Dotknout se dna ✓

43. kapitola

Musel Andrease chvilku přemlouvat, ale nakonec jel Kai do Riviéry s ním. Andreas mu neustále opakoval, že všechno zvládne, ať si jede domů odpočinout, ale Kai chtěl jet s ním. Andreas tu pro něj byl po celou dobu návštěvy u rodičů a teď byla řada na něm, aby mu to oplatil.

Když se taxíkem dostali před klub, právě odtamtud odjížděla sanitka. Na chodníku tam na ně čekal Jarrett.

„Je to hodně vážný?" zajímal se hned Andreas.

„Asi stejný jako minule," odpověděl Jarrett. „Bude v pořádku, ale musí si teď chvilku pobýt v nemocnici."

Andreas přikývl a rychle se rozhlédl kolem. „Kde je Christian?"

„Uvnitř," odpověděl Jarrett s ukázáním za sebe.

Andreas na nic nečekal a rychlou chůzí se vydal přesně tam. Kai s Jarrettem mu sotva stačili.

Kai byl lehce v obavách, co chce Andreas dělat. Z jeho telefonátu totiž pochopil, že Christian je zřejmě tím, kdo v tomhle případě pochybil. Sice ho neznal, ale už jen s tím jménem neměl zkrátka spojované dobré vlastnosti. I když samozřejmě věděl, že soudit lidi na základě jména je úplný nesmysl. Poslední člověk jménem Christian se na něm ale značně podepsal.

Uvnitř v klubu stále hrála hudba, ale už jen tlumeně. Pár lidí tam tancovalo, ale návštěvnost byla na obvyklé poměry nízká. To mohlo být dost dobře způsobené tím, co se tu před chvíli odehrálo.

Andreas přešel k muži stojícímu nenápadně v rohu místnosti, a když na něj pohlédl i Kai, srdce mu nejspíš vynechalo pár tepů. To nebylo možné. Ne, to přece nebylo možné. On tu nemohl být. Ne u Andrease.

Díval se, jak jeho současný partner mluví se svým zaměstnancem, Kaiovým bývalým parnerem, a netušil, co by měl dělat. Jít tam rozhodně neplánoval, to bylo jasné. Nechtěl ani nemohl. Už ho nechtěl nikdy znovu vidět, ale teď tu stáli v jedné místnosti.

Ironie osudu, nejspíš. Jak to, že to ani jednomu z nich do teď nedošlo. Chtěl se alespoň pokusit odhadnout, co si s Andreasem říkají, ale Chris se na něj najednou podíval. A nevypadal u toho ani překvapeně. Zkrátka se podíval, a pak na Kaie ještě s úšklebkem mrkl.

Tak to ne. Tohohle se účastnit odmítal. Znovu už se jím k ničemu donutit nenechá. Obával se ale, že není tak silný. Když šlo o Chrise, pokaždé to skončilo katastrofou, a tak rychle utekl na záchody.

Připadal si jako hlupák a hlavně strašpitel. Vážně se právě před svým ex schovával na záchodě? Nic jiného mu ale nezbývalo. Třásly se mu ruce, zrychlilo se mu dýchání a on se usilovně snažil uklidnit, ale nedařilo se.

Jak dlouho Chris ví, že sem Kai chodí? Kolikrát už ho tady pozoroval? Ví, že je teď s Andreasem?

Tolik otázek a na žádnou z nich neznal odpověď. Střelil rychlým pohledem do zrcadla a až tehdy si uvědomil, jak vlastně vypadá. Sice byl pořád unavený po cestě, ale při běžném pohledu to v jeho tváři nebylo poznat. Netekly mu slzy, netvářil se děsně vyděšeně. Vypadal zkrátka normálně. Daleko sebejistěji, než si kdy představoval, že to při opětovném setkání s Chrisem dokáže.

Uvědomil si, že je to takhle správně. Už nemá s Chrisem nic společného. Rozešli se. Jsou dva dospělí, na sobě nezávislí lidé. Chris nad ním nemá žádnou kontrolu. Může se tam prostě vrátit zpátky a oplatit mu pohled. Nemusí si s ním ani mluvit. Stačí jen to, že tam bude stát, aby mu dal najevo, že se jím do ničeho zatáhnout nenechá. A hlavně aby mu dal najevo, že už šel dál. Je teď jinde a na daleko lepším místě.