Zaslíbený (🍎)

24)

Procházka to byla více než příjemná, se Samuelem vedl klidný hovor o všedních tématech a společně se smáli různým věcem. Když se blížili k autu Samuel se zimouřivě zachvěl. Evan okamžitě přistoupil před manžela a položil mu své sako na ramena.

„Nebude ti zima?" Hlesl Samuel a přitáhl si černý oděv blíž k sobě. „Neboj... Hlavně, aby si mi ty nenastydl." Usmál se něžně a sjel pohledem k heboučkým polštářkům, které byli popraskané od nečekané zimy. „Měl by sis natřít rty balzámem...jsou popraskané." Hlesl zasněně, a aniž by si toho byl vědom, opatrně položil palec na rty. Pohladil je a přejel k tváři, která byla lehce růžová.

Samuel se sice napnul, ale nijak neprotestoval proti palci, který ho velmi opatrně hladil po tváři. Zadíval se do ledových korálků a lehce pootevřel rty, Evanovi jakoby došlo co se děje, stáhl ruku a vyveden z míry se odtáhl. „Odpusť, já...nějak mi nedošlo co dělám." Vydechl a lehce se začervenal. Samuel zamrkal a pousmál se, chytl ho za ruku a vydal se s ním k autu.

 Domů dojeli v příjemném tichu, kdy Samuel vrátil Evanovi sako. „No...půjdu se umýt, chtěl by si ještě něco nebo můžu jít?" Zeptal se mile šedovlásek, když dorazili do ložnice. „Vlastně ano." Hlesl Samuel nervózně. „Co se děje?" Zeptal se nejistě Evan, když si všiml nejistoty v manželově tváři. 

Samuel k němu došel a lehce položil studenou ruku na tvář, drobet se usmál a políbil ho na ostře řezanou tvář. „Teď už můžeš jít." Šeptl, a v hladícím gestu, ruku stáhl. Někomu to mohlo připomínat cudnou dětskou pusu, jenže Evanova tvář hřála tím nejpříjemnějším pocitem, jaký kdy poznal. Malátně se vydal do sprchy a rychle se umyl, chtěl být co nejdřív u svého blonďáčka a tulit se k voňavým kadeřím.

Když ulehal aristokrat už tvrdě spal, nijak ho to ovšem neodradilo od přítulní a drobného polibku na čelo. Samuel se jako vždy přitiskl k pevné hrudi a nerušeně dadlal až do rána, kdy se opět vzbudil sám. Nechápal jak může Evan vstávat tak brzo, ale nijak se v tom nešťoural, prostě se oblékl a vstal. Došel dolů na snídani a s roztomilým úsměvem pozdravil.

 Úsměv mu bohužel okamžitě zmizel, když si všiml jak je Evan naštvaný.

„Co se děje?" Zeptal se nechápavě a několika nejistými kroky se přiblížil. Šedovlasý muž sebral ze stolu noviny a hodil je blonďáčkovi pod nohy.

Větší ostudu si Evan Olwe-Madle nedokáže ani představit. Jeho mladý, a na oko velmi pohledný, manžel, sází jednu hanbu za druhou. Anonymní zdroj uvedl několik stížností na Samuela Eldise Madle-Owla. Tento mladý šlechtic nejenže týrá jednoho z nejznámějších můžu v zemi, ale taktéž ze sebe dělá zubožené chuďátko. Neuctivé zacházení, nadávky na denním pořádku, dlouho době ničeny Evan stále nechce přiznat, jaký vztah jeho manžel k němu má. Pokusíme se  vás proto tom nadále informovat. 

Samuel zamrkal a podíval se nejistě na svého manžela, jak takhle stál, naštvaný naproti němu, cítil se opět na tenkém ledě, kdy ho kdykoliv Evan může udeřit. „J-já....promiň...nevím jak na to kdokoliv přišel..." Vydechl lehce vyděšeně a couvl, když o několik kroků Evan přistoupil. „Já se nezlobím na tebe Sammy...vím že s tím nemáš nic společného, ale štve mě ten anonym... Které hovado si bere nároky na takovou lež." Zavrčel a přitáhl si blonďáčka k sobě. 

Pohladil ho po vlasech a konejšil se pousmál. „Ještě dneska tam zavolám, aby tu ohavnost stáhly a omluvili se." Samuel přikývl a do objetí se opřel, nerad si to v hlavě připouštěl, ale hřejivé objetí, které před nedávnou dobou pálilo jako rošt, toužil opakovat častěji.

 Chtěl ho držet v objetí co nejdéle, jenže telefon se zprávou mu lehce zkazil plány. Nikdy nikdo nepíše jen tak z rozmaru, to si Samuel zařídil. Když se podíval na displej telefonu zamrazilo mu. „Co se děje?" Zeptal se nechápavě Evan. „Já...táta chce přijet...prý už má dost toho co o mě pořád píšou... Máma mě teď už nezachrání. Žádá si vysvětlení." Hlesl nejistě a svěsil ruku s telefonem. 

Evan si povzdechl a lehce pohladil bledé líčko. „To bude v pořádku neboj... vysvětlíme mu to." Usmál se shovívavě a sáhl po vlastním telefonu. „Jejda...nejspíš budeme na koberečků sedět oba." Zasmál se odlehčeně a ukázal mu vlastní telefon se zprávou od Festuse.

  Doufám, že mi k tomu máš co říct! Stavím se dnes k tobě domů, popovídáme si. 

Samuel stáhl obočí a lehce se usmál. „To mě zajímá jak se budou oba naši otcové tvářit, až se potkají." Evan se jen zakřenil a pokrčil ramenem. Nepotřeboval nic vysvětlovat, sám věděl, že to je jedna velká lež vůči Samuelovi. Věnoval svému manželovi lehký úsměv, a s ospravedlněním, že jde vyřídit ty noviny, odešel.