victorii zmizel za dveřmi ložnice. 

Evam mu donesl pití a vrátil se za oběma ženami k hovoru. „No nic děti... My taky s Viktorií půjdeme ať máte klid." usmála se lehce Odit, po další půl hodině povídání, a zvedla se. Evan obě vyprovodil ke vchodu a chystal se zavřít, když mu Odit podstrčila nohu do cesty. 

„Jediný vlas se doslechnou, že si mu zkřivil a nepřej si mě! Už dál čekat nebudu" zavrčela varovně a odešla. Evan zmateně vydechl a zatřepal hlavou, to bylo opravdu divné, na jeho vkus trochu opožděné. Převzal s díkem od Olany jídlo a zamířil do ložnice, kde pospával Samuel. „Nesu jídlo." usmál se a přisedl si na blonďáčkovu stranu postele, odložil tác s jídlem na stolek a vytáhl ho do sedu. Samuel se unaveně usmál a položil si hlavu na Evanovo rameno. 

Šedovlasý muž by lhal, kdyby tvrdil, že to nezahřálo. Najedli se a s lehkým úsměvem si něco pustili, Evan přitom držel blonďáčka v objetí, aby nemrzl jak mělo jeho tělo v těchto chvíli ve zvyku. K večeru někde vyštrachal postarší knihu, zároveň zjistil, že má na svém panství knihovnu, a že v ní je hromada udržované literatury. 

Byl rád že čtení navrhl, jelikož Samuel hltal každé jeho slovo a s lehkým úsměvem naslouchal vyprávění příběhu. Nemohl popřít, že by to nebylo příjemné. Evan se snažil do slov dávat potřebnou intonaci a četl velmi zřetelně. Bohužel ani toto ho nezachránilo on jeho štítku s nápisem "monstrum." 

Jen co se Julius vrátil ze své nedobrovolné dovolené, a Samuelovi se udělalo mnohem lépe, byl na seznamu jeho zájmu poslední osobou. Často blonďatý manžel trávil čas v centru, kde řešil různé zanedbané povinnosti nebo se procházel se svým přítelem po městě. Julius mu zároveň vyprávěl o pobytu s Kate. 

Samuel se musel potutelně usmívat, neboť černovlasý komorný byl růžový jako pivoňka, aniž by si své barvy byl vědom. Měl z obou svých přátel radost, ne vždy se mu naskytla možnost učinit dva své nejbližší šťastné. 

Pomalu se chýlilo léto ke konci a září se hlásilo o vládu. Přesto se nic nezměnilo, blonďatý muž miloval podzimní krajiny a jeho šedovlasý manžel se nebránil žádné procházce, které si vždy naplno vážil.