13. kapitola

152 20 2
                                    

Andreas otevřel oči a převalil se na druhý bok. Chtěl si přitáhnout deku blíž a ještě spát, ale pak si uvědomil, že je v Kaiově ložnici. Posadil se, jen aby rychle zjistil, že tady něco schází. Kai.

Nemusel dlouho přemýšlet, kam šel, protože k němu vzápětí dolehly tóny harfy. Usmál se.

Oblékl si alespoň boxerky, a pak se vydal za Kaiem do obýváku. Snažil se našlapovat tiše, aby ho nevyrušil a mohl tak co nejdéle poslouchat tu příjemnou melodii. Hrál jinak než včera. Kdyby to měl Andreas nějak pojmenovat, řekl by, že to včera bylo více spontánní. Dnes se zdálo, že hraje něco, co má naučeného.

Andreas se zastavil ve dveřích a chvilku ho pozoroval. Vypadal daleko uvolněnější, když si myslel, že je sám. Světlé vlasy mu lehce spadaly do obličeje a jeho prsty ladně tančily po strunách. Andreasovi vlastně nikdy předtím nedošlo, jak je má dlouhé. Hádal, že je to při hraní výhoda. Ze všeho nejvíc mu teď připomínal výjev odněkud ze starověkého Řecka.

Najednou otevřel oči a na Andrease se upřel pár světle-modrých duhovek. Kai přestal hrát.

„Promiň, nestojím tu dlouho," omlouval se. „Nechci dělat perverzáka, jen jsem tě chtěl poslouchat."

Kai se na něj podíval lehce starostlivě. „Ty promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."

„Blázníš?" Pousmál se. „Lepší probuzení jsem si přát nemohl.
Co to bylo za skladbu?"

„Část Mozartova koncertu pro harfu," odpověděl Kai. „Ale pochybuju, že ti to něco řekne." Na chvíli se odmlčel. „Takhle vyspáváš běžně?"

Pokrčil rameny, ale trochu se za svoje vyspávání zastyděl. „Znáš to, nepotřebuju být brzo v práci."

Kai se pousmál. „Chvilku byla zábava dívat se na tebe a tulit se, ale pak jsem se začal nudit."

„Přišel jsem o sprchu, co?" zeptal se trochu zklamaně, protože si teď vzpomněl, co mu Kai včera slíbil.

Zavrtěl hlavou. „Slíbil jsem ti společnou sprchu, tak ji dostaneš. Pojď," vyzval ho.

Zvedl se a vydal se směrem do koupelny. Nutno podotknout, že stále pouze v krajkovaném prádle, a Andreas při pohledu na něj nasucho polkl. Způsob, jakým ta věc zvýrazňovala jeho zadek, by měl být nelegální.

Andrease donutila pousmát se vzpomínka na včerejší večer. Kai byl prostě úžasný a s jeho pobízením se Andreas pro tuhle hru rychle nadchnul. Líbilo se mu, když před ním klečel. Přesto mu ale nepřišlo zrovna přirozené ho jen tak uhodit. Potom ale musel uznat, že spoutaný a vzdychající je přímo nádherný.

„Musím přiznat, že jsem byl ohledně těch tvých návrhů do postele trochu skeptickej," promluvil Andreas konečně o tom, co mu zaměstnávalo mysl, „ale včerejšek byl prostě dokonalej."

Kai se usmál. „Dost rychle ti ta role sedla."

Svlékl si i poslední kousek oblečení a Andreas musel potřást hlavou, aby si uvědomil, že má přestat zírat a svléct se taky.

Vlezli spolu do sprchy a Kai pustil vodu.

„Skoro bych ti nevěřil, že jsi něco takového včera zkoušel poprvé," pokračoval Kai. „Přirozený talent?"

Andreas se podíval stranou. „Možná, ale jenom možná, jsem se podíval na nějaký videa."

Kai se zasmál. „Kdybys někdy potřeboval doporučení, stačí říct."

Jemně Kaie chytil za boky a navedl ho stranou, aby se mohl sám taky pořádně dostat pod vodu. „Teď už mi stačí jenom tvoje zhodnocení."

Kai protočil oči. „Neříkej mi, že jsi z těch chlapů, co potřebujou po sexu slyšet, jak byli dobrý."

Dotknout se dna ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat