Zaslíbený (🍎)

23)

„Evane začínáš mě lehce děsit..." Hlesl Samuel, když seděli oba muži v autě ve slušném oblečení. Jeho šedovlasý manžel se nevině zazubil a poupravil si límec u saka. „Vůbec se neboj. Věřím, že se ti to bude líbit." Odpověděl klidně, aniž by jakkoliv napověděl co chystá. Řidič se potutelně pousmál a dovezl je několik metrů od oné restaurace. 

Šedovlásek vystoupil a nabídl Samuelovi paži, věděl že je to trochu proti jejich domluvě o dotýkání, ale reprezentace na veřejnosti si vyprošovala etické chování manželů. Samuel se nervózně ošil a uchopil se nabízené ruky. Lhal by, kdyby řekl, že nemá obavy. Jediné co věděl bylo, že jdou někam do společnosti a Julius v tom má prsty. 

„Víš...pořád jsem se snažil vymyslet jak na tebe... Jak si tě udobřit. Jenže mi musel poradit až Julius. A tahle dobrá pořezaná víla mi pošeptala, že rád ochutnáváš dobré jídlo." Prozradil, když se jim do zorného pole postavila ona restaurace. Samuel zamrkal a lehce se zasmál, mohlo mu dojít, že Julius podpoří Evanovi pokusy o udobření. „V tom případě milý choti, rád ochutnám jídlo, které si vybral." Usmál se a lehce se mu na paži natiskl. 

Kdyby šedovlasý muž mohl, chytil by svého manžela kolem pasu a přede všemi ho políbil. Jenže si byl dobře vědom toho že nemůže, tak jen za pevného stisku, který mu byl více než příjemný, s pomocí číšníka došli k rezervovanému stolu. Samuel se rozhlížel po restauraci, slazené do příjemné gotiky, a přemýšlel o jejich novém stylu manželství.

 Nedokázal, a ani upřímně nechtěl, popřít nové příjemné chování, se kterým ho Evan doprovázel. Netušil jak se mu povedlo takto rychle rozsvítit malou žárovičku ve svědomí, ale nelitoval. Teď byl jeho manžel nejen překrásný, ale taky ohleduplný. 

Když dostali do rukou jídelní lístek ztěžka vydechl. Tolik skvěle vypadajících jídel! Nemohl je ochutnat všechny na jednou toho si byl vědom, už teď si ovšem v hlavě udělal poznámku, že sem musí častěji. Po půl hodině vybírání, kdy uvažoval nad pěti jídly, si vybral sladkokyselou polévku na Pekingský způsob a plátky kachny na medu s rýží. Musel uznat, že je to více než lahodné a restaurace měla na výběr z nejednoho druhu jídla z kde jaké země. Evan nedokázal pochopit jak dokáže jeho droboučký manžel spořádat tolik jídla, nikdy si nevšiml, že by to Samuel dělal.

 Když dojedli Samuel upil z bílého vína a úlevně zavzdychl, cítil nejen sytý žaludek, ale také spokojené chuťové pohárky. Evan se zaujatě na Samuela podíval a přiblble se usmál. Blonďáček měl na tváři uvolněný úsměv a oči svítili tou nejkrásnější jiskrou jakou kdy viděl. Ah tolik si přál se zvednout od stolu, uchopit manželovi svůdné boky, přitisknout se na ty nejhebší polštářky s malinovou příchutí a konečně si nahlas připustit jak pošetilý byl, když ho hned ze začátku odmítl. 

Moc dobře ovšem věděl, že nesmí. O tohle privilegium se připravil sám a jenom on sám si ho musí opět získat. 'Aspoň se k němu můžu přitisknout v polospánku.' Pomyslel si nadějně a tak trochu naivně. Po ošklivé nemoci, kdy se Samuel klepal zimou, si oba zvykly, že se hřejí svou přítomností ve snách i fyzicky. 

„Dojedl si nebo ještě budeš chtít něco ochutnávat?" Zeptal se s pobaveným úsměvem šedovlasý muž a podepřel si bradu oběma rukama. „Ne, ne...už sem plný, i když nepopírám, že bych se tu klidně pásl dlouho do noci." Přiznal a mávl na číšníka. „Ano pane?" Hlesl nervózně muž a lehce se uklonil. Bylo veřejně známo, kdo jsou ti dva muži v drahých společenských šatech. 

Samuel se pousmál a narovnal se, tak jak se šlechtickému synovi hodí. „Kdo dělal ony jídla?" Zeptal se a povytáhl obočí. „J-jeden mladý kuchtík pane...je tu krátce, potřebovali jsme někoho kdo bude z asijských zemí a on se nabídl sám pane... Jestli bylo s jídlem něco v nepořádku postarám se o vaší kompenzaci...." Vydechl nejistě a uvolnil límeček od zpoceného krku.

„Ba naopak gentlemane... Bylo to naprosto vynikající... Budeme platit a já bych rád, abyste osobně donesl mé pukrle za něco tak dokonalého." Číšník si viditelně oddechl a lehce se uklonil. „Jistě bude potěšen... Děkujeme za vaší návštěvu, lístek dodám okamžitě." Vypravil spěšně a odběhl do kuchyně. Zaplatili a vydali se ven, chvíli oba uvažovali, zda se neprojít. Oboum se chtělo, i když už byl chladnější večer. 

Nakonec dali řidiči místo, kde je vyzvednout a vydali se projít jen tak kam dojdou. Evan si držel menší vzdálenost od svého manžela a mlčky obdivoval jak krásně zeleno-oranžové oči odrážejí světla lamp.