Zaslíbený (🍎)

44)

Když uklidnil svůj emoční výbuch trochu i zalitoval, že Evana uhodil, jelikož jindy krásná tvářička, byla zničena, díky rudému obtisku ruky, který se do půl hodiny vybarvil. Evan nepřiznal, že by to bolelo, přesto po zbytek večera poslušně seděl a poslouchal cokoliv co mu blonďatý aristokrat řekl.

 Když se ukládali sundal v koupelně bílí obvaz z krku. Otok zatím nebyl velký, přesto působil odporně, minimálně to tak Evanovi připadalo. „Zbavíme se ho neboj." Zašeptal Samuel odhodlaně a krku se opatrně dotkl. „Řekněme to dětem, aby neměli starosti a co nejdřív tě objednáme na první operaci. Uvidíš že se vyléčíš." Ujistil ho, a s vyšponováním na špičky, ho políbil na tvář.

 Nešlo, a Samuel ani nechtěl, zapřít Evanovu mlčenlivost. Většinou večer něco povídal nebo se tulil, jenže teď zamlkle zíral na zem bílý jako stěna. „Sammy skutečně mne miluješ?" Zeptal se, když blonďáček zhasl noční lampičku. Samuel se otočil a rukou nahmatal Evanův obličej, pohladil rysi jeho dokonalé tváře a mlčky ho rychle políbil. 

„Kdybych tě nemiloval, nikdy by ses ode mě nedočkal upřímného polibku." Odpověděl klidně, jakoby nic, a schoulil se mu do náruče. Evan omámeně vydechl a pevně Samuela objal, jen z představy, že je pro Samuela něco víc ho hřála. Nestačila mu náklonnost a polibek většinou nebral jako důkaz lásky, přece jenom. Políbil někoho si mohl i když si ho měl jen rád no ne? Proč tedy tomu přikládat větší váhu, přestože je to něco intimního? S touto prazvláštní otázkou usnul přitulený k manželovi s lehkou myslí, přestože před ním byla dlouhá cesta, aby získal zpátky své zdraví. 

Samuel hned ráno zavolal do nemocnice a objednal první zákroky a prohlídky, nechtěl čekat ani minutu. Zároveň také napsal Louisovi o Evanově stavu, věřil že by měl být muž informován jako první, že má jeho synovec onu nemoc. Když plus, mínus vyřešil toho, spolu s šedovláskem oznámili i rodině co se děje, obě děti nechali na konec záměrně. Přišlo jim, že s nimi bude největší práce, zvlášť s Magnusem, který se bál vylést i ven na zahradu. 

„To znamená, že Evan umře?" Vzlykl nešťastně Magnus a setřel několik prvních slz z tváře. „To víš že ne mrně... Nenechal bych vás tady." Ujistil ho Evan s lehkým úsměvem a objal chlapce kolem ramen. Samuel se raději zdržel poznámky, o Evanově vzdávání, a objal Mik, která smutně sklopila oči. 

„Budeme muset zpátky do centra?" Zeptala se nejistě a schovala obličej Samuelovi do trika. „Jistěže ne pinďo... Zůstanete s námi, jen to teď prostě bude trochu složitější." Uklidnil jí s lehkým úsměvem blonďáček a pohladil jí po hnědých vláskách. 

„Jen sme chtěli abyste to věděli." Hlesl Evan a rozkašlal se. Samuelovi to rvalo uši, věděl ovšem, že se toho zbaví. Věděl to, věděl že se uzdraví a bude opět zdravý s nimi a v pořádku.