Zaslíbený (🍎)

33)

Po návratu domů oba manželé zjistili, že obě služebné byli nejen otřesené, ale také uspané. Někdo jim hodil do pití prášek a obě ženy se vzbudili, až když byl Julio v nemocnici a Magnus pryč. Obě se shodli, že malíčky brunet na rezidenci přiběhl jako velká voda po rozvodu. Dusil se vlastními vzlyky a lapal po dechu, z únavného a nezastavitelného běhu. Sápal se Juliovi ve vzlycích do náruče a cosi plačtivě mumlal o někom zlém. 

Evan si slíbil, že chlapce najde, jenže ani policie mu moc nepomohla. Nechtěli se zapojovat do staré záležitosti, z cizí země, která je podle pravidel stále plátna. Julio pořád spal a nevypadal, že by se měl vzbudit. Po skoro týdnů začínal mít Samuel obavy, že se už postarší komorník nevzbudí. Kate si ovšem stála za tím, že jen potřebuje čas. Věřila, že Julio reaguje na její povídání i doteky. 

Samuel se ovšem musel zajímat i o svého manžela, který byl každým dalším dnem zoufalejší. Měl pocit, že může za ztracení maličkého Magnuse, přestože mu blonďatý aristokrat kolikrát opakoval, že to nemohl ovlivnit. Evan skoro vůbec nespal, jedl jenom párkrát, když ho k tomu manžel už opravdu násilím dokopal, a bez přestání hledal jakékoliv vodítko, aby chlapce našel.

 Samuel ho pár hodin nechal, pak už na něj doléhal, aby se věnoval i svému tělu. Měl totiž neblahý pocit, že je jeho manžel jako domeček karet, kterému stačí lehký záryv větru a spadne. „Evane....pojď se najíst." Poručil mu přísně, zatímco ho tahal od pracovního stolu. „Nemám hlad Sammy..." Hlesl unaveně šedovlasý muž a ruku ze sevření vykroutil.

„Ty poslední dobou nemáš hlad pořád...jestli takhle budeš pokračovat zabije tě to." Zavrčel Samuel a přešel před Evana. „Já chápu, že tě trápí Magnusovo zmizení, ale svým ubližováním mu nepomůžeš." Zkusil měkce a pohladil pobledlá líčka. „Prosím...najíš se a třeba si u na chvíli lehneš...uvidíš, že se ti udělá lépe." Hlesl a přejel mu k ruce, opatrně jí uchopil do dlaně a políbil hřbet. 

„Dobře...ale jenom kvůli těm tvým kukadlám." Kývl nakonec Evan poraženě a nechal se odvést do jídelny. Samuel se potěšeně usmál a nandal mu jídlo, nepatrně přitom přihodil Evanovi do pití prášek na spaní. Potřeboval, aby se aspoň trochu prospal. 

„Sammy co bylo v tom pití?" Hlesl, když se mu začali víčka zavírat. Nerad si to připouštěl, ale spát se mu chtělo i bez prášku. „Taková nevinná pilulka. Pojď, prospíš se a uvidíš jak ti bude o poznání lépe." Zazubil se nevině blonďáček a pomohl mu až do ložnice. Evan ztěžka vydechl a zavřel oči, které se mu zavírali už cestou. 

„Dobrou zlato." Zašeptal Samuel s lehkým úsměvem a líbl muže do šedých vlasů. Přikryl ho po ramena a rychle se vydal ke dveřím, kde se už ohlašovala Odit na svou návštěvu.