Zaslíbený (🍎)

19)

Evan se opravdu snažil, minimálně to tak Samuelovi přišlo. Nebylo by chvíli, kdy se neptal jestli něco nepotřebuje, nestaral se o jeho pohodlí nebo nevymýšlel nějakou společnou aktivitu, aniž by se ho dotknul. Samuelovi bylo svým způsobem smutno, když se ho totiž šedovlasý muž dotýkal cítil aspoň nějaké teplo, i když nepříjemné. Přesto se celé tři dny v jeho blízkosti nenudil, když totiž nešli do kina na nějaký film, jen se procházeli po městě nebo trávili čas v centru. 

Dnes se ovšem blonďatý aristokrat necítil na žádnou aktivitu, tělo měl těžké a oči ještě těžší. Byla mu příšerná zima a zároveň spalující teplo. Vstát ovšem musel a musel to udělat co nejdřív, jelikož se předchozí den s Evanem domluvili na procházce po odlehlém parku, kde měli údajně žít pár skoro vyhynulých ptáků. „Dobré ráno Sammy... Jak se ti spalo?" zeptal se Evan, když se konečně dostal do jídelny. „Spalo se příjemně děkuji...co ty?" optal se nazpátek a lehce upil z teplého čaje, hned ovšem stáhl obličej do bolavého gesta.

„Si v pořádku? Nevypadáš moc zdravě..." vydechl Evan ustaraně a stáhl obočí. „Já nevím...jen mě trochu pálí krk...nejspíš je podrážděný." pokrčil rameny Samuel a pokusil se normálně najíst. „Sammy tohle není jen podrážděný krk...potíš se a si bílý jako stěna." namítl Evan vážně a postavil se, přešel k blonďáčkovi, a aniž by řešil nějakou smlouvu s dotýkáním, mu položil na čelo ruku. 

„Si jako rozvařená pec... Musíš mít minimálně 39,40." zhrozil se a rychle mu mávl aby šel. „Půjdeš si lehnout, zavolám doktora, dostaneš paralen a uvidíme co s tebou." začal vyjmenovávat postup a rychle si to kráčel ke schodům do druhého patra. „Evane...." šeptl Samuel poprvé od svatby jeho jméno a pomalu se podél futer svezl na zem. Cesta sem byla nadlidský úkol, už jen představa dalších kroků byla bolavá. 

„Co se děje?" zeptal se nechápavě šedovlasý muž, kterého ohromilo, jak krásně jeho jméno z manželových úst zní. „Já... nemůžu." šeptl a zavřel oči. Skutečně to nikam nešlo, i kdyby místo nového Evana stál starý, a s nadávkami ho nutil, nedokázal by ztěžklá víčka rozlepit a nohy donutit ke kroku. Šedovlásek chápavě vydechl a rychle se k unavenému muži vrátil. Položil mu ruku na záda a druhou pod kolena, vzal ho do náruče a zamířil do ložnice. 

Samuel si opřel hlavu a chytl se Evana kolem krku. „Už bude dobře neboj..." ujistil ho mile, když ho balil do peřiny, aby mu nebyla zima. „Přinesu ti prášky a zavolám doktorovi." Samuel lehce přikývl a schoulil se do klubíčka, ve snaze udržet si u sebe co nejvíc tepla. 

Než přijel doktor seděl Evan u klepajícího klubíčka zimy, hladil ho ve vlasech a konejšil zimu. „Váš manžel má agresivní chřipku...je to nějaký nový druh, který se objevil před necelým měsícem. Teploty půjdou do vysokých čísel, kašel a je možné, že bude i zvracet... Kdybyste chtěl můžu ho vzít do nemocnice. Postarají se o něj dokud mu nebude lépe." navrhl doktor a pohodil taškou v ruce. Věděl co se o nich psalo a byl by raději, kdyby mladý aristokrat dostal řádnou péči, kterou ve svém stavu potřeboval. 

„To je v pořádku... Postarám se o Sammyho jak jen bude potřeba." usmál se lehce Evan, aniž by mu došlo na co doktor naráží. Samuel sklopil oči a tichounce si povzdechl, on na rozdíl od šedovlasého muže pochopil o co se doktor snaží. „Jistě je to jen na vás....jen podotýkám, že se možná nevyspíte." řekl a sbalil si věci. 

„To nevadí... Otec vždycky říkal, že je lepší domácí prostředí, než nemocnice." pokrčil rameny Evan a odhrnul Samuelovi několik neposedných pramenů z očí. Doktor se podíval na Samuela a mlčky si vyžádal jakýkoliv signál z jeho strany. Blonďák se usmál a párkrát mrkl.

„Budu v pořádku nebojte doktore." hlesl co nejhlasitěji a unaveně si povzdechl. Muž váhavě přikývl, že rozumí, rozloučil se a odešel.

„Co to mělo znamenat?" zeptal se nechápavě Evan a zvedl se. „Jen ujištění, že mě po zabouchnutí dveří nezavřeš do sklepa." zamumlal Samuel a zavrtal se do peřin.