Zaslíbený (🍎)

17)

Jak Samuel s úšklebkem zjistil, Kate je více než nadšená, při myšlence, že bude Julius dělat společnost v jejím prázdném bytě. Musel se taktéž usmát, nad zlatým výrazem rudého Juliuse. K večeru, druhého dne, se oba mladí muži převlékli do svátečního a dojeli do soukromé vily, kde se měla ona "párty" pořádat.

 Samuel si musel kysele přiznat, že tyto večírky nenávidí důvodně. Plno snobských lidí, co si nedovolí ani pšíknout, aby náhodou neporušili etiketu. S povzdechem uchopil Evana za paži a s falešným úsměvem se vydali ruku v ruce dovnitř. Po trapném přivítání, kdy měl co dělat, aby lady Pope nepozvracel, jak převoněná byla, vzal do ruky jedno Rulandské bílé a vydal se někam zašít, jenže ho za paži k sobě přitiskl Evan. 

Bolavě zasténal a byl rád, že svému muži nepolil sako vínem. „Kampak se to ženeš Samíku?" zavrněl podmanivě a sjel mu rukou k pasu. Ustrašeně se zadíval do dvou ledových korálků a pokusil se trochu odtáhnout. „Potřeboval jsem na vzduch..." hlesl dostatečně nahlas, aby přehlušil orchestr v sále. „V tom případě je mou povinností tě doprovodit." nevině se usmál a objal ho kolem pasu. 

Spolu vyšli na balkónek v druhém patře a přečkali v trapném tichu. „Proč si mě jedinkrát nenazval jménem?" zeptal se po chvíli Evan a zabodl pronikavý pohled na Samuela. Blonďák se ošil pod modrýma očima, které mu viděli snad až do duše. „V den svatby si mi řekl, že můžu být rád, když mě necháš políbit podrážku bot... Že se tvé jméno nehodí do mé huby." šedovlasý muž zamrkal a přešel k Samuelovi blíž, vůbec si nevzpomínal, kdy to řekl. „Tak to ruším...nazývej mě jak se ti zlíbí." zašeptal a začal se pozvolna přibližovat. Samuel zpanikařil, naposledy ho políbil na svatbě, a i tam to bylo z donucení. 

Evan nezpomaloval, ani když viděl strach a bezmoc v zelených očích. Blonďatý aristokrat byl naštěstí zachráněn lady Pope, která jim na balkónek přišla říct o tanci páru, na kterým musí povinně být. Evan nabral lehkou růžovou barvu do tváří a Samuela pustil, jak ovšem pochopil, Pope si ničeho nevšimla. Na parketě uchopil Samuela do tradičního valčíku a při začátku hudby se s ním dál do laděného tance. 

Nejspíš by vypadali ladně a neodolatelně, kdyby nebyl Samuel napnutý jako struna a ztuhlý jako dřevo. Evana to štvalo, párkrát totiž zaslechl jak si povídá s Juliem o tom, že raději má rychlé tance, než společenské, přestože umí poměrně všechny dobře. „Dneska ti to nějak nejde." podotkl se zdánlivým klidným úsměvem a objal ho víc kolem pasu. Samuel polkl a potlačil další nepříjemné ošití, raději se zaměřil na to, aby už po několikáté nešlápl Evanovi na nohy.

 Vůbec se mu nelíbilo, že se ho dotýká. Místa nepříjemně brněla a roznášela bolavé teplo do celého těla.

 K půlnoci se lidé hromadně shodli, že je nemístné přebývat u někoho cizího delší dobu, než je strop jedné ráno. Proto všichni postupně do půlnoci opustili rezidenci lady Pope.

 Samuel nastoupil do auta se svým manželem ještě před desátou, usoudili, že když nemusí nebudou se zdržovat ani o minutu déle. Plus šedovlasý muž měl silně připito díky narůstajícím sklenicím vína, které do sebe hned po tanci začal lít. 

Cestou naštěstí byl Evan potichu, jenže doma, než se oba odebrali do pokoje, ho uchopil odhodlaně za zápěstí a natlačil má zeď. Než stihl blonďáček jakoukoliv zareagovat přitiskl se mu na rty s nevídanou střízlivostí. Nejdřív šokem ztuhl na místě, než se mu srdce rozeběhlo do bolavé rychlosti a žaludek nenavalil nechutí. 

Opomenul, že je jeho manžel cítit alkoholem, možná by byl schopný ignorovat i tlak, jakým ho tlačil na zeď. Nedokázal ale vyventilovat z hlavy tu příšernou bolest na hrudi, která se mu utvořila, jen co hlavě došlo co se děje. 

Polibek byl něco velmi intimního, mazlivého a důvěrného. Přestože mu Evan tak nesmírně ublížil, si teď odvážil dovolit něco tak cudného jako líbat blonďatého aristokrata. Nejspíš očekával, že bude jeho pokus vyslyšen a blonďáček se zapojí, jenže Samuel se rozplakal. Vzlykl do polibku a trhl rameny i hlavou. Evan nechápal proč to udělal.

 Kde se stala chyba, že jeho představy nebyli vyslyšeny? Přísahal by, že líbat umí dobře, navíc byli Samuelovi rty tak hebké, jemné a sladké. Tolik se mu líbilo držet ho kolem pasu, tisknout na zeď a hladově hltat malinovou chuť hebkých polštářků. Když blonďák přerušil svým vzlykem polibek konečně otevřel oči, aby se podíval co se stalo. 

Bodlo ho u srdce, když se v naoranžovělých očích odrážela bolest a strach, tělo se třáslo a po bledých tvářích se kutáleli slzy jako hrachy. „Proč?" hlesl nechápavě a vynutil si tak oční kontakt uplakaného manžela. „Proč si to udělal? Co sem udělal špatně? Snažil jsme se ti věnovat, starat se a pečovat...přesto se rozpláčeš, když zkusím něco tak obyčejného jako je polibek...proč nedokážeš spolupracovat?! Proč.... Proč prostě nemůžeš zkusit nahlížet na manželství jako sem začal já?!" 

„Protože tě nenávidím!" vykřikl Samuel, aby přehlušil naštvaného Evana a schoval obličej za ruce. Šedovlasý muž se zarazil a vydechl nahromaděný vzduch z plic, tohle opravdu nečekal. „Nenávidím tě... Ty...sebral si mi to jediné nad čím sem měl v životě kontrolu... Připravil si mě o první okamžik intimní lásky a znechutil jí na kdo ví jak dlouhou dobu..." zašeptal se vzlykem a rychle se rozeběhl do pokoje. Evan nechápavě zůstal stát a civět. 

Cože to udělal? Sebral mu kontrolu nad jediným... Prudce zavrtěl hlavou a zmateně zamrkal. On byl panic, když s ním spal? No jistě byl! Zavrčel na sebe v podvědomí. Vždyť se mu ještě za to posmíval, nadával do špinavého hadru za neschopnost v posteli. 

Nahromaděné víno v hlavě jakoby najednou zmizelo a on ucítil jak střízlivý. Bože byl nehumánní monstrum co nekouká na to jak svými slovy a činy ublíží. Omámeně se vydal rychle umýt, dojít si na záchod a převléct do spacího oblečení, než ulehl vedle Samuela, který už jen tiše štkal. „Je jedno jak moc mě nenávidíš..." zašeptal a otočil se k němu zády. 

„Dokážu ti totiž, že jsi pro mě něco víc, než to co bylo na začátku." slíbil a zavřel oči.