Zaslíbený (🍎)

32)

„Ahoj pinďo...jak se máš?" Zeptal se mile Samuel, když došel k Mik do pokoje. Děvče sedělo na své posteli a koukalo před sebe. „Něco je moc špatně pane Samueli... Magnus byl nějaký nesvůj... Povídal, že musí najít pana Evana...chtěl za ním jít." Začala Mik a zadívala se Samuelovi do očí.  „Určitě bude v pořádku neboj." Ujistil jí blonďatý aristokrat a usadil se vedle dívenky. 

Evan mezitím procházel Magnusův pokoj a hledal jakékoliv další vodítko, k tomu co vlastně je chlapec zač, když mu zazvonil telefon s nějakým neznámým číslem. „Evan Owle-Madle co se děje?" Zavrčel nepříjemně, jelikož ho volající vyrušil od hledání. 

„Je mi líto, že vás ruším, ale jde o jednoho vašeho zaměstnance v rezidenci.... Je to necelá půl hodina co sem sanitka přivezla Julia Robertse s vážným otřesem mozku. Jde o viditelné napadení, i když nám stále není jasné o koho, nebo čeho, to je." Vysvětlila klidně žena z telefonu. Evan zalapal tiše po dechu a rychle ženě přislíbil, že se s manželem dostaví. Tohle Samuela hodně vezme.

 Julio pro něj byl jako druhý táta, přesto mu to musel sdělit. Nejenže by to zjistil hned po příchodu do rezidence, ale je lepší to říct s něžností od někoho koho znáte, než se to dozvědět od cizího policisty. 

„Sammy...musíme jít. Julio je v nemocnici." Vydechl, jen co svého manžela uviděl. Pozdě si uvědomil, že i cizí policista to sdělí něžněji jak on, přesto to už bylo venku a nezbývalo nic jiného, než rychle jít. Samuel na nic nečekal, lehce líbl Mik na čelo a vydal se spěšně k autu, kde pobídl řidiče k co nejrychlejší cestě k nemocnici. 

Když dorazili Evan měl co dělat, aby blonďáčkovi stíhal. „Kate! Bože jak si to stihla?" Vydechl překvapeně Samuel, když otevřel dveře do pokoje a spatřil svou dlouholetou přítelkyni ve společnosti spícího muže.

 Julio měl kolem hlavy omotaný bílí obvaz, zatímco kůže byla až nepřirozeně nachová, z levé ruky čouhala hadička a srdeční přístroj tiše pípal, jinak tichou, místností. Kate se posmutněle pousmála a pohladila palcem hřbet Juliovi mozolovité ruky.

„Zrovna sme spolu volali... Povídal něco o Magnusovi, že si moc neví rady co s ním, když se najednou ozvala tupá rána... Slyšela jsem jak upadl telefon na zem...a jak tam někdo křičel, nejspíš Magnus." Vzlykla tiše a pevně uchopila ruku, kterou doteď hladila. 

„To Agáta s Olanou nic neslyšeli?" Podivil se nechápavě Evan a položil Samuelovi ruce na ramena, jelikož blonďáček zabral druhou, a jedinou, židli. "To netuším...jela jsem rovnou sem, aby věděla jak na tom je.... Prý bude v pořádku.... Ale je možné, že při takto silném otřesu zůstane nějakou dobu v kómatu, nebo přijde o kus paměti." Vydechla posmutněle. Samuel přikývl, že rozumí a opřel se do Evanova uklidňujícího doteku. 

„Určitě bude v pořádku..." Zopakoval znovu tu chlácholivou větu, jako už tolikrát za tento jediný den.