Zaslíbený (🍎)

34)

„Chlapečku můj milovaný jak se máš?" Zašvitořila laskavě Odit a políbila Samuelovi obě tváře. „Nejlépe jak to nynější situace dovoluje." Odvětil s lehkým úsměvem Samuel a odvedl jí do odpočívajícího salónku na čaj. „Je to hodně zlé? Odpusť poslední dobou moc media nesleduju." Vydechla omluvně a usrkla z čaje. 

„O Magnusovi pořád nic nevíme a Evan se rozhodl trápit sebe i mě.... Skoro vůbec nespí, jí jenom když ho donutím a snaží se najít jakékoliv vodítko pro jeho najití..." Povzdechl si Samuel a sklopil oči. „Netrap se Sammy... Určitě budou oba v pořádku, Evan i ten chlapec, jen musíte být trpělivý." Ujistila ho s klidem žena a rozhlédla se po místnosti. „Jako že nás dnes neobsloužil ten komorný? Vždycky s tak příjemným úsměvem donese můj oblíbený čaj." Povzdechla si Odit zkroušeně. 

„Ty to nevíš maminko? Julius už je skoro dva týdny v kómatu v nemocnici." Odit polekaně přiložila ruku k prsům a zamrkala. „Co se stalo?" Vydechla a odložila hrneček s čajem na stůl. „Má ošklivý otřes mozku... Podle policie a lékařů dostal do temene jednou z těch pevných vaz v síni, když chránil Magnuse. Měl by být v pořádku, jen se zatím neprobral. Mám obavy, že to nedopadne dobře, jelikož hrozí i ztráta paměti. Kate ovšem o tom nechce ani slyšet, nepřipustí si, že by to mohlo být i zlé." Vysvětlil smutně a schoval obličej za několik neposedných pramenů. 

„To mě mrzí zlato...netušila jsem že je to takové." Vydechla Odit lítostivě a pohladila syna něžně po tváři. „To nic... Julius je silný, nenechá mě a Kate samotné." Usmál se blonďáček rozhodně a líbl hřbet matčiny ruky. „To je dobře...nerada bych, aby si byl smutný, když vám to s Evanem začíná fungovat." Podotkla a vrátila se k čaji. 

„To taky nevím jestli se tak dá nazvat..." Šeptl Samuel a podrbal se na zátylku. Potřeboval se vypovídat to nepopíral, a jeho maminka byla velmi moudrá žena, nepochyboval, že mu poradí, přesto se cítil nejistý, když měl cokoliv prozradit. 

„Copak? To vás tolik odloučila ta ztráta chlapce?" Odin stáhla obočí do jedné lajny a zapřemýšlela se. Copak nemůže být konečně její chlapec šťastný tak jak si zaslouží? „Taky se to tak dá říct....netuším proč, ale strašně se k sobě oba připoutali... Evan se chová, jakoby byl Magnus jeho biologický syn. Neříkám že mi to vadí, upřímně je příjemné vidět, že je schopný milovat aspoň toho kluka, jenže jak to říct..." 

„Jednoduše, moje dítko žárlí na osmi letého chlapce." Doplnila Odit s lehkým úsměvem. Samuel sklopil přistiženě oči k zemi a sotva znatelně přikývl. „Víš Samueli... Si už dostatečně velký na to, abys pochopil princip rodiny. Jelikož se Eldis s Festusem znají již léta, není hádám překvapením, že ani já jsem se nevyhnula čajovým dýchánkům s Victorií. Ta žena o svého syna nejevila sebemenší zájem, kdykoliv jsem se na Evana ptala, řekla mi, že u svého strýce ve Francii. Prakticky Evana vychoval Louis Clinton Vuitton do jeho jedenácti let." Na chvíli se odmlčela, jak se snažila najít ty správná slova pro pokračování svého vyprávění, než upila čaje a podívala se na Samuela. 

Blonďáček se tvářil dost nejistě, přesto zaskočeně a dychtivě po pokračování příběhu. „Umřel. Nikdo neví přesně jak, ale zemřel před skoro deseti lety. Evana Victorie začala vychovávat tak, aby se jí to hodilo do peněženky. Udělala z něj sebe, akorát s minulou výchovou svého bratra." Blonďáček stáhl obočí a posmutněle nakrčil ret.

„Je logické, že to pro něj byla rána. Jeho vlastní strýc zastal oba rodiče. Nejsem Evan, ale řekla bych, že prostě nechce, aby Magnus cítil tu samou samotu jako on. Proto tě prosím Sammy. Nebuď tolik zaslepený, vždy si se snažil vidět jasně, nekoukej tedy přes své růžové brýle." Řekla nakonec a postavila se, políbila syna, na rozloučenou, na tváře a odešla.

 Blonďatý aristokrat chvíli ještě zamyšleně seděl, než se zvedl a odešel do ložnice, kde ležel Evan.