Zaslíbený (🍎)

26)

Nešlo ani popsat jaká tragédie vznikla ze začínající diskuze. Oba jejich otcové si stáli za tím, že i dohodnuté manželství by mělo obnášet intimní doteky, které Samuel zvládal jen ve spánku. Skoro tři měsíce soužití měli dávno přinést nějaké city, jenže Samuel si od svého manžela držel přátelský odstup. Po nepříjemné hádce se v podvečer Samuel schoulil manželovi do náruče a s mokrými tvářemi.

 Když pak podzimní měsíce nahradila zima, Evanova mysl zahalila panika plná přemýšlení, nad dárkem pro svého manžela. Přemýšlel přitom co dělat ve svém chování dál, se Samuelem započali jakousi svojí tradici, kdy se v knihovně rozvalili na jedno křeslo, blonďatý aristokrat většinou svému manželovi na klín, a spolu si četli knihy, které se jim v knihovně zdali zajímavé. Většinově pak odnášel spícího Sama do ložnice, kde usínal v jeho lehkém obětí. 

Přesto přeze všechno se ho nesměl dotknout tak jak by si přál. Blonďáček se vyhýbal jakémukoliv doteku na holou kůži i polibkům, po kterých od jednoho jistého dne Evan tolik toužil. Oba dva zároveň rozptylovaly noviny, kde každý druhý týden nacházeli klamné články o jejich manželství. Evana štvalo, že ve všech je Samuel za hajzla, který buď na svém manželovi šetřil, bil ho nebo zanedbával.

 Blonďáčka to dost trápilo, jelikož na něj několik jedinců koukalo s nejistotou co je a co není pravda. Evan proto každé druhé ráno křičel do telefonu na redaktora, jenže to nebylo ničemu platné. Pořád se mu omlouvali s tím, že mají ony informace podložené, takže ví své. Šedovlasý muž by ovšem strčil ruku do ohně za své vlastní tvrzení, že dostávají k těm lžím i nemalou sumu peněz.

 Evan podrážděně zavrčel, nad chodem vlastních myšlenek, a vstal. Nemělo cenu se dál zabývat hledáním nějakého pěkného dárku, když myslel na všechno, jenom ne ten dárek. Odložil notebook a vydal se rozhlédnout po rezidenci. Kamkoliv se podíval, našel aspoň nějakou malinkou vánoční ozdobu. Samuel si stál za tím, že by měli aspoň nějak vyzdobit dům. 

„Víc doleva Juliusi...takhle to nevychází." Hartusila Agáta na zoufalého komorníka, který balancoval na štaflích a snažil se narovnat ozdobu. „Pro všechno na světě ženská! Tak už se rozhodli! Pořád tu tancuju na štaflích, a snažím se to narovnat jak diktuješ, už půl hodiny." Zavrčel unaveně Julio a lehce posunul nohu na kraj, aby se vyrovnal. 

„Podle mě je to v pohodě..." Pozvedl Evan nechápavě obočí a lehce se pousmál, nad Agátou a jejím chováním. Pomohl Juliusovi dolů, aby nespadl, když už k tomu neměl daleko, vydal se podíval kde je jeho půvabný Samuel. Kupodivu ho našel v kuchyni nad těstem.

Opatrně ho objal kolem pasu a požil hlavu na blonďáčkovo rameno. „Copak to děláš Sammy?" Zašeptal, aby nějak začal konverzaci, a lehce vdechl příjemnou osobitou vůni. „Víš...u nás sme měli takovou jednu tradici... Máma vždycky na vánoce převzala iniciativu pečení a udělala vánočku... Přišlo nám, že je spravedlivé na vánoční stůl položit něco, co dělal někdo z nás. Tak nějak to spojovalo naše pouto, tak sem chtěl zkusit, jestli jí pořád umím." Vysvětlil a začal rozdělovat těsto na jednotlivé hady. 

Evan zaujatě zamrkal a zadíval se Samuelovi přes rameno jak to dělá, s ním rodiče nikdy nic takového nedělali. Většinou prostě povečeřeli a předali si nějaké ty dárky. Posmutněle stáhl obočí, když si uvědomil, že mu takový kontakt s rodinou chybí. 

„Můžu nějak pomoc?" Zeptal se zaujatě a pomalu mu boky pustil. „Můžeš vyndat a ozdobit perníčky." Usmál se potěšeně Samuel a podal mu rukavice. Zapletl první patro vánočky, než se šel na chvíli věnovat Evanovi a ukázce jak co dělat, pak ho nechal se vyblbnout a šel domotat další dvě patra.

 Musel uznat, že bylo příjemné trávit s Evanem čas nad zdobením perníkových chlapců, zvířat a dalších ozdob.