Zaslíbený (🍎)

25)

Samuel by rád zapomněl, že ho čeká sezení s otcem a Festusem, jenže toto kouzlo nepřišlo a mladý aristokrat musel otvírat dveře. „Samueli Eldisi Madle jak mi hodláš svůj článek v novinách vysvětlit?" Zeptal se velmi ostře muž, jen co se usadil naproti synovi a zeťovi. 

„Prosím tě tatínku...je to jedno velké nedorozumění. Netuším jak se to tam vzalo. Ale Evan už volal a řešil stažení a omluvu toho článku." Vysvětlil Samuel a lehce se pousmál má svého manžela. „Fajn...i tak by si mi mohl vysvětlil ty výlevy předtím." Zavrčel a založil si ruce na prsa. Samuel se zatvářil nejistě, tohle už vytahovat nechtěl. Ne když Evan dostal druhou šanci a mají to oba za sebou. 

„To...prostě bylo období....kdy to byla vynucená svatba...taky by si nejásal, kdyby tě do něčeho nutili." Prskl lehce naštvaně, tyhle výslechy nenáviděl. Byli k ničemu a jen kolikrát ze sebe dostal věci, který by se ven dostat neměli. Eldis stáhl obočí do přísné linky a střelil pohled k mlčícímu Evanovi. Chtěl pokračovat, ale zvonění zvonku ho vyrušilo.

 Evan se zvedl a s tím, že to bude Festus, odešel. „Proč si takový?" Zeptal se ostře Eldis a povytáhl jedno obočí. „Jaký tatínku? Chovám se jako obvykle...moc dobře víš, že nenávidím tyhle vyptávací návštěvy, kdy ze mě doslova jenom doluješ informace." Odpověděl a napil se mátového čaje. 

„Nelze si nevšimnout tvojí odtažitost vůči Evanovi...co se děje, že si takový?" Zeptal se a nechal do hlasu projít starostlivost. „Ale nic...teď už je vše v pořádku." Pronesl tiše a lehce se usmál na přicházejícího Festuse s Evanem v závěsu. „Příteli...tebe bych tu nečekal." Eldis se překvapeně postavil a pevně stiskl šedovlasému muži ruku. „Taky je to pro mě překvapení." Odpověděl Eldis klidně a trochu se posunul, aby nemusel Festus obcházet celý gauč. 

Eldis střelil po svém synovy zvláštní pohled, ze kterého nešlo nic dobrého. Samuel věděl, jak je jeho otec přísný vůči rodině. Přesto nijak nevnímal lehkou ostrost v jakémkoliv slově, který pronesl v dalších dvaceti minutách. Oba otcové se svými syny zapředli obyčejný hovor o okolních věcech, dokud padající tác s občerstvením nepřerušil jejich konverzaci. Evan se překvapeně ohlédl, kdo za to může.

 Když zjistil, že Juliusovi z poraněné ruky vyklouzl tác, zvedl se a došel až k němu. „Co to tu zase vyvádíš?" Zeptal se nechápavě a sklonil se k rozsypanému hroznovému vínu. „Mrzí mě to mladý pane...chtěl jsem donést občerstvení, ale nevypočítal jsem sílu v poraněné ruce..." Hlesl zahanbeně Julio a stáhl pořezanou ruku k sobě. 

„Měl by si vyměnit služebnictvo chlapče... Jestliže je komorný na tolik nemotorný, aby neudržel obyčejný tác, nemá tu co dělat." Ozval se Festus pohrdavě. Julio lehce zbledl a sklopil oči k zemi. Evan si zároveň všiml Samuela, který nesouhlasně stáhl obočí. 

Šedovlasý muž ovšem jen klečel a mlčel, musel říct něco chytrého, jelikož jeho otec byl schopný vyhodit Julia sám. „To by byla velká chyba tatínku." Začal, když ticho nervovalo už i Samuela. „Julius je jeden z těch nejlepších, některé tu mám. Bohužel ve sledu nedávných událostí ho poranění ruky oslabilo." Vysvětlil a opatrně Juliuse zvedl. 

„Věř mi, že bych byl blázen, kdybych to udělal, nehledě na to, že se postaral o Samuela, když jsem byl indisponován." Dodal a pustil Juliovi ruce. 'Lehká lež přece nikomu neublíží no ne?' Pomyslel si, když pokynul služebné, aby uklidila rozházené ovoce. Věděl, že Eldis nedovolí, aby nějaký služebný, který je oblíbencem jeho syna, opustil svoje pracovní místo. Poslal Julia pryč a usadil se zpátky na gauč, vedle Samuela. Blonďáček si vnitřek oddechl a sklopil oči ke svému hrnku čaje. 

Evan už docela doufal, že by mohli oba otcové odejít, aby měli klid. Ne že by svého tátu neviděl rád, vážil si každé chvíle, kdy si s ním mohl promluvit, jenže začali lést do témat, které by měly být pohřbené co nejhlouběji. „Samueli matka si o tebe dělá starosti... Je to už delší doba co mi řekla, že si nějaký odtažitý vůči okolí." Začal klidně Eldis a opřel se o křeslo. 

„Nevím o čem to mluvíš...jsem naprosto v pořádku jako vždy." Namítl tiše oslovený a dolil si už třetí hrneček čaje. „Dovolím si nesouhlasit chlapče...tvůj otec má pravdu. Si celý napjatý a už na svatbě jsem si všiml jakési otrávenosti...vždycky si přitom byl veselý a usměvavý." Přidal se Festus s pozvedlým obočím. 

„Je po nemoci tatínku....plus si musel zvyknout na něco nového." Ozval se Evan nejistě. Neměl zrovna chuť probírat se svým otcem a tchánem jeho chování dřív. „Ty si taky jiný...dřív by si kohokoliv kdo udělal něco špatně poslal pryč bez mrknutí oka." Evan se ohlédl na Festuse a nejistě polkl, tohle se začalo ubírat hodně nebezpečným směrem. „Prostě jen... Nemám zrovna chuť hledat někoho dalšího, když je Julius dobrý." Namítl a uhnul pohledem.