Zaslíbený (🍎)

46)

Nešlo tvrdit, že by Louis Kate sváděl. Přesto se jí nějakým způsobem dvořil a lichotil jí kdykoliv mohl. Kate to většinou přecházela mlčením, i když byl Louis pohledný měla Julia. Necítila potřebu ho vyměnit, zvlášť když s ní celou dobu její přítel byl. Černovlasý komorný cítil příšerné zoufalství, netušil co má dělat, aby svou milou chránil, aniž by působil drze. 

„Louisi o co se snažíš?" Zeptal se Evan, když se vrátili s dětmi ze zahrady a zahlédl svého strýce ve společnosti Kate. „Vůbec nic... Jen tak z nudy zkouším jak je toto přidrzlé děvče loajální." Usmál se nevině a chystal se vydat pryč. „To toho nemůžeš nechat? Julio nemůže nic. Samuel je naštvaný a já zoufalý z jeho nálady!" Zavrčel popuzeně a zkřížil ruce na hrudi. 

„Nech mě si taky užít. Kate je velmi pěkná a neuškodí si s ní pohrát, můžeš být rád, že nezkouším Samuela." Usmál se nevině, jako malej kluk. „Strýčku přestaň to zamlouvat! Ty víš o čem mluvím. Tyhle tvoje testy znám, nejednou to dopadlo katastofou." Louis se usmál a zlehka se napil své kávy. „Na to pozor já nezamlouvám, ale hrozím." Usmál se rozpustile a odešel.

 Evan naštvaně zavrčel a vydal se za Samuelem do jejich ložnice. Jen co otevřel dveře se setkal s pohledem ustaraného Samuela. Někdy se opravdu v emocích svého manžela nevyznal, když totiž neházel pohled ublíženého štěněte, tvářil se jako bůh pomsty nebo anděl nabízející nejhebčí polštářky pod sluncem. „Mluvil si s ním?" Zeptal se a přitáhl si ho k sobě do náruče. „Mluvil, ale... Těžko říct jestli to mělo efekt." Povzdechl si Evan a ovinul kolem blonďáčka paže, líbl ho do vlasů a položil hlavu na Samuelovo rameno. 

Blonďáček tiše vzdychl a zavřel oči. Evanovo srdce tlouklo příjemným tempem a uklidňovalo Samuelovu rozbouřenou mysl.

 Chvíli jen stáli a objímali se, než Evan sjel rukama Samuelovi k pevné prdelce a vyhoupl si ho do náruče. Blonďáček překvapeně vypískl a omotal Evanovi nohy kolem pasu. „Co to děláš?" Zeptal se překvapeně a chytl se ho kolem krku. „Jen si tě držím co nejblíž u sebe." Odpověděl klidně a lehce ho líbl kam dosáhl. „Chybí ti to?" Zeptal se posmutněle Samuel a sklopil oči. Evan nechápavě zamrkal a vydal se k posteli. 

„Co máš na mysli?" Zeptal se a usadil se na matraci. „No...s někým... Spát." Vydechl a lehounce zrůžověl. Evan chápavě vydechl a líbl blonďáčkovi hřbet ruky. „Byla by blbost tvrdit že ne....ale už tě nebudu nutit. Ne když mi na tobě záleží." Odpověděl a opatrně položil ukazováček Samuelovi pod bradu. „Nechci aby si se bál, že využiju své síly a výšky... Chci tu být pro tebe stejně jako ty si tu pro mě kvůli nemoci." Dodal a přitáhl si ho k sobě do polibku. Samuel uvolnil napnutá ramena a polibek oplatil, nejspíš si nikdy nebude připadat krásný, ale chápal, že Evan už nemá v plánu ublížit jemu a jeho srdci. „Sám si řekni až budeš připravený." Dodal, když se odtáhl. Samuel na to jen s lehkým úsměvem přikývl a natiskl se k teple hřejícímu tělu. 

Po chvíli kdy se k sobě jen tiskly se Samuel odtáhl a vyšel se s omluvou podívat na chodbu. Hned před dveřmi pokoje stál u zábradlí Louis a na něco koukal dolů do obýváku. Jak Samuel hned zjistil je to Julio s Kate, stojící v zasněném polibku. „Vybral si dobře." Podotkl muž, když se Samuel postavil vedle něj. „Já o tom nikdy nepochyboval a neřekl bych že Julio ano." Odpověděl blonďáček, i když se Louis já nic neptal. „Nikdy nevíš kdy se tvá polovička rozhodne jít za lepším. nebo minimálně bohatším, a může mít s tebou jakýkoliv vztah. Kate dokázala ignorovat všechny moje náznaky a držela se muže, ke kterému se připoutala. Máš ušlechtilé přátelé Samueli. To v dnešní době není časté." Usmál se a na blonďáčka se otočil. 

„Co by si dělal kdyby Kate podlehla? Prostě by si jí odkopl? Bylo by ti jedno, že jí ublížíš?" Zeptal se Samuel lehce naostřeně. „Nejspíš... Nejsem sice nic extra věřícího, ale loajalita vztahu má být práva. Jestliže by se rozhodla podvést toho s kým si začala, z pouhé malichernosti... Jaký důvod by mělo, abych si jí držel u sebe?" Samuel se zamyslel a pokrčil rameny, svým způsobem to smysl dávalo, i když to nedávalo vůbec žádný.

„Nemusíš se bát, že bych své oběti odstrčil jak kus bordelu na botě. Své činy si obhajuji, a i když nejsem vždy fér. Snažím se mluvit pravdu a být tu pro ty, které mám rád." Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Samuel stáhl nejistě obočí k sobě, tahle přednáška a svěřování není jen tak to věděl. Louis se chystá něco udělat a nejspíš se to nelíbí ani jemu samotnému.

„Musím se vrátit do Francie. Nejspíš zpátky ke svému posmrtnému životu. Evan nebude mít radost a já z toho nejsem o nic víc nadšenější, jenže to jinak nejde." Samuel zmateně pootevřel rty a zamrkal. Nechápal proč se ještě Louis snaží hrát mrtvého. „Netvař se tak zaraženě. Ještě to nevím jistě, ale být opět na živu by přineslo spousty starostí, otázek a dotěrných existencí co si budou chtít nahrabat kapsy na mém životě." Zasmál se měkce a poupravil si černé pončo.

„Ale měl by si klid...nemusel by si řešit, jestli tě někdo nevidí.... Mohl by si zase být s Evanem aniž by ste se jeden nebo druhý museli bát." Namítl Samuel a natočil hlavu na stranu. Louis se zasmál až mu ledově modré oči zasvítili. „Řekl jsem to ve Francii a řeknu to znovu. Si velmi moudrý muž s laskavým srdcem. Popřemýšlím o tom, když mi něco slíbíš." Samuel nechápavě zamrkal a mlčky vybídl Louise ke slovu. 

„Slib mi, že se nikdy nebudeš měnit kvůli někomu kdo za to nebude stát." Řekl přísně muž a narovnal se. Samuel se usmál a lehce přikývl. „Neboj... Slibuju, že zůstanu takový jako teď." Slíbil a mile se usmál na svého manžela, který vyšel z pokoje.