Zaslíbený (🍎)

35)

Jedna. 

Dva.

 Tři.

 A nic, stále kolem sebe měl tmu a nepříjemný chlad. 

Proč nic nevidí? Kde se to nachází? Věděl, že je vzhůru, slyšel kolem sebe zvuky a dokázal lehounce hýbat prsty, přesto víčka byli něco neuvěřitelně těžkého a nemožného zvednout. Když se mu to konečně povedlo bylo kolem něj pro změnu moc světla. Všechno pálilo do očí a svítilo jasněji, než by mělo.

Ztěžka vydechl a rozhlédl se po místnosti, kde ležel. Nemocnice jistěže, kde jinde by to tak nesnesitelně páchlo dezinfekcí. Chtěl zvednout ruku, že si aspoň trochu promne oči, a zjistil tak dvě důležité věci. V levém předloktí má hadičku s výživou, a na hlavě bílí obvaz. Absolutně netušil jak se ocitl v nemocnici, poslední co si pamatoval byl rozhovor se svou milou.

 Nějakou dobu jen ležel a zíral na strop, než se pomalu posadil. Všiml si tak spící Kate v křesílku a nějaké postavy v rohu místnosti. Nejistě se na ní zadíval a poposedl. Dle stavby těla se jednalo o muže, jenže kvůli kápi na hlavě nedokázal rozpoznat nic jiného. 

„Zahrada plná růží." Šeptl muž s naprostým klidem a o několik kroků přistoupil k lůžku. Julio zpanikařil a v zoufalém kroku zazvonil na sestru. „Ať přijde do zahrady plné růží..." Řekl ještě cizinec, než spěšně utekl z pokoje. 

Kate vyplašeně vyskočila z křesla, když jí vzbudil panikařící partner a zvonek. „Julio!" Křikla a pevně chytla černovlasého muže za ramena. „Kate...Kate, někdo tu byl, někdo...on." Brunetka nechápala o co se Julio snaží, přesto ho nepouštěla, i když přispěchala sestra. Žena položila několik prášku na stolek a opatrně chytla Juliovi rameno. 

„Pane Robrtsi uklidněte se prosím..." Hlesla naléhavě a zvedla oči ke Kate. „To vy jste zvonila?" Zeptala se a sáhla po prášcích. „Já ne...vzbudila jsem se, až když panikařil." Vysvětlila a prohrábla černé kadeře. „Julio co se stalo? Kdo tu byl?" Zeptala se ho, když se tolik vyděšený dech uklidnil. „Já nevím...neviděl jsem mu do tváře..." Šeptl a zavřel oči. Věděl, že by se měl Kate pustit a lehnout si, jenže se mu líbilo jak ho drží, hladí ve vlasech a konejší. 

„To je v pořádku pane Robrtsi, některé prášky toto způsobují. Po otřesu mozku holt reagují jako halogeny." Řekla s klidem sestra a podali mu hrstku prášku. „Odpočiňte si, kdyby cokoliv zazvoňte." Řekl na rozloučenou a odešla. 

„Vím co sem viděl..." Namítl Julio, když se dveře zabouchli. „To teď neřeš ano? Já ti věřím, ale ve dvě ráno moc nevymyslíme." Namítla měkce Kate a pohladila palcem Julia po tváři. Černovlasý muž lehce přikývl a na posteli se posunul. „Půjdeš za mnou, nebo raději preferuješ tvrdé křeslo?" Zeptal se mile a nazvedl nemocniční deku. „Za tebou kdykoliv." Zašeptala Kate, zatímco si k němu lehala. Oba věděli, že je ta postel příliš malá, než aby se tam vešli s nějakým extra prostorem, přesto se uvelebili a ještě usnuli.

 Hned ráno zavolali na rezidenci Samuelovi, aby se oba co nejrychleji dostavili, Julio vypadal, že už nemůže nadále čekat. „Julio! Jak se cítíš?" Zavýskl nadšeně Samuel, že je jeho přítel jaksi tak si v pořádku, a pevně ho objal. „Co se stalo? Kate nám toho moc říct nechtěla..." Zeptal se Evan a opět se postavil za sedícího Samuela. „Někdo tu byl...v noci. Vzbudil jsem se a...nějaký chlap tu stál. Chtěl aby někdo přišel do Zahrady plné růží." Vydechl Julio a pevně uchopil Kate za ruku. Evan překvapeně vydechl a několikrát zamrkal. 

„Si si jistý?" Ujistil se přiškrceně Evan a stáhl obočí. „Přísahám že nelžu mladý pane... Ta sestra sice tvrdí, že za to mohou prášky, ale nevěřím tomu. Ne když mi nějaká zahrada nic neříká." Přitakal s pevným hlasem a poposedl. „To ani nemůže... Zahrada plná růží, je pojmenování pro strýčkovu zahradu ve Francii. Byla tam plno květin, ale růže vždy byli nejvíc vidět a cítit. Byl tam klid, oba jsme to tam milovali." Vysvětlil Evan posmutněle a lehce stihl Samuelovi ramena. 

„Co to znamená pro nás?" Zeptal se blonďáček s jakýmsi náznakem vědomí, že poletí do Francie. „Víte že je to vcelku nebezpečná záležitost? Jen tak se sbalit a odletět na rezidenci muže, který má být mrtvý, díky informaci od nějakého pofidérně vypadajícího frajera?" Zamračila se Kate, které se vůbec nelíbilo uvažování obou mužů. Věděla, že Evana nezastaví pokud na to přijde a Samuel ho bude následovat, už jenom kvůli své výchově a přísahu manžela chránit v dobrém i ve zlém. Nechtěla o svého blonďatého bratříčka přijít kvůli naivitě, že se stane něco dobrého.

 „Vím že je to risk...ale jinou možnost nemáme. Jestliže si ten muž dal práci a dostal se až sem, znamená to, že s námi chce mluvit v celku naléhavém duchu. Navíc. Kromě mě a strýce nikdo nevěděl jak jsme pojmenovali onu zahradu. Buď je to past nebo znamení. Tak jako tak, já tam poletím." Rozhodl Evan, bez možností námitek a uhnul pohledem, od Samuelova skenujícího výrazu. 

„Je ti jasné, že tě nenechám samotného letět někam mimo zemi, kvůli možné zprávě o něčem novém?" Zeptal se Samuel s klidem a postavil se. I kdyby chtěl Evan protestovat, nehodlal couvnout a čekat doma jak to dopadne.