Zaslíbený (🍎)

45)

Evan měl upřímný strach z toho jak bude reagovat rodina. K jeho překvapení to oba brali starostlivě a otevřeně. Festus nabídl nejlepší doktory, nehledě na cenu, a Victoria se pokusila aspoň psychicky svého syna utěšit. Louis přiletěl z Francie za nimi na rezidenci a s nevinným úsměvem jim prostě sdělil, že tu musí nějaký ten den být, kvůli častému používání pasu. Chtěl být poblíž, i když hrozilo, že do rezidence přijde Victoria, Odit nebo Festus. 

„Jak to, že sem nikdy neslyšela o těchto rodech?" Zajímala se Mik už půl hodiny. Louis se s úsměvem zasmál a pohodil hlavou. „Nedá se říct, že by nás bylo moc, ale málo to taky není. Jde o to, že šlechtici o sobě nedávají vědět. Jistě znáš královskou rodinu v Anglii, ale jinak se Králové a šlechtici stáhly a postupně se staly obyčejnými lidmi s privilegiem čisté krve." Vysvětlil a otočil se na Magnuse který si smutně povzdechl.

„Takže si budu muset vzít nějakou princeznu?" Zašeptal, jakoby snad byla urážka nějaká taková dívka. „Podle pravidel ano. Jenže v dnešní době už některé rodiny přechází tu čistotu. Třeba když se podíváš na Evana a Samuela, jsou spolu pouze z dobré vůle rodiny. Dřív se ovšem vůbec neřešilo jak to děti vnímají. Dohodnuté manželství je záležitostí rodiny a to především rodičů, popřípadě těch nejstarších v rodu. Já se tomu taktéž nevyhnul, ale moje žena zemřela při porodu spolu s dítětem." Vysvětlil a lehce se usmál. Pravda. Nikdy neměl čas svou ženu milovat, ale nejspíš mu to ani nevadilo. Měl Evana a jeho výchova pro něj byla primárním cílem. 

Magnus sklopil smutně oči a přikývl. „Nemusíš se ale obávat.... Tvůj rod je prakticky neexistující, jelikož si se hmotně vzdal jeho viny." Ujistil ho mile a ohlédl se na Julia, který k nim mířil. Černovlasý komorný se lehounce uklonil na pozdrav a nasměroval pozornost na děti. „Evan se po vás shání... Prý by vám rád ukázal něco moc důležitého." Vysvětlil a narovnal se. Kdykoliv oslovoval Magnuse nebo Mik, používal Evanovo jméno, aby v tom neměli děti zmatek, přesto se teď cítil nesvůj, když takto oslovil svého pána před jeho strýcem. 

Oba dva s kývnutím odběhli a nechali je samotné. Julio se nejistě nadechl a zapřemýšlel se co teď dělat, cítil se poněkuď nesvůj, kdykoliv stál poblíž Louise. Vždy si ho totiž vybavil ve tmě nemocničního pokoje, jak se pomalu přibližuje s černou kápí na hlavě. „Jsou to moc milé děti..." Podotkl Louis, aby nějak začal hovor a postavil se vedle Julia. „To jsou pane... Starostové." Doplnil a mimoděk se usmál. 

„Smím na vás mít dotaz Julie?" Zeptal se lehce zvědavě muž, aniž by přerušil onu formaci stání v řadě. „Vy vždycky pane..." Hlesl Julio a několikrát nejistě zamrkal. „To hnědovlasé děvče s ostrým jazykem patří k vám?" Zeptal se s lehkým úsměvem, který ovšem Julio nemohl vidět. „Patří pane... Je to má přítelkyně." Odpověděl a sklopil oči k zemi. „Je moc krásná... Vybral jste si dobře, mohl byste jí ovšem jít otevřít. Už půl minuty zvoní a čeká." Odpověděl pobaveně a lehce se k Juliovi naklonil. 

Černovlasý muž nechápavě zamrkal a konečně začal vnímat netrpělivý zvonek. „Julio! Ty si mě ignoroval!" Nařkla ho na oko popuzeně a přitáhla si ho do milujícího polibku. „Promiň mi... Neslyšel jsem tě..." Přiznal a objal jí kolem pasu. „To nevadí... Hlavně že sem tu nevystála důlek." Mávla rukou a pozvala se dovnitř. „Kde máš Evana se Samuelem?" Zeptala se a zamířila do obýváku, kde většinou usedla a počkala v přítomnosti svého druha, na oba dva muže.

 Teď ovšem obývací pokoj obýval někdo velmi pěkný, důstojně sedící a natolik ladně vypadající, že se Kate na okamžik zadrhl dech. Nečekala návštěvu... Julio jí většinou řekl, když někdo byl na rezidenci v její naplánovanou návštěvu, aby ze sebe neudělala blbku. „Zdravím Kate..." Pozdravil Louis mile a postavil se. Brunetku překvapila výška, kterou Louis oplýval, i řádné rysy ve tváři. Dokonalý sestřih našedlých vlasů a černé pončo, které kupodivu ladilo s formálním oděvem pod ním. 

„Jsem to nezdvořilý... Louis Clinton Vuitton k vašim službám." Představil se s lehkou úklonou, když k ní přišel, a políbil jí hřbet ruky. Kate se zmateně ohlédla na Julia, který jen stál s ublíženým výrazem a mlčel. Co taky mohl dělat? Louis byl členem rodiny ve které sloužil, i když byl blízkým přítelem Samuela, nic to neměnilo, že ho blonďáček nezaměstnávál. 

„Těší mě... Asi. Kate Mosso." Představila se lehce a ustoupila k Juliovi. Louis se pousmál a vydal se zpátky ke stolku. „Nedáte si se mnou oba čaj?" Zeptal se a pozvedl konvičku plnou jahodového čaje. Kate zamrkala a pomalu se s Juliem usadili na gauč. Mohli snad odmítnout? Ani jednomu to nepřišlo zrovna slušné, proto teď seděli a upíjeli z čaje s neskrytou nejistotou. Louis ovšem nevypadal, že by to nějak řešil.  

„Nejste moc výřečná Kate.... V nemocnici jste působila velmi starostlivě a upovídaně." Usmál se lehce Louis a přehodil si nohu přes nohu. Tihle dva se mu zdáli jako velmi zajímavá zábava, třeba by mohl zkusit co v nich je.