Zaslíbený (🍎)

3)

Musel uznat, že dům měl Evan velmi pěkný. Zařízený do moderního stylu s detaily renezance. „Mladý pane." jedna ze služebných se hluboce uklonila a mile se usmála. „Ukaž mu, kde je ložnice." poručil Evan a rozešel se nejspíš do koupelny. „Následujte mě prosím." zašvitořila služebná mile a rozešla se po točitých schodech nahoru do patra. 

„Jak se jmenuješ?" zeptal se Samuel, když se trochu rozkoukal. „Olana pane." šeptla služebná polichocena, že ho zajímá její jméno. „Děkuji Olano...jestli by si zítra mohla....provedla by si mě po domě?" zeptal se slušně a mile se usmál. „Oh mladý pane vy se vůbec nemusíte ptát....je mou povinností splnit vám vše co si budete přát." vyvalila překvapeně oči a začervenala se. „Já nejsem můj manžel Olano...jakékoliv své přání podávám jako přání, ne rozkaz." řekl a políbil dívce hřbet ruky.

 Olana se zachichotala a odešla, aby měli její páni klid. Samuel si sedl na kraj postele, zády ke dveřím, a zhluboka se nadechl. Když se dveře otevřeli zamrzl a trhaně se nadechl, oči upřel na jeden jediný bod a sám sebe přesvědčoval, že nesmí utéct. „Tak fajn...ať to máme z krku." povzdechl si znuděně Evan a hodil svou košili se sakem někam do kouta místnosti. „Proč tu jen tak sedíš? Ty než se vyvlečeš z toho posranýho saka, tak zešedivím." zavrčel a začal ze sebe stahovat i kalhoty. Samuel zavřel oči a roztřesenýma rukama se pokusil rozepnout knoflík. 

„Kurva to je doba..." zavrčel Evan a strhl s blonďáka vršek oblečení. „Přestaň bučet...měl jsem za to, že si beru syna šlechtice ne ufňukanou nicku." vyplivl, když se naoranžovělé oči zalily slzami. „Když....já sem nikdy...nikdy sem..." odmlčel se a sklopil poníženě pohled ke klepajícím rukám. „To jako nikdy ani na hoře?" zamrkal překvapeně šedovlasý muž a usadil se na paty. Samuel zavrtěl hlavou, že ne, a chytl si navzájem ruce, aby se přestali třást. 

„To je v prdeli....skočil sem s kusem hadru na podlahu, co neumí ani uspokojit fyzickou potřebu." procedil skrz zuby a chytl Samuela pod krkem. „Fajn...tak to uděláme jinak....slib se musí dodržet ať se mi to příčí sebe víc....to, že se ti to má líbit je věc vedlejší." prohlásil klidně a ztrhal z blonďáka i spodek oblečení, otočil ho na břicho a přidržel na místě. Podložil ho, aby se lépe dostal, připravil na dva prsty, aby se neřeklo, a i přes protesty na jeden naráz přirazil. 

Samuel vykřikl bolestí, jelikož muž nedbal na zatnuté svaly i prosby, aby čekal. Sotva se nadechl, když se v něm začal rychle pohybovat. Schoval obličej do polštáře a mezi bolavými chvílemi, kdy měl pocit, že celý jeho vnitřek shoří, se trhaně nadechoval. Evanovi bylo jedno, zdali mu ublíží nějak víc, nebo zda to bude mít následky v budoucích dnech jejich soužití. 

Když skončil nijak se nestaral o to co svému manželovi udělal. Odešel se umýt, aniž by si všiml krve, která z blondýna tekla. Samuel se trhaně nadechl a přitiskl ruku na bolavý podbřišek, slzy se mu lili z očí až se jimi skoro zalkl. Věděl, ale že musí převléct postel od krve a bílého semene, byla to jeho povinnost, jelikož Evan očividně odmítl jakkoliv po sobě uklidit. S námahou se pokusil zvednou, bohužel se nohy podlomily a on s bolavou ranou upadl na zem. 

„To je v pořádku mladý pane....já se o vás postarám." hlesla mladá žena s lítostivým pohledem, když přišla připravit lože svých pánů. Samuel zůstal na zemi a jen se přes mokré oči díval jak děvče uklízí všechen ten nepořádek. Když si všimla krve zarazila se. Věděla, že je její pán arogantní a krutý, nečekala ovšem, že se takto bude chovat i ke svému novému manželovi. 

„Co tu děláš? Okamžitě vypadni." zavrčel Evan, když se vrátil s ručníkem okolo pasu. Děvče s úklonou poslechlo a odešlo se špinavým povlečením. „Ty se přestaň válet po zemi... Větší odpad stejně už nebudeš." Samuel se bolavě nadechl a pokusil se zase postavit na nohy. Nějakou dobu musel jen stát, než se pomalu podél zdi vydal do koupelny. Netušil jak dlouho to celé trvalo, ale jakýkoliv dotek se mu na svém těle nejen hnusil, ale také bolel. 

Chtěl se prostě schoulit do kouta nějaké místnosti a vybrečet ze sebe všechno co ho trápilo. Problém byl, že ho už nebavili slzy na tvářích, poslední dny brečel víc než dost, a tak nějak tušil, že ještě další dny probrečí. Když se už čistý, aspoň fyzicky čistý, vracel do pokoje byla tma. Evan neřešil, že je jeho manžel stále v koupelně, prostě zhasnul světla a šel spát.

 Samuel si pracně sedl na postel a uložil se taktéž. Ať ale chtěl jak chtěl, usnout nedokázal. Hlavou se mu honili samé černé myšlenky a tělo bolelo, jak se pomalu uklidňovalo z nabytého adrenalinu. Bylo mu ze sebe i z Evana zle. Chtěl utéct domů ke své mámě, kterou z celého srdce miloval, a schovat se jí do náruče, jak to dělal, když byl menší. Jistěže uvidí jí příští den, ale jak ona uvidí jeho? 

Už dávno ho nebrala jako svého malého chlapce, ale muže, který byl nyní provdány za šlechtice s čistou krví. Zamrkal, aby zahnal myšlenky a podíval se na menší hodiny na nočním stolku. Povzdechl si, když zaznamenal půl čtvrté ráno. Opatrně se zavrtěl a objal polštář, místo své maminky, a pokusil se aspoň na chvíli usnout.