Dotknout se dna ✓

30. kapitola

Ráno si Andreas ke Kaiovu velkému údivu přivstal, aby ho mohl odvézt do práce. Kai ho několikrát přesvědčoval, že klidně pojede zase hromadnou dopravou, ale byla pravda, že když pojedou autem, bude si moct chvilku přispat, a tak se nechal přemluvit.

To ráno musel ovšem také strávit nemalou chvíli před zrcadlem, aby si vybral vhodné oblečení, které zakryje všechny stopy po jejich víkendových aktivitách. V tom už byl ale za ty roky zkušený. Stačilo si vzít dlouhé rukávy, případně košili s límečkem. Andreas byl navíc rozumný a chápal, proč mu nemá dělat značky na viditelných místech, takže neměl tolik práce.

„Proč musíš vstávat tak brzo?" mručel nespokojeně Andreas a objal ho zezadu okolo pasu.

„Náhodou jsem na tom ještě dobře," přesvědčoval. „Jsou lidi, co vstávají v pět."

„Tak ti musí trpět," odvětil a začal Kaie jemně líbat na krk. „Dneska jsem ti ještě neřekl, jak úžasně vypadáš."

To Kaie donutilo se usmát. „Ty vypadáš taky úžasně. Jako vždycky."

„Ne, ty mi nerozumíš," hádal se. „Jsi daleko úžasnější než já nebo kdokoli jiný. Jsi zkrátka ten nejkrásnější člověk, co existuje, Kaii Matthewsi, a vidí to všichni kromě tebe."

Nemohl říct, že ho Andreasova slova netěšila. Samozřejmě ho hřálo vědět, že druhého muže tak moc přitahuje, ale měl zkrátka problém uvěřit, že je to pravda. Tedy věděl, že Andreas by mu nelhal. Pokud takové věci říkal, tak pro něj byly pravdou, ale Kai měl problém uvěřit jeho úhlu pohledu. Jak se na něj mohl dívat a vidět něco, co Kai sám vidět nedokázal?

„Nezbývá mi než ti věřit," zamumlal v odpověď.

Andreas si slabě povzdechl a věnoval mu další polibek na krk. „Jednou mě pochopíš a uvidíš to taky. Do té doby ti to budu dokazovat, jak jen budu moct."

Rukou zajel Kaiovi pod košili a začal ho hladit po břiše. „Kdybys nemusel do práce, ukázal bych ti to ještě teď."

Andreasův dotek uměl tak přesvědčovat, že měl Kai chvíli chuť mu říct, že do té práce zase tak naléhavě nemusí. Bylo mu ale jasné, že to by u Weisse nikdy neprošlo, a tak se neochotně odtáhl.

„Musíme jet, jinak přijdu pozdě."

„Tak dobře," souhlasil Andreas. „Ale nemysli si, že na to zapomenu." Naklonil se mu k uchu a šeptl: „Až budeme mít zase čas spolu, ukážu ti, jak jsi úžasný ještě dvakrát přesvědčivěji než obvykle."

Kaiovým tělem se prohnalo příjemné zamrazení a věnoval Andreasovi pusu na tvář. „Budu se těšit."

~°°°~

Ve stejnou chvíli, kdy ho Andreas vysazoval před firmou, vcházel dovnitř Henry. Když Kaie uviděl, zastavil se ve dveřích a počkal, až ho dožene.

„Už máš taxi zadarmo," popíchl ho.

„Ale ne, to bylo výjimečně," odporoval Kai. „Jaký jsi měl víkend?"

Henry se široce usmál. „Byl jsem na rande s Abi."

Přítelův výraz prozrazoval, že to zdaleka není vše, a tak se Kai zeptal: „No a dál?"

„Skončili jsme u ní doma. Koukali jsme na film, a pak..."

„Dobře, dobře, brzdi," zarazil ho Kai se úsměvem. „Detaily vědět nepotřebuju. Jak je to mezi váma teď?"