Dotknout se dna ✓

35. kapitola

Ráno odcházel od Andrease do práce celý rozzářený. Klíč od jeho domu si hned připnul ke svým klíčům, a teď každou chvíli kontroloval, že je má stále v kapse. Dnes sice po práci asi půjde do svého bytu, ale Andrease měl určitě v plánu brzy navštívit.

V práci bylo všechno jako obvykle a Henry ani slovem nepřipomněl včerejší události. Choval se ke Kaiovi zkrátka tak jako dosud a to světlovlasému udělalo ohromnou radost. Šli spolu i na oběd, tak jak byli zvyklí, a povídali si o všem možném, ale Henry mluvil hlavně o Abi. Kai to téma vítal, protože si jednak pořád nepřipadal jako u výslechu a jednak slyšel, že je jeho kamarád opravdu šťastný.

Jejich klidné povídání přerušilo už asi druhé cinknutí oznámení na Kaiově mobilu. Myslel si, že je to Andreas, protože mu zase tolik jiných lidí nepsalo, ale když zapnul displej, zjistil, že zprávy nejsou od jeho přítele. Vlastně byly od někoho, od koho už dlouho zprávu nedostal.

Asi se musel tvářit hodně zaraženě, protože se na něj Henry starostlivě obrátil. „Děje se něco?"

Potřásl hlavou. „Máma," zamumlal.

„Co chce?" zajímal se Henry a naklonil se blíž.

„Nevím, vydrž."

Odemkl telefon, aby si mohl obsah zpráv přečíst, a natočil displej tak, aby na něj viděl i Henry. On věděl, jak se věci mezi Kaiem a jeho matkou mají, a tak Kai jeho přítomnost vítal.

Ahoj, Kaii, nechtěl bys přijet za námi oslavit Amyiny narozeniny? Aspoň na večeři s námi a Georgem. Amy tě tady hodně chce.

Henry pozvedl obočí. „Tvoje ségra už bude mít zase narozky?"

„Už to tak vypadá." Pokrčil rameny Kai.

Svou rodinu navštívil naposledy před rokem. Právě na Amyiny narozeniny. I tehdy to byla hlavně jeho sestra, kdo na jeho účasti trval. S matkou se Kai neměl moc potřebu bavit. Sice už spolu nějak vycházeli, ale i tak se Kaiovi lépe žilo přes půl světadílu daleko.

Jestli mě tam chce Amy, proč mi píšeš ty a ne ona? napsal.

Asi ti taky napíše, ale večeře bude u nás, tak jsem tě chtěla pozvat.

Kai s hlasitým povzdechem zastrčil telefon zpátky do kapsy, a pak si podepřel tvář dlaní. Nevěděl, co má dělat. Matčino pozvání by neváhal odmítnout, ale když o něho stála Amy, chtěl přijít kvůli ní. Nechtěl se ale odsoudit ke společné večeři s matkou a jejím přítelem. A pravděpodobně i přespání a v jejich bytě.

„Co budeš dělat?" zeptal se Henry.

„Ještě nevím. Teď to nech být," poprosil ho. Chtěl se ještě alespoň v klidu naobědvat, než bude řešit další problémy.

~°°°~

S Henrym dojedli, a pak se vydali na cestu zpátky do práce. Zrovna přicházeli k budově, ale než stačili vejít dovnitř, začal Kaiovi zvonit telefon. Na displeji svítilo jméno Amy.

„Za chvilku tě doženu," řekl Henrymu a poodešel kousek dál od vchodu, aby hovor přijal.

„Ahoj, děje se něco?" začal neutrálně.

Ahoj, Kaii. Nic na mě nehraj, vím, že ti máma už psala, začala jeho sestra. Prej jsi nebyl moc nadšenej. Já vím, že ty rodinný setkání nemusíš, ale fakt by ses nestavil? ptala se prosebně. Vždyť tě vidím hrozně málo.