Zaslíbený (🍎)

27)

Těsně den před slavným vánočním dnem se oba manželé stavili do centra za dětmi, zároveň se dohodli, že si na tyto svátky vezmou Mik a Magnuse k sobě na rezidenci. Obě děti byli velmi šťastné, že budou v jejich společnosti, přestože jim bylo líto ostatních, které slavili společně.

 Když jeli Magnus se tiskl k Evanovi po celou cestu, mimoděk i sdělil, že není zrovna oblíbená společnost mezi dětmi. Mik ho povzbuzovala že má jí, Samuelovi to připomnělo jeho vlastní dětství, kdy jedinou jeho kamarádkou byla Kate. Když tak nad ní blonďatý aristokrat přemýšlel, došlo mu, že bude na Vánoce v jejich rezidenci. Chvíli prskala, že s tím hovadem nebude v jedné místnosti, jenže po psím pohledu od Samuela, a mazlivého polibku na krk od Julia, souhlasila, že Evana překousne. 

„Tak jo písklata... rozeběhnete se kam je libo, samozřejmě a ohledem na ostatní a jejich pokoje." Usmál se lehce Samuel a pobídl drobotinu ke kroku. Obě děti byli unesené nad nádherným pohledem rezidence s elegantní výzdobou Vánoc. Plus stromek, za kterým si Samuel stál od prvního dne prosince, který majestátně stál uprostřed obýváku, dodával celému domu příjemnou vůni, ač byl vcelku malinký. „To je úžasné! Pane Samueli, že se můžu podívat do knihovny?" Zaprosila Mik nadšeně, když jí došlo, že takto velký dům bude mít i velkou knihovnu.

 „Ale jistě pinďo, čtvrté dveře, třetí patro." Sdělil s úsměvem a otočil se na malého Magnuse. „A co ty? Co ty bych chtěl dělat?" Zeptal se a lehce stáhl obočí. Brunet pokrčil ramínky a objal Evanovi nohu. Šedovlasý muž se nervózně pousmál, k chlapci si klekl a donutil ho navázat oční kontakt. „Copak ty nemáš žádné nápad co by si chtěl dělat?" Zeptal se a bradičku mu pustil. Magnus zavrtěl hlavou, že ne, a lehce si promnul drobné ručky. Byl pořád hodně hubený, i když mu pobyt v centru prospěl. 

„Mohl by si s námi třeba jít připravit zeleninu...chystáme se o tom k večeru obejít rezervace se zvířátky." Nabídl Samuel, když se chlapec stále k ničemu neměl. Magnus lehce přikývl a vydal se mlčky za oběma manželi do spižírny pro zeleninu. Samuel nepopíral, že je Magnus tichounký, a velmi závislý na jeho šedovlasém manželovi. Nebyl by okamžitě, kdy by ho chlapec nenásledoval jako ocásek s pohledem nejvyššího obdivu. 

Mik Samuelovi sdělila, že Magnus nikdy nemluví víc, než půl minuty. Blonďatý aristokrat si při tom pomyšlení jen povzdechl a šel zpátky za svým manželem. Věděl, že tam kde je on bude i Magnus. „Evane mohl by si prosím na slovíčko?" Zeptal se ode dveří, když si všiml co oba mladí muži dělají. Malíčky Magnus ležel a cosi kreslil, zatímco Evan seděl vedle něj a jen na něj koukal. Šedovlásek se zvedl, a s ujištěním že se vrátí, za sebou zavřel dveře pokoje. 

„Co se děje?" Zeptal se a pozvedl lehce obočí. „Si jediný s kým Magnus tráví čas... Nelze si nevšimnout, že je jaksi závislý." Podotkl a lehce se pousmál. „Chtěl jsem tě poprosit, aby si s ním trochu promluvil. Podle Mik se s nikým kromě jí nebaví, nejen, že mu ubližují, ale od ani žádný jiný kontakt nevyhledává. V tak mladém věku by to mohlo nést nebezpečné následky." Evan pozvedl obočí, nešlo mu moc na mysl jaké, ale neměl v plánu se o tom se Samuelem hádat, napadlo ho, že toho ví určitě víc, než on. 

„Dobře...zkusím s ním promluvit...nejsem si ale jistý, jestli mě bude poslouchat...přece jenom, je mu sotva osm..." Podotkl nejistě a podrbal se za zátylkem. „Neboj se... věří ti, bude naslouchat tvým radám." Ujistil ho mile Samuel s pohlazením po tváři. Evan přikývl a vydal se zpátky za chlapcem, který zatím dokreslil co chtěl. 

„Ty Magu... Nelze si nevšimnout, že nemáš zrovna moc přátel." Začal Evan nejistě, pokoušejíc se rychle vymyslet nejlepší slova. „Já vím..." Povzdechl si zklamaně chlapec s upřímným zahanbením. „Víš...není na škodu, že nemáš sto tisíc přátel. Důležité je, aby byli praví. Víš jen...dělám si se Samuelem o tebe starost. Nerad bych, aby si zůstal sám. Není to zrovna příjemná věc." Zdůvodnil onen začátek hovoru. 

„Když já nikoho nechci...mám tě rád Evane...to mi stačí." Zašeptal chlapec se začínající panikou v hlase. „Já vím že jo...já tebe taky, ale když se na to podíváš ze třetí osoby. Si pro mě prakticky cizí kluk...nejsme spolu ničím vázaný, já jenom ze své vlastní vůle za tebou se Samuelem chodil..." Podotkl a rozhlédl se po místnosti, jakoby nad v nějakém tmavém rohu našel východisko, ze své prekérní situace. 

Magnus zavzlykl a donutil tak Evana nekoukat po pavoucích, ale na chlapce. „Co tím chceš říct? Že už za mnou nebudeš chodit?" Zašeptal a setřel několik slz z tváří. „Ale ne...to sem vůbec neřekl drobku...jen sem prostě chtěl, aby si taky viděl někoho jiného, než sem já, protože tu nemusím pořád být." Vysvětlil a přitáhl si chlapce na hruď. 

„Až moc sem si tě oblíbil, než abych zapomněl s tím, že si možná někdy existoval." Dodal s pohlazením po vlasech. „Dobře..." Zašeptal Magnus a přitiskl se Evanovi na tričko. „Magu slib mi, že se pokusíš najít nějaké kamarády...nemusíš odstavovat Mik, je to hodná holka, i když někdy neuvažuje, než něco řekne." Řekl s přísným pohledem a zadíval se na Magnuse. Chlapec popotáhl a zkroušeně přikývl. 

„Dobře...slibuju, že se pokusím najít nějakého kamaráda." Slíbil a jen se přitulil do teplé náruče.