Zaslíbený (🍎)

20)

Evan musel uznat, že starat se o nemocného člověka dalo opravdu zabrat. Když se Samuel netopil v horečkách, kašlal, když měl na chvíli klid od dusivého kašlání, klepal se zimou nebo zvracel. Celý týden poctivě pečoval o křehké tělo v peřinách a kdykoliv bylo potřeba našel způsob jak mu ulevit. Sám toho moc nenaspal, i když měl spánek velmi tvrdý noční kašel ho často donutil otevřít oči.

 Tentokrát to ovšem nebyl kašel, který ho probral, nýbrž lehké třesení s ramenem. „Co se děje Sammy?" vydechl rozespale a promnul si oči. „Já...je mi strašná zima." šeptl zoufale blonďák s promrzlým hlasem. Šedovlasý muž si povzdechl a pokusil se vymyslet, jak zastavit třas vedle sebe. „Pojď sem." pobídl ho klidně a nadzvedl peřinu. Samuel chvíli nejistě zíral na místo po Evanově boku, než na něj fouklo teplo z peřiny. 

Pomalu se posunul ke svému manželovi a nejistě se přitulil, Evan ho nejdřív zabalil do jeho vlastní peřiny, než ho přikryl svou a pevně ho objal. Samuel vydechl příjemné teplo a s objetím mužova pasu zavřel oči. Držel ho tak jemně a příjemně, šetrně přesto dostatečně pevně, aby mu bylo teplo. Hřál, krásně z něj sálalo teplo a bezpečí, které okamžitě blonďáčka ukolébalo ke spánku.

 Když se ráno vzbudil, Evan ho už nehřál ve své náruči. Pokoj byl prázdný a on se choulil do dvou peřin, přesto mu teplo postele napovědělo, že dlouho sám není. Chtěl vylézt z postele a podívat se kam se Evan poděl, když se dveře otevřeli a Odit se ke svému synovi hned přihnala. 

„Chlapečku můj ubohý...jak se cítíš?" zeptala se starostlivě a usedla v šatech na kraj postele. „Mami...rád tě vidím... Už je to lepší. Horečky odstoupili a kašel se taky uklidnil." usmál se a přitiskl tvář k ruce, kterou na ní žena položila. „To je dobře...měla jsem obavy, když si se neozval a potom když...když jste mi byli s Evanovou matkou naposledy. Tvářil si se, že si mrtvý uvnitř... Tak zlomený... Tolik jsem se bála, že ti ubližuje. Že na mého malého chlapce někdo stáhl ruku. Pořád jsem četla, ty články a snažila se přijít na to se děje...Nesměla jsem zasáhnout do tvého života...otec si nepřál, abych za tebe řešila problémy." vzdychla vyděšeně a natiskla si Samuela k hrudi.

 Blonďáček se usmál a ženu objal kolem pasu. Jistě že. Jeho všímavá starostlivá maminka, té by neuniklo vůbec nic. „To je v pořádku... Víš... Dřív to bylo takové... napnuté. Svým způsobem ať sis myslela cokoliv byla to nejspíš pravda, ale on je poslední dobou úplně jiný... Opatrný, starostlivý a pečovatelský." Odit se lehce zamračila a narovnala záda. „Jak moc ti ubližoval Sammy?" zeptala se chladně a prohrábla synovu lehce zpocené kadeře. 

„No on..." Samuel sklopil oči k posteli a vydechl, nechtěl se v tom znovu šťourat. Ne když se Evan změnil, když ho požádal o druhou šanci a stará se, aby jí nepromrhal. „Měla sem to vědět! Říkala jsem Eldisovi, že je jako jeho matka! Kdyby mě pro jednou poslechl a nekoukal na to, že je Festus jeho přítel!" rozčílila se žena, až jí jindy se laskavě tvářící tváře, zrudly. „Mami...on... On se mi už omluvil... Snaží se, aby svojí druhou šanci nepokazil...Opravdu se snaží změnit." vydechl Samuel, když viděl, že Odit začíná být naštvaná. 

„Opravdu se snaží... A... I když jeho přítomnost mi zatím nedělá dobře, ani nejde nijak akceptovat, chápe to... Prosím nekřič na něj." chlácholil jí s drobným úsměvem a pohladil ruku, která ho doteď hladila ve vlasech. „Dobře...ale jednou jedinkrát se doslechnou, že se tě znovu dotkl a postarám se, aby toho litoval po zbytek života." varovala ho pevným hlasem. 

Samuel se lehce zasmál a Odit pevně objal. „Děkuju... Si úžasná máma." zazubil se laskavě a pustil jí. Odit se dojatě usmála a políbila syna na čelo. „Já vím zlato, že sem, teď si ale lehni, ať se moc neunavíš." doporučila mu a s posledním polibkem na tvář opustila pokoj.

 Samuel ještě popřemýšlel, zda je tu i Victoria, než usnul na pár klidných minut. Zachtělo se mu ovšem na záchod a neuvěřitelná žízeň si taky řekla o své slovo.