Zaslíbený (🍎)

2)

Zvedl oči ze své paže na muže, který byl od nedávné chvíle jeho manželem. „Potřebuji si odskočit." odpověděl co nejsebejistějším tónem hlasu, který dokázal. Evan se zamračil a přitáhl si ho k sobě. 

Samuel se zatvářil vyděšeně a pokusil se odtáhnout. „Úsměv pánové." žena s fotoaparátem se na ně mile usmála a zadívala se na malou obrazovku. Fotek udělala několik, jenže ať chtěla jak chtěla, Samuel na každé fotce vypadal, že se buď rozpláče nebo pozvrací. Vysmekl se Evanovi ze sevření a s omluvou, že jde na záchod, zmizel. 

Usadil se v jedné kabinové na zem a zadíval se na zlatý prstýnek. Už teď své manželství nenáviděl, co teprve až si ho odvede domů? Má s ním sdílet rezidenci i lože, jak to přežije, když je Evan sebestředný a arogantní? 

Natiskl se na zeď kabinky a trhaně se nadechl, úplně zapomněl na společnou noc, kterou musí podle pravidel splnit maximálně tři dny po svatbě. Choulil se na zemi na záchodcích a přemýšlel co dělat. Jako vdávajícímu se od něj očekávalo, že bude po boku manžela a usmívat se, jak šťastný je s prstenem spojující šedovlasého muže. 

„Samueli? Si tady?" blonďák zaslechl hněvivý hlas svého otce. Neměl rád, když se na něj rodiče zlobily, nikdy to nekončilo dobře. „Tady otče...není mi nějak dobře..." hlesl přiškrceně a zhluboka se nadechl. „Otevři ty dveře." poručil mu muž už klidněji. Poslechl a ze země otevřel zamknutou kabinku. Postarší muž v drahém saku si k němu klekl a konejšivě položil ruku na drobné rameno. 

„Bolí tě břicho?" zeptal se neutrálně Eldis a rameno lehce stiskl. „Trochu...asi sem něco snědl." šeptl a sklopil oči. „To nevadí.... Evan se po tobě sháněl, nejspíš ti potřebuje říct něco důležitého." řekl mu skoro až chladně a narovnal se. „Nezapomeň na své chování laskavě. Máš reprezentovat naší rodinu a nového manžela. Je vysoce neetické tvářit se jako na pohřbu a hned po obřadu zmizet." zavrčel přísným, nesmlouvavým hlasem a počkal až se Samuel zvedne ze studené země. 

Blonďák zatlačil nové slzy a poslušně následoval otce ze záchodků. Cítil se tak zbytečný, nepotřebný a snadno prodatelný. „Tady si..." prskl znechuceně Evan, když se ukázal ve velké kruhové místnosti plné stolů. „Ano....tady sem." odpověděl klidně Samuel a zvedl pohled k světlým očím. „Prý si mě sháněl...co se děje?" zeptal se a lehce se pousmál. 

„Tak zaprvé...nejsem žádný tvůj miláček, to že sme manželé neznamená, že sme si rovni. Si podřadný vůči mojí osobě, můžeš být rád, když ti dovolím mi políbit nohy." začal povýšeně. Samuel si pomyslel něco o tom, aby si nosem nevypíchl oko, a lehce přikývl. „Chápu Evane..." hlesl a sklopil oči k zemi. „To je věc druhá... Nevyslovuj mé jméno, nehodí se do tvé huby." zavrčel a převážil váhu na druhou nohu, natočil bok do strany a složil ruce na prsa.

 Samuel by klidně mohl říct, že takhle vypadá neodolatelně, co se za něj týkalo, byl opravdu hezký, jenže mohl nosem rýt povrch jakékoliv planety v jejich soustavě. „A ta třetí....jelikož si teď můj manžel, musíme z důstojnosti rodin držet pas cudnosti co se týče ostatních, takže počítej s tím, že nehodlám odtrhnout sex úplně." zakončil, jakoby nešlo o jeho tělo, a popuzeně si odfrkl.

„Dneska se připrav....hned po hostině vyrazíme ke mě domů, nemám v plánu čekat nějaké tři dny, než se bude blížit strop." Samuel zbledl a lehce přikývl. Nebyl připravený mu své tělo dát, natož takhle brzo.

 Po zbytek večera kolem sebe rozdával falešné úsměvy, kterým by nevěřil ani slepý pařez, držel se poblíž a bavil hosty, jenže čím blíž byl pozdní večer, tím víc mu hruď těžkla a slzy pálili v očích.