Zaslíbený (🍎)

39)

„Pane? Orlando ho už přivedl." Hlesl komorný, když nejistě zaklepal na dřevěné dveře pracovny. „Hned jsem dole Javiere..." Vydechl Louis a zvedl se z křesílka. Konečně... Konečně našel posledního z rodu Fun. Malý kluk. Kdo by to byl řekl, že po všech těch letech skutečně zůstane jenom tohle malé ustrašené dítě. 

„Prosím pustě mě... Prosím vám..." Louis dusivé vzlyky slyšel už z druhého patra, nebylo pochyb, že je Magnus více než vyděšený. Sešel až dolů a vytáhl ruce z černého ponča, naučil se ho nosit pro všechny případy, jelikož nikdy nevíte kdy je potřeba skrýt svou tvář. „Prosím Orlando pusť toho chlapce, není tu přece jako vězeň." Napomenul měkce urostlou gorilu se skoro dvoumi metry. Muž okamžitě poslechl a chlapce z náruče pustil.

 Magnus samozřejmě okamžitě začal couvat a hledat jakýkoliv únikový východ. Louis se lítostivě pousmál a rozešel se k brunetovi, který stále dokola jen zoufale prosil. „No tak. Chlapče... Poslouchej chvíli!" Vyjel ostřeji, aby ho začal Magnus poslouchat. Brunet přestal vydávat jakýkoliv zvuk, jen se lehce třásl a vzlykal. „Jsem Louis Magnusi. Louis Clinton Vuitton. Jistě znáš Evana že ano?" Usmál se mile a potěšeně zároveň, když chlapec zvedl oči ze země a drobet přikývl. 

„Jsem jeho strýc. Víš proč si tady Magnusi?" Zeptal se a z podřepu si prostě klekl, až příliš ho začínali bolet nohy. „Ne pane..." Šeptl brunet a natiskl si nohy ještě víc k tělu. „Si tu proto, aby ti nikdo neublížil. Si v nebezpečí a jenom já tě dokážu ochránit. Chvíli tu zůstaneš, než se o tobě dozví můj synovec. Pak si pro tebe přijde ano?" Chlapcovi oči se rozzářily svítivou nadějí. Tolik se bál, a teď mu prostě jen tak naprosto cizí muž v kápi sdělí, že je strýčkem muže, kterého si za tak krátkou dobu zamiloval. 

„Pojď...ukážeme ti pokoj co ty na to?" Zeptal se Louis, vytrhl tak Magnuse z přemýšlení, jestli je bezpečné mu věřit. Jenže, i kdyby nevěřil má snad jinou možnost? Kdyby na to přišlo dokáže ho zabít i ten pohublý muž v kostýmu komorného.

Opatrně se vysoukal na nohy a chytl Louise za nabízenou ruku. Do pokoje došli přitom v tichosti, ani jeden nepromluvil. Nepřišlo jim, že je to v tuto chvíli potřeba. „Kdyby cokoliv neboj se říct, Javier i kuchařka Dolores ti jsou kdykoliv k dispozici. Až budeš připravený si promluvit za někým dojdi, dovede tě ke mě do kanceláře." Rozloučil se a nechal ho v klidu. Magnus se usadil na postel a opět se rozvzlykal. 

Dá se vůbec připravit na rozhovor s mužem, který ho prakticky unesl?

 Přitáhl si nohy k tělu a mezi trhanými vzlyky přemýšlel, jestli by mu vyšlo, kdyby utekl. Třeba oknem! S novým nápadem se energicky zvedl z postele a přiběhl k oknu. Nebylo zrovna nízko, i tak se dalo přelést po parapetu dál od tohoto pokoje.

 Velmi opatrně vylezl ven a okamžitě se přilepil na zeď. Teď je to mnohem vyšší! Na chvíli zavřel oči, než se s těžkýma nohama dal do pomalého lezení po obvodu domu. Míjel zavřená okna i otevřené pokoje, přesto se nezastavil. Musel najít nějaké dobré místo, kde se dá slést dolů, jinak ho opět najdou a kdo ví co s ním udělají. Ze zamyšlenosti ho vytrhla prázdnota za zády. Další otevřené okno!

 Zavrávoral a automaticky se předklonit, jenže tam nebylo nic o co by se opřel. Zavřel oči a se zastavěným srdcem očekával, kdy spadne z té příšerné výšky dolů na zem. Na poslední chvíli ho ovšem chytili dvě paže a stáhly si ho k sobě do náruče. Magnus vyděšeně vyjekl a pevně se osoby chytil, teď je naprosto jedno kdo to je, co a ním udělá nebo proč to udělá. Žije! Nerozmázl se dole o dlážděný chodníček do zahrady. 

„garçon stupide! tu aurais pu te tuer !" Zavrčel zachránce a opatrně ho odtáhl od hrudi. Magnus se konečně ohlédl kdo ho zachránil od nepříjemného pádu, a ustrašeně zatajil dech. Javier se nepříjemně mračil až se mu vrásky okolo očí spojili do jednoho děsivého houfu. Magnus se sotva znatelně pokusil odtáhnout a zamrkal, aby rozehnal další slzy. 

„Musíš být opatrnější...co kdybych tě nechytil?" Hlesl Javier, teď už, starostlivě a odhrnul několik neposedných vlasů. Magnus vzlykl a přitáhl si nohy k roztřesenému tělíčku. „To nic... Si v pořádku? Neublížil sis?" Zeptal se a začal se pomalu zvedat. 

„Nic mi není pane..." Zašeptal Magnus nejistě a protřel si oči. „Dobře. Pojď, odvedu tě ke kanceláři, aby si byl co nejkratší dobu zmatený." Usmál se měkce a natáhl k němu ruku.