Zaslíbený (🍎)

10)

Evan netušil proč se jeho blonďatý manžel složil, samozřejmě věděl, že se nemá přepínat, ale co věděl tak se nijak nepřepnul. Musel ovšem uznat, že ho dost vyděsilo, jak sebou sekl. „Kámo....co si mu udělal?!" vyjel na něj Bill jen co nastoupili s Todem a Elen do auta. 

„Jak já?!" vyjel dotčeně šedovlasý muž a zamračil se. „Jen sem si splatil dluhy za to tří týdenní čekání." ospravedlnil se a nastartoval. „Ty sis ním spal?! Víš co to s ním vůbec dělá?" zeptala se zamračeně Elen a naklonila se dopředu. „Chováš se k němu jako hovado...on není tvůj bordel na botě Evane." zapojil se i Tod a nahnul se vedle Elen.

„Jako vážně? Za kým stojíte?" obořil se dotčeně Evan a ohlédl se na své tři přátelé. „My? Svým způsobem za nikým...jenže ty si strašně sobecký. Všiml sis toho někdy? Kdyby si se aspoň trochu zajímal, tak víš, že moje babička umřela loni na jaře..." Bill se narovnal a s rychlým ujišťujícím pohledem, po dvou svých přátelích na zadních sedadlech, se zhluboka nadechl. 

„Do nemocnice jsme jezdili za Samuelem....je tak laskavý i přes to jak se k němu chováš.... Asi sem divný, ale tvoje logika je prostě na hlavu. Pořád si randil a hledal partnera, který by byl laskavý, pohledný, oblíbený a pro tebe hlavně bohatý...teď máš manžela co všechno tohle splňuje, má ještě něco navíc, má i čistou krev šlechtice a ty se k němu chováš jako hulvát...prostě nechápu... Kdyby si k němu nebyl připoutaný, tak ho beru hned." pokračoval Bill, aniž by bral ohled na to, že chtěl Evan protestovat. 

„Měl by ses nad sebou zamyslet..." doplnila ho Elen a odpoutala se, aby mohli vystoupit, jelikož opět dojeli k nemocnici. „On není jenom donucené manželství... Navíc. Kdykoliv tě může nahlásit za domácí násilí, a když ne Samuel tak jeho přítel Julio určitě." dodala a spolu s Billem a Todem odešli. Evan nechápavě vydechl a opřel se o volant. Vážně byl takový? Nikdy nevnímal, že by byl jeho manžel tolik nespokojený. Jednalo se jenom o dohodu... To snad od něj všichni očekávají, že ho bude milovat? Jenže...

Když si tak přebral co věděl. Kdykoliv Samuela našel v přítomnosti toho komorníka, smál se. Smál se a oči mu svítili štěstím. Jenže na oplátku, kdykoliv byl v jeho přítomnosti, vypadal jako mrtvola na pohřbu. Plus, představa, že ho někdo nahlásí za domácí násilí se mu hnusila. Nechtěl jít sedět, plus ta potupa pro jeho rodinu... Zavrčel a vydal se domů, potřeboval si přebrat krutou realitu, kterou od přátel dostal takhle bolavě naservírovanou. 

 K večeru došel k závěru, že je skutečně jenom nadržené hovado bez citu. Otřásl se nad tím uvědoměním a rychle se vydal pro klíčky, hodil je po řidiči a nasedl do auta. Neměl ani pomyšlení, že se bude ještě věnovat při svém myšlení, řízení. Musí to napravit. Zkusit si vyžehlit to co provedl někomu kdo si to nezasloužil. Vždyť... Co by na to asi řekl ON? 

 Když dojel do nemocnice byla už docela tma. „Čekej tady na mě...kdybych se nevrátil do dvou hodin odjeď domů a ráno kolem deváté se vrať." nařídil pevným hlasem a odešel. „Pane Owle...jdete si pro manžela?" zeptal se překvapeně Samuelův vyšetřující doktor. 

Evan opatrně přikývl a vydal se do pokoje, který mu muž nadiktoval. Samuel spal, Evan ani nečekal, že by byl vzhůru, proto se usadil na židli a čekal. S povzdechem musel uznat, že blonďatý aristokrat opravdu vypadá moc krásně, ve spánku uvolněně a bezstarostně. Opatrně natáhl ruku a pohladil vystouplé líčko, byl hodně bílý, hubený a křehký, přesto takto vypadal jako to nejkrásnější stvoření pod sluncem.

 Proč byl pro bůh tak slepý a neviděl jak je jeho manžel okouzlující? Odpověď si našel skoro okamžitě, nechtěl vidět jaký Samuel doopravdy je. 

Teď už ho ovšem nechtěl vnímat jako kapesní prcátko, špínu na botě a nechtěný kroužek na prstě. Blondýn sebou zavrtěl a tiše zakňoural, začal přitom lehce otevírat oči. Měl pocit, že za ním přišel někdo z přátel, když ovšem spatřil kdo sedí vedle něj na posteli, úsměv mu poklesl a pleť zesinavěla. 

„Poď....půjdeme domů." oznámil klidně Evan a zvedl se. Nechtěl si připustit, že vypadal s tím úsměvem sladce, a že ho bodl osten viny, když zbledl ještě víc. „Jenže já..." Samuel se pomalu usadil a zadrhl se, jelikož se Evan prudce otočil a pozvedl obočí. „Co ty? Nějaký problém?" zeptal se a stáhl obočí, hned ovšem zmateně zamrkal, když Samuel sklopil pohled k zemi a se slzami v očích zamrkal. 

„Ne...žádný jen...asi mi to chvíli potrvá..." zašeptal blondýn přiškrceně a začal se zvedat. „Ven si času kolik chceš, stejně ještě musím podepsat papíry, že sem si tě vzal domů." pokrčil líně Evan rameny a sáhl po cestovní tašce. Zabalil a otočil se na Samuela, který se zatím pracně oblékl. „Tak dem." řekl a vyšel z pokoje. Samuel ho následoval jako spráskaný pes před popravou.