Dotknout se dna ✓

4. kapitola

Jejich rty do sebe zapadly nádherně a jejich váhavé otírání o sebe nemělo dlouhé trvání. Kai totiž téměř okamžitě polibek prohloubil, když skousl Andreasovi ret a vyžádal si vstup do jeho úst. Zapojili jazyky a téměř hltali ústa toho druhého, což začalo do Kaiova těla přenášet neskutečnou horkost.

Posadil se Andreasovi na klín, aby se k němu nemusel naklánět v tak nepohodlném úhlu a rukou se opřel o jeho hruď. Vnímal, jak si ho druhý muž přitáhl za zátylek, zatímco se od sebe neodtrhli ani na milimetr.

Takhle odvážný snad ještě nikdy nebyl, a tak se musel po chvíli odtáhnout, aby se trochu vzpamatoval, protože toho na něj bylo hodně. Prudce dýchal a horko už cítil nejenom ve tvářích. Litoval, že nepil trochu víc, protože by pak tohle všechno bylo o něco snazší.

Andreas taky dýchal o něco rychleji, ale dokázal se sebrat dřív a s úsměvem řekl: „Přeberu si to tak, že taky líbáš kluky."

„Obvykle ne na druhým náhodným setkání, ale jo."

Zůstal sedět Andreasovi na klíně, což už mu nepřišlo tak divné, když si ho tam druhý muž za bok přidržoval, a díval se mu do očí. Ještě jednou se při tom zamýšlel nad tím, jestli chce tohle vážně dělat. Okamžitě si vzpomněl na to, jak byl poslední dobou ve stresu a jak byl naštvaný na šéfa jenom proto, že kvůli práci nemůže vidět Andrease. Sice ho chtěl tehdy vidět za účelem, aby se spřátelili, ale tohle bylo možná lepší, než se s ním jenom přátelit. Ne, určitě to bylo lepší.

Chtěl na chvíli nemyslet a uvolnit. Potřeboval se po dlouhé době zase někomu poddat.

Naklonil se k Andreasovi pro další polibek, aby se utvrdil, že činí správně.

Chutnalo to moc dobře.

Udělal to tedy znovu, a pak znovu.

Seděli s Andreasem u stolu, udýchaně si kradli polibky a rukama přitom opatrně prozkoumávali tělo toho druhého. Kai přejížděl Andreasovi po hrudi, zatímco Andreas ho hladil po zádech a putoval postupně rukou výš, až mu vjel prsty do vlasů.

Když se nad tím nezamýšlel a prostě to nechal plynout, zjišťoval Kai, že je to vážně osvobozující.

„Poslouchej, už jsem tady docela dlouho," řekl tiše Andreas, když se rozpojili z polibku. „Asi bych šel domů, kdybys... Co bys na to řekl, kdybych tě pozval k sobě?"

Tenhle vývoj událostí byl Kaiovi tak nějak jasný od chvíle, co začal Andrease líbat, a počítal s tím. Proto teď, když byl dotázán, už o svém rozhodnutí ani nepřemýšlel. Na Andreasově klíně a s jeho rukama na svých bocích stejně nebylo to nejlepší místo na racionální úvahy. Nechal to horko, které cítil, aby mu prostoupilo celý tělem, a prostě kývl.

Andreas se usmál. „Jenom dám Jarrettovi vědět, že mizím."

Vstal a propletl se davem až ke svému kamarádovi, Kai se držel kousek za ním. Slyšel jen, jak Andreas křikl: „Jedu domů!"

Víc se s tím nezdržoval a prostě společně vylezli před klub, kde jim Andreas zavolal taxíka.

~°°°~

Auto je hodilo přímo před Andreasův dům, který měl horní patro a vlastní zahradu. Když to Kai uviděl, zůstal chvíli zírat.

„Páni," vydechl. „Neřekl jsi mi, že jsi bohatej."

Zasmál se. „Zase tak bohatej nejsem, mám to na hypotéku. Tak pojď dovnitř."