Zaslíbený (🍎)

30)

Nešlo ani popsat jak nudná vánoční akce to byla, Evan sice rád využil možnost tančit se svým manželem, jenže to nedokázalo vynahradit ty nudné řeči o tom, kde kdo koupil tohle a tamten zase toto. Když pak došli domů, oba dva neváhali, aby se svalili na postel. 

„Nenávidím tyhle akce..." Vydechl Samuel znaveně a přitulil se ke smějícímu Evanovi. „No jo no...ještěže se můžeme sem tam vymluvit na různé blbosti." Vydechl šedovlasý muž a objal blonďáčka kolem pasu. Samuel tiše zavrněl a schoval se do pevného objetí. 

„To je fakt.... Mám ovšem obavy, že se té silvestrovské noci nevyhneme...mimochodem všiml sis Victorie? Jak na mě celou dobu koukala?" Hlesl nejistě blonďáček a zavřel oči. Evan si smutně povzdechl a zabořil nos do načechraných vlasů. Jistěže si všiml chování své matky. Celý vánoční ples po Samuelovi házela vražedné pohledy a nasupeně oddechoval nad smaragdovým náhrdelníkem, kterým svému manželovi nejen ukázal úctu, ale také svou náklonnost.

„Všiml...nejspíš byla popuzená...když se s tátou pohádá vždycky se takhle tváři." Vymluvil se s lehkým úsměvem a pustil blonďatého aristokrata z obětí. „Nevím proč je taková...ale když si byl nemocný vadilo jí, že se o tebe starám... Dělá mi to starosti, ale nezatěžuji se tím... A byl bych rád kdyby si se nezatěžoval ani ty." Usmál se mile a pozvedl jemně Samuelovu hlavu. Blonďáček se na něj zadíval svýma zeleno-oranžovýma očima a drobet přikývl. Nerad si dělal nepřátele a Victoria vypadala, že je jeho nepřítel už dávno. 

„Pojď sem ty moje hromádko starostí." Usmál se lehce Evan a přitáhl si Samuela na klín. „Ona nikdy nekoukala na to jak vnímají její pohledy ostatní. A abych byl upřímný nikdy se ke mě nechovala jako ostatní mámy... Mám pocit, že mě měla jenom aby s ní táta zůstal." Povzdechl si sklíčeně šedovlasý muž a sklopil hlavu ke svým rukám do klína. „Takhle na to nekoukej...jistě měla důvody svého chování." Napomenul ho měkce Samuel, jelikož pro něj byla úcta k rodičům něco posvátného. Evan lehce přikývl a opět s blonďáčkem uložil. „Já ovšem nejsem jediný kdo si dělá starosti že ano?" Zeptal se klidně, jakoby předem znal odpověď. Evan zavrtěl hlavou a zavřel oči. 

„Jde o Magnuse... Když za mnou a Kate přišel s pláčem řekl mi, že od rodičů neutekl.... Někdo je pronásledoval a donutil je utéct sem do států..." Začal unaveně. „Prý jeho maminka hrozně křičela a tatínek prosil, když je někdo chytil... Bál se že mu odejdu i já..." Samuel stáhl obočí a zapřel se o loket. „Myslíš, že je to něco zlého?" Zeptal se starostlivě. „To nevím.... Jen z toho mám obavy, jelikož je ten chlapec příšerně vystrašený, kdykoliv praskne větvička bez jeho vědomí." Samuel se přitiskl k Evanovi a natočil si ho obličejem k sobě. 

„Bude v pořádku neboj...centrum je hlídané a plné kamer." Ujistil ho mile a pomalu si ho přitáhl do rozptylujícího polibku. Evan se nenechal pobízet dvakrát a přitiskl se na nabízející polštářky s hladovou touhou. Cítil se tak nenasytný, jen co mu bylo umožněno nárokovat si malinové polštářky, chtěl zkusit jestli by ho Samuel nepustil ke svému tělu. Nepotřeboval s ním zatím spát, na to si pořád dost uvědomoval co provedl, chtěl ovšem vědět, jestli by se nemohl aspoň dotknout teplé kůže v barvě sněhu.

 Pohladil ho přes tričko po boku a podstrčil první prsty pod lem. Čekal, že ho třeba Samuel plácne nebo mu prostě řekne, ať toho nechá, jenže on při uvědomění co se děje zprudka přerušil polibek, a nehledě na konec postele, doslova odjel do rohu místnosti. Oči překvapeně třeštil na nic nechápajícího Evana a ruce tiskl na místo, kde ještě před chvílí spočívala skoro celá ruka. Nic neslyšel, v uších mu hučelo zároveň se srdcem, které agresivně bušilo do žeber a oči se zalévali slzami, při vzpomínce, kdy se ho takto naposledy manžel dotknul. 

Evan pomalu slezl z postele a klekl si před Samuela, v zoufalé prosbě o odpuštění za tak hloupý nápad. „Sammy?" Šeptl a opatrně natáhl ruce k uslzeným tvářím. „Promiň mi, já...tohle sem nechtěl..." Vydechl a přitáhl si blonďáčka na hruď. „Že mi už neublížíš?" Zašeptal sotva slyšitelně Samuel a pevně uchopil Evana za triko. „Ne. Už nikdy Sammy... Nikdy ti už vědomě neublížím slibuju." Vydechl co nejzřetelněji a vzal ho do náruče, odnesl ho do postele a ulehl z druhé strany. 

Samuel zamrkal a unaveně vydechl, tohle vidět opravdu nechtěl. Nechtěl se už šťourat v bolesti a křečích, kdykoliv se ho Evan dotkl s jedinou hladovou myšlenkou v hlavě. „Promiň..." Šeptl po chvíli ticha, kdy Evan málem usnul. „To nic...neměl jsem zkoušet tvojí trpělivost..." Namítl šedovlásek chápavě a jen se k němu přitulil. Blonďatý aristokrat zavřel oči a zapřemýšlel se.

 Bude někdy opět schopný nabídnou se svému manželovi?

 Nebo prostě zůstanou u polibků, něžného laskání a mazlení?

 Netušil, doufal ovšem že Evan neztratí trpělivost s ním být a nevrátí se ke své staré metodě přivlastnění.