Zaslíbený (🍎)

8)

Šedovlasý muž znuděně procházel po svém domově a nasupeně oddechoval. Ten idiot co se nazýval jeho manželem měl být doma už přes tři hodiny! Ksakru chtěl si sním pohrát a uvolnit ten příšerný hlad po lidském těle. Nevadilo mu, že se mu jeho manžel brání všemi možnými způsoby, nezastavily ho ani bolavé vzlyky spolu se slanými slzami. Vždyť ani o nic nešlo... Pouze se udělat a jít spát.

 Pustil si televizi a rozvalil se na gauči, chvíli sledoval nějaký nudný film, než přepnul ze zvědavosti na zprávy. „Dnes kolem čtvrté hodiny odpolední se na ulici před mostem srazili dvě auta. Jedná o mladou řidičku ve věku dvaadvacet let. Druhým rodičem je mladý Samuel Eldis Madle-Owle. Podle svědků žena najela z vedlejší zatáčky, šlechtic stáhl vozidlo mimo vozovku a naboural do sloupu. Samuel je v tuto chvíli v nejbližší nemocnici, spekuluje se, že bojuje o život, bohužel nemáme bližší informace o něm ani jeho muži, který se zatím neobjevil. Madle-Owel svým jednáním zachránil ženě život, ta mu prý bude do konce života vděčná." otráveně zabručel a zvedl se.

 Jistěže, jeho manžel je natolik stupidní, aby provedl takovou blbost. Nechal Samuela Samuelem a vydal se za přáteli, na co se starat o někoho o koho se starají jiní?

 Tohle prazvláštní moto vedl celých čtrnáct dní co byl jeho manžel v nemocnici. Neobtěžoval se něčím tak hloupým jako je návštěva, stačilo mu, že za Samuelem chodí ten komorný a dvě služebné, plus ještě slyšel něco o jeho rodičích. 

„Fajn...takže kam se jede?" zeptal se svých přátel, když projížděl kolem ulice, kde se před necelým měsícem odehrála ona nehoda. „K nemocnici...potřebujeme navštívit Billovu báby." ozval se zrzavý chlapec a přitáhl si k sobě děvče po své levici. Blonďatý Bill lehce přikývl a podrbal se na zátylku. „Udělalo se jí špatně, tak jí máti vzala do nemocnice." pokrčil rameny a zadíval se z okna.

„Třeba by si mohl jít taky...navštívil by si Samuela." navrhla dívka s hnědými vlasy nadšeně. „Ani mě nehne...stačí, že musím na ten ksicht koukat doma." zavrčel a zaparkoval na parkovišti kousek od nemocnice. „Taky by tě nezabilo se k němu chovat jako člověk." zamumlal Bill, když vystupoval z auta. Evan si opovržlivě odfrkl a rozjel se domů, nic ho nebavilo, když neměl přátelé, se kterými by se podílel o různý blbostech. 

Samuel mezi tím zíral do stropu nemocničního pokoje a přemýšlel za jak dlouho bude muset zpátky do domu hrůzy, když se otevřeli dveře a dovnitř vešli, pro něj, tři cizí lidé. „Ahoj...neznáme nevadí. Já sem Elen." představila se s úsměvem mladá brunetka. „Tohle za mnou je můj přítel Tod a teplej kámoš Bill." zaculila se mile a pozvala se vedle něj na židli. „Já...jsem Samuel.... Samuel Eldis-" brunetka mávla rukou a zastrčila pramen vlasů za ucho. 

„My víme kdo jsi...Evan je náš kamarád...sme tu za tebou, protože sme tě chtěli poznat." blondýn sklopil oči a tiše si povzdechl. „Nejsem si jistý, jestli za to stojím...můj manžel jistě řekl vše potřebné." hlesl posmutněle a zavřel oči. „Ale kulový...Evan je zkažený výchovou svých rodičů...jinak není zlí." namítla Elen a poposunula se k posteli blíž. Samuel se nejistě ošil a ztěžka si sedl, už teď měl pocit, že to bude nepříjemná návštěva. 

Jak se ovšem ukázalo, povídalo se s nimi velmi příjemně, než se stočila konverzace na jeho vztah s Evanem. Bill okamžitě zalitoval, že cokoliv řekl. Samuel totiž zbledl a stáhl se emočně do sebe, oči zalila jakási mlha strachu a bolesti. „Ubližuje ti?" zeptal se tvrdým hlasem Tod a objal Elen kolem pasu. „Ani ne..." zalhal a zadíval se na nemocniční zem. 

„Zkus to znovu a bez lhaní." pobídl ho s lehounkým úsměvem Bill a opřel se lokty o postel. Samuel se trhaně nadechl a oči se zalili slzami, složil si hlavu do dlaní a tichounce vzlykl. „Nic pro něj nejsem...ani to dohodnutý manželství...sem jenom nedopalek na špičce boty, co sem tam ojede." zašeptal a schoulil se do klubíčka. „To mě mrzí... Nevíme jak bychom ti pomohly, Evan je prostě... Evan" hlesla Elen posmutněle a sklopila oči. 

„T-to nic...mám Juliuse...a Kate." smutně se usmál a setřel několik slz. Povídali si s ním minimálně dalších deset minut, než je začal všechny nahánět znuděný Evan. „To nic...jen jděte, já si stejně půjdu lehnout." omluvil se za ně a mile se usmál. „Zase se ukážeme." rozloučila se Elen a spolu s kluky zmizela za nemocničními dveřmi pokoje.