Zaslíbený (🍎)

28)

Dvacátého čtvrtého prosince začalo velmi energeticky a pokračovalo úspěšně až do večera. Obě děti vzbudili oba muže časně ráno za veselého výskotu. Hned co je dotáhli na připravenou snídani, spolu s Olanou, Juliusem a Agátou připravili menší posezení, pro nejbližší přátelé. Evan si stál za tím, že když už mají jít na nějaký snobský, tak ať si nejdřív užijí přítomnost svých přátel.

 Kolem poledne přijela Kate, k večeru potom Elen s Todem a Billem. Všichni čtyři sebou přivezli nějaký ten dáreček, který hned položili pod menší stromek, a zapojili se do hovorů, ať už se starými přáteli nebo novými tvářemi. Evan musel připustit, že stálý pohled zloby ze strany Kate, nebyl nic příjemného. Přesto snažil věnovat ostatním, s tichou prosbou, aby toho zírání nechala. Nakonec se zvedl a vydal se na chvíli ven. Ne že by mu v přítomnosti svých přátel nebylo dobře, jen měl pocit, že mu hnědovlasá dívka vyvrtá do hlavy druhý tunel do Asie. 

Jak se ovšem ukázalo, ani prostory venku mu nedopřáli klid, jelikož za ním Kate prostě přišla, postavila se vedle něj a jen mlčela. Evan to chvíli snášel s klidem, než to i na něj začínalo dosedat. „Co kdyby si mě rovnou zdrbala za to co sem udělal!?" Vyjel nakonec zoufale, když se v něm nahromadil stres, z její přítomnosti, a tíživé ticho ve vzduchu. „Nevím o čem to mluvíš Evane...já tu jen stojím." Podotkla klidně, aniž by mu věnovala jediný pohled. 

„Nehraj blbou... Celou dobu co si tady si ze mě nezpustila oči...chápu že mě nenávidíš, ale proč mě prostě nezdrbeš, aby se ti udělalo líp?" Zeptal se a stáhl obočí k sobě. „Protože si tě Samuel oblíbil. Ukázal si, že dokážeš i něco jiného, než je se chovat jako idiot... Přesto ti nikdy neodpustím co si udělal." Zavrčela a konečně se na něj podívala. 

„Nechce mi říct co pro tebe chystá, ale vím, že to buď něco velkého. Teda minimálně o tom tak mluví." Dodala a chystala se odejít, když se dveře rozletěly a vyběhl z nich uplakaný Magnus. Evan nechápavě zamrkal a okamžitě si vzal chlapce do náruče.

„Co pak šmudlo?" Zeptal se zvědavě a lehce odhrnul několik neposedných kadeří z uslzených očí. „Já...odešel si. Bál jsem se." Vzlykl a schoval drobný obličejík do ramene. Evan stáhl obočí, a s objetím roztřeseného tělíčka, se začal pohupovat, aby se uklidnil. Kate nechápavě zamrkala a přešla k muži s dítětem v náruči. 

„Jak přišel Magnus o rodiče?" Zeptala se zdánlivě klidným hlasem. „Odešel z domova...rodiče později umřeli na nějakou neznámou nemoc." Vysvětlil Evan posmutněle, jenže Magnus začal protestně vrtět hlavou. Odtáhl se lehce od Evana a trhaně se nadechl. „Já...já neutekl...my... Sme s maminkou a tatínkem museli odejít z domova oni... Někdo nám chtěl ublížit..." Začal smutně a pevněji se na Evana natiskl. 

„Chvilku jsme bydleli v jednom domečku tady...jenže potom maminku a tatínka někdo chytil...utekl jsem, protože jsem se bál... Maminka moc křičela a tatínek prosil." Vzlykl nešťastně a schoval nový proud slz Evanovi do mikiny. Šedovlasý muž se lehce zamračil nad vyprávěním malého chlapce, Kate ovšem nevypadala o nic klidněji. „To nic...už je dobře ano? Já tě neopustím." Zašeptal a na chvíli zavřel oči.

 Ne, opravdu neměl v plánu se tohoto chlapce vzdát. Tolik si ho zamiloval, dokonce by si byl schopný připustit, že v něm malý brunet probudil jakýsi otcovský komplex.

 Chvíli ještě konejšil Magnuse v náruči, než lehce pokynul Kate a sám se vydal zpátky do domu.