Zaslíbený (🍎)

29)

Po vydatné společné večeři, se hned druhý den ráno všichni hromadně usadili ke stromku. Děti samozřejmě výskaly radostí, že se konečně dočkali něčeho tak úžasného jako jsou dárky s lidmi, na kterým jim záleží. Každý dostal od každého aspoň něco malého, kromě Evana, který mile rád opomenul, že Kate jeho směrem pouze posílala nevraživé pohledy. Jemu stačilo, že jsou děti nadšené z drobností, které od každého dospělého dostali. 

Co ovšem šedovlasého muže mrzelo, byl Samuel. Daroval svému manželovi překrásný náhrdelník po své prababičce, se smaragdem uprostřed, plus členství do jednoho spolku gurmánů, do kterého si Samuel přál patřit. Z obou dvou dárků byl nadšený, i když pořád opakoval, že si s neměl dělat starost s jeho dárkem. Evan se vnitřně okřikl, neměl by být tolik nevděčný za to, že nedostal nic tak extra vagantního, než je Samuelův hřejivý úsměv. 

„Půjdu dolít pití." Omluvil se s lehkým úsměvem, když si všiml prázdné vázy na vodu. „Jestli chcete mladý pane donesu jí..." Nabídl se Julius, který dostal dvě letenky na luxusní dovolenou se vším všudy. „To je v pořádku... Aspoň se trochu projdu." Vymluvil se a spěšně vzal vázu do rukou. Cítil se jako malé dítě, co se marně pokouší úkryt svoje zklamání a smutek. 

Udělal pití a vrátil se zpátky za ostatními, kteří zatím navázali ztracenou konverzaci. „Když si se opět vrátil můj drahý Evane...je na čase, abych ti i já předal svůj dárek k Vánocům." Ozval se Samuel, a s rozšířeným úsměvem, se zvedl ze svého místečka, u plápolajícího krbu. V Evanovi se rozhořel plamínek radosti. 'Přece jenom na mě nezapomněl!' Ozvalo se jeho dětské svědomí, když přecházel k Samuelovi. 

Blonďatý aristokrat se tvářil zvláštně, ohýnky v zeleno-oranžových očích plály až příliš rozjařeně, než aby se jednalo o něco obyčejného, co nemohlo počkat pod stromek. „Víš... Trvalo mi to strašně dlouho, ale nakonec se mi povedlo získat co jsem potřeboval." Vydechl Samuel a podal mu jakousi obálku. Evan nechápavě zamrkal, a se staženým obočím, opatrně obálku natrhl. „Co to je?" Hlesl, když mu oči utkvěly na rozvodovém papíru. Srdce vynechalo nějaký ten úder a nohy ztěžkli. Tohle nechtěl... Nechtěl o Samuela přijít, ne teď, když mu konečně došlo, jakou hodnotu pro něj blonďáček má. 

„Papír, který přeruší naše domluvené manželství. " Usmál se Samuel jakoby nic. „Ale jak? Vždyť... šlechtický slib jde zrušit, jenom když jde do tuhého..." Vydechl Evan prázdným hlasem, zatímco střelil rychlý pohled na ostatní, kteří vypadali ještě víc šokováni, než on sám. „No jakoby... Dost mi s tím pomohl jeden rodinný přítel. Ale vem si to. Teď už budeme oba volní! Ty budeš moct mít dům jenom pro sebe a užívat si jako si to dělal, než sme se potkali, a já budu moct zpátky domů, za rodiči." Evan sklopil hlavu k papíru ve své ruce a zapřemýšlel se, jestli by nebylo jednodušší ho prostě vzít a hodit do plamenů nezkrotného ohně. 

„Stačí to jenom podepsat tady." Řekl nakonec Samuel a ukázal na menší kolonku, kde už bylo vyplněné jeho jméno. Evan se zhluboka nadechl, aby se aspoň nějak uklidnil, a nezhroutil se před očima všech svých přátel. 

„Tak už ho netrap Sammy.... Vypadá, že se za chvíli složí." Zasmál se Julio, který jako jediný nepřetékal nechápavostí, ale pobavením. Samuel se zakřenil a popošel blíž k Evanovi. „Zavři oči." Zašeptal zlehka, a papír s falešným rozvodem, hodil vedle sebe na zem. Evan, ač zcela zmatený a vystrašený, poslechl o co ho Samuel žádal a zavřel oči. Hned na to ucítil ty nejkrásnější malinové polštářky, o kterých celé noci snil, už od chvíle kdy je ochutnal poprvé co si začal blonďáčka vážit. 

Do lehkého polibku se opřel, zatímco pevně uchopil Samuela kolem pasu a natiskl si ho k sobě co nejvíc dokázal. Blonďatý aristokrat ovinul kolem Evanova krku ruce a stáhl si hlavu blíž k sobě. K tomuto činu se přemlouval už od brzkého rána, pořád se ovšem obával jak na to bude jeho mysl reagovat, přestože spolu s Juliem, vymysleli jakousi odlehčovací odplatu, za ty nepříjemnosti ze začátku manželství. 

Jenže teď, když se k němu bezstarostně tiskl, nechtěl vnímat nic jiného, než opatrné, přesto hltavé, polibky z Evanovi strany. Šedovlasému muži to přišlo vcelku vtipné. Kdyby mu někdo, před necelými dvoumi roky, řekl, že pro něj ten nejkrásnější dárek k Vánocům bude polibek od manžela, z domluveného manželství, pošle ho do toho nejvzdálenějšího blázince a ještě se postará, aby jeho existence zmizela. 

„Ty si neuvěřitelná potvora." Vydechl, když se Samuel lehce odtáhl. „Já vím..." Šeptl blonďáček a prohrábl mu vlasy. 

'Tohle by se dalo považovat za opravdu povedené vánoce.' Pomyslel si úsměvně Samuel tentýž večer.